Jednání v Karađorđevu

Jednání v Karađorđevu bylo tajné setkání představitelů nacistického Německa a fašistické Itálie, které se uskutečnilo v srbském Karađorđevu v dubnu 1941, krátce po útoku Osy na Jugoslávii. Na jednání se zúčastnili Adolf Hitler, Benito Mussolini, Wilhelm Keitel, Wilhelm Canaris, Heinrich Himmler, Galeazzo Ciano, Ettore Bastico a další významní představitelé nacistického Německa a fašistického Itálie. Hlavním cílem jednání bylo projednat rozdělení Jugoslávie mezi německou a italskou sféru vlivu. Na jednání bylo rozhodnuto, že Německo získá důležitá průmyslová centra v Jugoslávii, jako je Bělehrad a Skopje, zatímco Itálie se měla stát dominantní mocností na jihu a východě země. Následkem tohoto setkání bylo vytvoření Jugoslávského vojvodství v rámci okupovaného území, které mělo sloužit jako italská satelitní stát. Jednání v Karađorđevu mělo zásadní vliv na další vývoj událostí v Jugoslávii. Rozdělení země mezi Němce a Italům vyvolalo odpor u partyzánů, kteří se začali organizovat a bojovat proti okupantům. Tento odpor se postupně transformoval v masový partyzánský boj, který hrál klíčovou roli v osvobozování Jugoslávie během druhé světové války. Jednání v Karađorđevu je dodnes připomínáno jako symbol zrady a rozdělování Jugoslávie mezi okupanty.