Joachim von Sandrart

Joachim von Sandrart starší (12. května 1606 ve Frankfurtu nad Mohanem - 14. října 1688 v Norimberku) byl malíř, rytec, historik umění, pedagog a překladatel.

Rodina

Sandrart pocházel ze staré měšťanské rodiny z horské oblasti Monsu v belgické provincii Henegavsko, z přímé linie rodinné větve započaté Jeanem Sandratem (1449-1509), hejtmanem papežské gardy. V roce 1500 obdržel jeho prapředek od papeže +more'>Alexandra VI. (1431-1503) lénem „Lescaille a Fay u Monsu“ a byl povýšen do šlechtického stavu. Později Sandrartové přesídlili jako obchodníci do Frankfurtu nad Mohanem. Joachim von Sandrart z nich dosáhl nejvyšších poct; dne 20. července 1653 obdržel v Řezně (Regensburg) říšský titul a byl mu schválen erb se třemi hrozny.

Norimberský rytec a obchodník s uměleckými předměty Jacob von Sandrart (1630-1708) byl jeho synovec.

Život

„Listopad“, 1643 Snad roku 1615 v devíti nebo deseti letech se Sandrart (1620/21) začal učit jako rytec a malíř v Norimberku u Petera Isselburga (asi 1580-1630) a poté v Praze v rytecké oficíně Egidia Sadelera staršího (asi 1570-1629). +more První uměleckou výukou však prošel již dříve v dílně Daniela Soreaua († 1619). O deset let později (1625) byl v Utrechtu žákem u Gerrita van Honthorsta (1592-1656), kde zůstal do roku 1629. V následujících šesti letech (do roku 1635) cestoval Sandrart se svým učitelem Honthorstem po Anglii a Itálii. Mimo jiné tam maloval "Smrt Senecy", noční krajinu a další obrazy ve stylu Honthorsta. Také dodával kresby do Justiniánovy galerie v Římě (Galeria Giustiniana, Řím, 1631). Několik objednávek Sandrart dostal od papeže Urbana VIII. (1568-1644). Byly to většinou portréty a biblické scény pro vnitřní výzdobu římských kostelů. Sandrartovy mnohé kresby i celé cykly posloužily jako návrhy a předlohy pro další malíře, například Itinerarium Italiae nov-antiquae od Martina Zeillera (1589-1661) a Archontologia cosmica od Johanna Ludwiga Gottfrieda (1584-1633).

V roce 1635 se Sandrart vrátil zpět do Frankfurtu nad Mohanem, kde bydlel dva roky. Roku 1637 odešel do Amsterdamu, kde zůstal do roku 1645. +more Tam se dostal do nejvyšší společnosti a stal se prominentním znalcem umění, mezinárodním obchodníkem s uměním a dvorním malířem. Pro Maxmiliána I. Bavorského (1573-1651) Sandrart vytvořil alegorické obrazy Dvanáct měsíců a Den a noc, oba pro jeho zámeckou galerii ve Schleißheimu. Po smrti svého tchána v roce 1645 Sandrart zdědil zámek Stockau u Ingolstadtu. Přestěhoval se tam i s rodinou z Nizozemí a vytvořil z něj své dědičné sídlo.

V roce 1649 odešel Sandrart opět do Norimberku, kde měl lepší podmínky pro získávání objednávek. Tam maloval hlavně přítomné velvyslance. +more Jeho nejvýznamnějším dílem z té doby je skupinový portrét diplomatů Velká mírová hostina, která se konala dne 25. září 1648 za účasti falckraběte Karla Gustava s císařským a švédským komisařem a říšskými státníky v rámci Mírového kongresu. Roku 1653 byl Sandrart povýšen do šlechtického stavu s titulem "falcko-neuburský rada". Když měl ve Vídni portrétovat manželku císaře Ferdinand III. Habsburského (1608-1657), jakož i římského krále Ferdinanda IV. (1633-1654) a arcivévodu Leopolda (1614-1662), odměnou byl povýšen do rakouského šlechtického stavu. Další poctu získal 1676 od vévody Augusta ze Sachsen-Weißenfelsu (1614-1680). Byl přijat do prospěšné tzv. Výsostné společnosti (Fruchtbringende Gesellschaft), v tomto spolku byli všichni členové dekorování řádem Kokosové palmy a dostali své tituly. Sandrartovi vévoda propůjčil titul veřejně prospěšný a heslo Daleko vyčnívající". Jako emblém mu byla určena "červená jedle". V Köthenerově knize této společnosti je Sandrart uveden pod č. 836. Busta Sandrarta v Panteonu, Mnichov.

Sandrartovy výtvarné práce se vyznačují méně originalitou a více sklonem k napodobování. V jihoněmeckých a rakouských galeriích i v kostelech se najdou jeho díla v rukopisu zaměnitelná s jinými malíři. +more Větší přínos než svou výtvarnou tvorbou získal Sandrart svými organizačními počiny a spisy. V roce 1662 založil první německou uměleckou akademii v Norimberku. Byl také činný jako nakladatel. Jeho synovec a dědic Johann Jacob von Sandrart (1655-1698) pokračoval v jeho akademických spisech.

