Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu

Jiří Maximilianovič z Leuchtenbergu (29. února 1852, Petrohrad - 16. května 1912, Paříž), také známý jako Georgij Romanovski nebo Georges de Beauharnais, byl nejmladší syn Maximiliana de Beauharnais a jeho manželky, ruské velkokněžny Marie Nikolajevny.

Rodina a dětství

Jiřího otec Maximilian de Beauharnais v roce 1839 odcestoval do Petrohradu, kde získal ruku velkokněžny Marie Nikolajevny, nejstarší dcery ruského cara Mikuláše I. +more Maximilianovi byl následně udělen titul císařská Výsost. Jelikož byl Jiří syn ruské velkokněžny a šlechtice povýšeného na ruského knížete Romanovského, bylo s ním jednáno jako s pokrevním princem, stejně tak i s jeho sourozenci. Všichni nesli oslovení císařská Výsost.

Po smrti jejich otce v roce 1852 se velkokněžna Marie morganaticky provdala za hraběte Grigorije Stroganova. Vzhledem k tomu, že toto manželství bylo utajeno před jejím otcem carem +more_Pavlovič'>Mikulášem I. (a její bratr car Alexandr II. nemohl sňatek dovolit a raději předstíral nevědomost), byla Maria nucena odejít do zahraničí. Alexandr však se svou sestrou soucítil a měl pro ni pochopení, a tak věnoval zvláštní pozornost jejím dětem z prvního manželství, které žily v Petrohradu bez matky.

Manželství

Manželství s Terezou

12. května 1879 se sedmadvacetiletý Jiří oženil s Terezou Petrovnou, nejmladší dcerou oldenburského vévody Petra a jeho manželky Terezy Nasavsko-Weilburské. +more Terezin starší bratr Alexandr se v roce 1868 oženil s Jiřího sestrou Evženií. Terezin dědeček byl ženat s velkokněžnou Kateřinou Pavlovnou, dcerou cara Pavla I. Ruského a jejich potomci vyrůstali v Rusku, až se plně "rusianizovali", stejně jako Jiřího vlastní rodina. Tereza tak, navzdory svému německému titulu, vyrostla v Rusku, stejně jako před ní její otec. Byla vždy považována za součást ruské carské rodiny.

Jiří a Tereza spolu měli jednoho syna:

* Alexandr Georgijevič z Leuchtenbergu (13. listopadu 1881 - 26. +more září 1942), 7. vévoda z Leuchtenbergu, podporučík husarské gardy a pobočník ruského cara, ⚭ 1917 Naděžda Caralli (1883-1964), morganatický sńatek.

V červenci 1881 pořádala britská záložní eskadra v Kronštadtu zábavu na palubě HMS Hercules. Oběda se zúčastnili Tereza a její manžel, +more_Alexandrovič'>car s carevnou a další významné osobnosti ruské a německé královské rodiny. O dva roky později, 19. dubna 1883, zasáhla pár tragédie, když Tereza v Petrohradu zemřela.

Manželství s Anastázií

ve Smolném institutu v Petrohradu byly pod přímou ochrannou carevny Marie Fjodorovny vzdělávány dvě černohorské princezny, Milica a Anastázie. Zůstaly v klášteře rok poté, co dokončily své vzdělání, a staly se velmi populárními tím, že se bavily ve společnosti. +more Obě dívky brzy padly do oka dvěma členům ruské císařské rodiny: Petru Nikolajeviči a Jiřímu.

16. dubna 1889 se sedmatřicetiletý Jiří šest let po Terezině smrti v Sergejevsku oženil s o šestnáct let mladší princeznou Anastázií Černohorskou. +more Car Alexandr III. dal Anastázii velkou svatební výbavu, stejně jako značné věno.

Spolu měli manželé dvě děti:

* Sergej Georgijevič z Leuchtenbergu (4. července 1890 - 7. +more ledna 1974), 8. vévoda z Leuchtenbergu, zemřel svobodný a bezdětný * Elena Georgijevna z Leuchtenbergu (3. ledna 1892 - 6. února 1971), ⚭ 1917 Stefan Tyszkiewicz (24. listopadu 1894 - 6. února 1976).

Rodina vlastnila malý statek u Černého moře, kde trávila zimu. Při tamním pobytu v roce 1905 byla rodina svědky vzpoury bitevní lodi Potěmkin. +more Na jaře rodina přebývala až do léta v petrodvorecké residenci Villa Sergjevskaja Datcha.

Když byl ještě ženatý se svou druhou manželkou, odstěhoval se Jiří ke své francouzské milence, k velkému hněvu morálně založeného cara Alexandra III. Když zjistil, že Jiří tráví prázdniny v pobřežním městě Biarritz v jihozápadní Francii, Alexandr prohlásil: "Princ tedy myje své špinavé tělo ve vlnách oceánu".

Jejich manželství bylo považováno za "prudké a bouřlivé", Jiří ji údajně "urážel a pobuřoval hned od prvního dne jejich manželství". Anastázie dokázala dosáhnout rozvodu 15. +more listopadu 1906. Různé zdroje připisují Jiřímu, že vypadal dobře, ale byl "hloupý a spíše lítostivý jedinec", ačkoli tyto zprávy kolovaly nejčastěji v souvislosti s jeho druhou ženou, o které se při zařizování rozvodu s Jiřím říkalo, že to chce udělat, protože už nemůže žít s mužem "nesnesitelné hlouposti". Anastázie se později provdala za velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče, vnuka cara Mikuláše I. (bratrancem Jiřího a z matčiny synovcem Jiřího první manželky Terezy) a švagra své sestry Milicy. Obě sestry byly v ruské společnosti známé jako "černé nebezpečí", kvůli jejich rodné zemi Černé Hoře, jejich tmavé pleti a zálibě v okultismu.

Pozdější roky

V roce 1901 se úmrtími a morganatickými sňatky svých starších bratrů Jiří stal hlavou ruské větve rodu Beauharnais. Na přelomu dvacátého století, když byl stále ženatý s Anastázií, byl Jiří považován za možného nástupce bezdětného +more_Obrenović'>srbského krále Alexandra. Alexandr byl svržen a zavražděn při vojenském převratu a jeho následníkem se stal Petr I. Karađorđević.

Jiří po svém otci zdědil velkou sbírku maleb, soch a dalších uměleckých prací, kterou si s sebou Maximilian vzal z Mnichova do Petrohradu, když se ženil s velkokněžnou Marií Nikolajevnou. Jiří zemřel 16. +more května 1912 ve věku 60 let v Paříži a byl pohřben ve velkoknížecím mauzoleu v Petropavlovské pevnosti v Petrohradu.

Odkaz

Jiří byl jediný z bratrů, který uzavřel dynastické manželství. Protož však ani jeden jeho syn neměl manželské potomky, bavorský titul vévody z Leuchtenbergu v roce 1974 zanikl.

Jiří se objevuje jako postava v Bílé noci Petrohradu, napsané jeho příbuzným Michalem Řeckým a Dánským.

Vývod z předků

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození 29. +more února Kategorie:Narození 1852 Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Úmrtí 16. května Kategorie:Úmrtí 1912 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:De Beauharnais Kategorie:Leuchtenberští vévodové Kategorie:Rytíři Řádu bílého orla Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Pohřbení v chrámu sv. Petra a Pavla v Petrohradu.