Jiří Braniborsko-Ansbašský

Technology

12 hours ago

Author

Jiří Braniborsko-Ansbašský též Zbožný (4. března 1484, Ansbach - 27. prosince 1543, tamtéž) byl braniborsko-ansbašský markrabě a krnovský, ratibořský a opolský kníže z franské větve rodu Hohenzollernů.

Životopis

Byl synem braniborsko-ansbašského markraběte Fridricha IV. +more a polské princezny Žofie Jagellonské. Jeho matka byla dcerou polského krále Kazimíra IV. a sestrou českého a uherského krále Vladislava Jagellonského. Byl vychováván na dvoře svého otce v Ansbachu spolu se svým starším bratrem Kazimírem a Jiřím Lehnickým. Markrabě Jiří nejprve uvažoval o dráze duchovního, působil nejprve jako kanovník ve Würzburgu. Od roku 1505 pobýval na dvoře uherského krále v Budíně, kde byl přijat na přímluvu své matky. V roce 1509 si vzal za manželku Beatrix Frangipani, vdovu po zesnulém Jánoši Korvínovi, čímž nabyl značného majetku. V roce 1510 se zde setkává z učeným teologem Konrádem Cordátem, který později působil v blízkosti Martina Luthera. V roce 1512 uzavřel dědickou smlouvu s bezdětnými knížaty ratibořským Valentinem Hrbatým (posledním Přemyslovcem) a opolským Janem II. Dobrým, díky které by mu po jejich smrti připadla jejich knížectví, což byl dobrý základ pro budoucí rodovou expanzi ve Slezsku. Ve stejném roce byl pověřen výchovou kralevice Ludvíka Jagellonského, byl kritizován za způsob výchovy, k největším kritiků patřil olomoucký biskup Jan Dubravius. V roce 1524 odkoupil Krnovského knížectví i s městem Hlubčicemi roku 1523. Toto pronikání bylo podpořeno i sňatkovou politikou, roku 1525 se podruhé oženil, tentokráte s Hedvikou, dcerou minsterbersko-olešnického knížete Karla I. .

V roce 1530 se účastnil jednání říšského sněmu v Augšpurku, které vedl samotný císař Karel V. +more Císař nechal zakázat luteránské bohoslužby, markrabě Jiří jako horlivý zastánce luteránského vyznání mu raději nabídl svou hlavu, což císaře zaskočilo a odmítl jí mu dát useknout. Díky své odvaze si vydobyl přezdívku Zbožný. Po smrti Jana II. Dobrého roku 1532 získal i přes odpor českého krále Ferdinanda I. díky výše zmíněné dědické smlouvě rozsáhlé majetky Opolsko-ratibořského knížectví.