V letech 1670 až 1673 se usadil v Augsburgu. Tam založil soukromou uměleckou akademii. +more Roku 1675 vytvořil obraz "Jakubův sen" na jižní stěně kostela františkánů v Augsburgu.

Jeho stěžejním teoretickým dílem je kompendium Teutsche Academie der edlen Bau-, Bild und Malereikünste, které se objevilo v několika dílech mezi lety 1675 a 1679. Vzniklo ve spolupráci s norimberským básníkem Sigmundem von Birken (1626-1681), který Sandrartovy texty přepracovával a doplňoval četnými básněmi. +more Spis je pokládán za první teoretickou práci o výtvarném umění v němčině. Sandrart 1680 vydal v překladu od Vincenzo Cartaris Le imagini colla sposizione degli dei degli antichi (německý titul: Iconologia Deorum oder Abbildung der Götter welche von den Alten verehret wurden) následovalo další epochální dílo k dějinám umění.

Roku 1681 se Sandrart postaral o renovaci hrobu Albrechta Dürera (1471-1528) na hřbitově v Norimberku, kde také on sám v roce 1688 nalezl své poslední místo k odpočinku.

Dílo

Spisy

Insignium Romae templorum prospectus exteriores et inferiores. - Nürnberg: Selbstverl. +more, 1690 * Sculpturae veteris admiranda, sive delineatio vera perfectissimarum eminetissimarumque statuarum. - Nürnberg: Froberger, 1680 * Teutsche Akademie der edlen Bau-, Bild- und Malereikünste. - Nürnberg: Uhl, 1994 (Bände 1-3, Nachdruck der Ausgabe Nürnberg 1675-79) -.

Překlady

Iconologia Deorum oder Abbildung der Götter welche von den Alten verehret wurden. - Nürnberg: Froberger, 1680

Obrazy

Svatý Kajetán z Thiene pomáhá při morové epidemii v Neapoli, olejomalba na plátně; oltářní obraz v kostele sv. Michaela v Mnichově * Hostina mírového kongresu (1650), olejomalba na plátně, 290 × 445 cm, Norimberk, Museen der Stadt, vystaveno: Fembohaus; * Obraz z hlavního oltáře kostela Skotských benediktinů, Vídeň, přemístěný do sálu prelatury * Nalezení sv. +more Kříže, kapucínský kostel Nalezení svatého Kříže v Brně, hlavní oltář.

Odkazy

Reference

Literatura

Michael Thimann: Gedächtnis und Bild-Kunst. Die Ordnung des Künstlerwissens in Joachim von Sandrarts Teutscher Academie, Freiburg: Rombach, 2007. +more * Doris Gerstl: „Sandrarts Friedensmahl", in: Von teutscher Not zu höfischer Pracht: 1648-1701, hrsg. Franziska Buchner u. a. Köln: DuMont, 1998, S. 26-30 et passim. * Christian Klemm: Joachim von Sandrart: Kunstwerke und Lebenslauf. Berlin: Dt. Verl. für Kunstwiss. , 1986. * Paul Kutter: Joachim von Sandrart. Straßburg: Heitz, 1907. * Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XII, Band 125 der Gesamtreihe, C. A. Starke Verlag, Limburg (Lahn) 2001, . * Ludwig Bechstein (Hg. ): Zweihundert deutsche Männer, Leipzig 1854. * Pavel Preiss: Italští umělci v Čechách. Panorama Praha 1986.

Externí odkazy

[url=http://stabikat. staatsbibliothek-berlin. +morede:8080/CHARSET=ISO-8859-1/DB=1/LNG=DU/SID=cb09c1fb-2/CMD. ACT=SRCHA&IKT=1016&SRT=YOP&TRM=Sandrart,+Joachim+von]Literaturliste im Online-Katalog[/url] der Staatsbibliothek zu Berlin * [url=http://www. sandrart. net]Sandrart. net: Eine netzbasierte, interdisziplinäre Forschungsplattform zur Kunst- und Kulturgeschichte des 17. Jahrhunderts[/url] * [url=http://ta. sandrart. net/]Die Teutsche Academie im Volltext[/url] * [url=http://www. arthistoricum. net/themen/themenportale/geschichte-der-kunstgeschichte/quellen-zur-geschichte-der-kunstgeschichte-digital/joachim-von-sandrart-1606-1688/]Joachim von Sandrart bei arthistoricum. net[/url] - Wissenschaftshistorischer Kontext und digitalisierte Werke im Themenportal "Geschichte der Kunstgeschichte".

Kategorie:Němečtí historikové umění Kategorie:Němečtí malíři Kategorie:Barokní malíři Kategorie:Bentvueghels Kategorie:Narození 1606 Kategorie:Narození 12. +more května Kategorie:Narození ve Frankfurtu nad Mohanem Kategorie:Úmrtí 1688 Kategorie:Úmrtí 14. října Kategorie:Úmrtí v Norimberku Kategorie:Muži Kategorie:Historikové 17. století Kategorie:Malíři 17. století Kategorie:Němečtí rytci Kategorie:Němečtí překladatelé.