Johann Gottlieb Fichte

Johann Gottlieb Fichte (19. květen 1762 - 27. leden 1814) byl německý filosof a žák Immanuela Kanta.

Život a dílo

Johann Gottlieb Fichte se narodil v roce 1762 v hornolužickém Rammenau. Šlechtický mecenáš umožnil mladému Fichtemu, synovi z chudé a početné rodiny, školní docházku v Schulpfortu a první studium v Jeně a Lipsku. +more Když jeho mecenáš zemřel, protloukal se mladý Fichte jako domácí učitel.

Náhoda jej přivedla ke studiu Kantových spisů. Aby na sebe obrátil Kantovu pozornost, napsal v Královci (místo kde Kant bydlel) během několika dnů Pokus o kritiku všeho zjevení. +more Kant dopomohl spisu k vydání. Dílo vyšlo anonymně a bylo přisuzováno Kantovi. Ten vše uvedl na správnou míru, díky čemuž se Fichte stal rázem slavným a byl povolán na jenskou univerzitu. Zde dlouho nepobyl, spis O důvodu naší víry v boží vládu ve světě mu vynesl pověst zarytého ateisty, a tím jeho pobyt v Lipsku byl již neudržitelný. Fichteho přijali v Berlíně. Jeho přednášky budily obecnou pozornost a k jeho posluchačům patřil i tehdejší rakouský vyslanec, kníže Metternich. V roce 1808, ve Francouzi obsazeném Berlíně, pronesl slavné Řeči k německému národu. Vyzval v nich celý německý národ k mravní obrodě.

Vášnivou obhajobou Francouzské revoluce byl spis Požadavek, aby evropští panovníci vrátili svobodu myšlení, kterou dosud potlačovali (1793), ale poté, co se nechal Napoleon korunovat za císaře, viděl v něm Fichte ztělesnění všeho zla ve světě, a prvotní nadšení z revoluce z něj rychle opadlo.

Fichte se velkou, ne-li rozhodující měrou podílel na založení berlínské univerzity v roce 1810, a když vypukla osvobozenecká válka, propustil své žáky do pole. Nesplnilo se mu jeho přání být vojenským řečníkem. +more Zemřel roku 1814 na tyfus, kterým se nakazil od své manželky, ošetřovatelky raněných v lazaretu.

Fichteho filosofie

Filosofii si volíme takovou, jací jsme.

Obecný výklad Fichtova systému tvoří: * O pojmu vědosloví neboli takzvané filosofie (1794) * Základ veškerého vědosloví (1794)

Podle Fichta mohou existovat pouze dva důsledné filosofické systémy. Filosofie buď vykládá zkušenost (věc, předmět - dogmatismus), anebo lze odvozovat zkušenost z představy (idealismus). +more K jakému systému se přikloní, je věcí každého jednotlivce.

Co tedy musí být počátkem filosofie. Myslící subjekt, který klade sebe sama. +more Já klade vlastní bytí. Na počátku je tedy čin, říká Fichte. Mysli sebe sama. Tento požadavek tvoří počátek filosofie. Jím je zplozen rozum. Rozum je sebevytvářející čin, a jak Fichte řekl: Na počátku byl čin.

Odkud ale pochází zkušenost? Fichte odpovídá: Zkušenost má svůj pramen v Já.

Ale jak to? Fichte vysvětluje: Já plodí ne-Já, cosi cizího v sobě samém. Je to nevědomý, nebo lépe předvědomý, svobodný a bezdůvodný, kauzálně neurčený děj.

Ale proč nezůstane Já samo. Fichte naznačuje: Protože Já ve své nejhlubší podstatě je čistou, nekonečnou činností, která ale musí mít nějakou mez, odpor, na němž může dotvrzovat, jistit a zdůvodňovat svou činnost. +more A protože vně Já není nic, musí samo vytvářet materiál, své povinnosti. Já klade sobě samému meze, aby je mohlo překonávat. Ne-Já je kladeno proto, aby byla možná akce a činnost.

Dialektický výklad: Teze: Já; antiteze: Já proti sobě klade ne-Já; syntéza: Já se klade skrze ne-Já.

Teze je tvořena výchozí pozicí praktické filosofie, rozhodnutím Já k sebeurčení prostřednictvím identity se sebou samým. Já původně klade své vlastní bytí, tzn. +more Já, proti vší skutečnosti předchází jednání sebekladoucího Já. Absolutně jistý počátek je tedy sebemyšlení, jímž Já dochází určenosti sebe samého.

Antiteze: proti Já je postaveno ne-Já, které charakterizuje pozici teoretického rozumu. Popisuje se jím svět věcí, který člověk dokáže zprvu popsat jen jako neidentický s Já. +more Tomuto druhému kroku přináleží vedle svobody nutnost. Předmět lze myslet jen v odlišnosti od jiných a také Já se může klást, jen když proti němu stojí ne-Já.

Syntéza je spojením Já a ne-Já a odpovídá na problém, jak může být poznání věcí pochopeno jako výsledek sebeurčení Já: já se klade v Já skrze ne-Já, tzn. vnější zkušenost je výsledkem činu Já a současně hranicí pro sebeurčující duchovní jednání subjektu.

Tímto dialektickým způsobem vykládá Fichte každý akt, vznikání světa objektů atd. Pochopit svět věcí znamená pochopit strukturu vědomí. +more Poznání přírody je prostředkem sebepoznání. Já je všechno.

Fichteho etika

Mravouka (1798) * Popularizující Přednášky o pojmu člověka (1800)

Svět jako souhrn našich představ, pocitů a pudů pochází sice z Já, ale z předvědomého aktu, takže nezávisí na mém vědomí. Potud je pro mě skutečnou mezí. +more Ale na mně záleží, jak se k této mezi zachovám. Mohu před ní kapitulovat (radikální zlo v člověku), anebo mohu usilovat („Já je síla nadaná okem“).

Lidský život by měl být postupným procesem očišťování od cizích příměsí, protože zdokonalování je smyslem, určením a plánem života.

Morálka je u Fichteho dobrovolná a uvědomělá činnost směřující k dosažení cílů řádu světa. Tyto cíle se mění v historickém vývoji a tak i morálka je proměnlivá. +more Rozvinul koncept transcendentální filosofie na oblast praktické filosofie (morální jednání). Není rozdíl mezi konajícím a tím, co je konáno.

K Fichteho filosofii náboženství

V Návodu k blaženému životu (1806) naznačuje, že „blaženost je stav štěstí po vykonané povinnosti… Onen živoucí a působící mravní řád je sám bůh; jiného nepotřebujeme a jiného ani nemůžeme pochopit… Aby povstalo pravé náboženství radostného konání dobra…“.

Fichte byl „posedlý šílenou vírou v tvůrčí moc vůle“. Znal jedinou potřebu: „Jednat a působit mimo sebe.“

O Fichtovi

Ulrich Claesges: Geschichte des Selbstbewusstseins - Der Ursprung des spekulativen Systems in Fichtes Wissenschaftslehre von 1794-95. Martinus Nejhoff, Den Haag 1974 * Klaus Hammacher (Hrsg. +more): Der transzendentale Gedanke. Die gegenwärtige Darstellung der Philosophie Fichtes. Meiner, Hamburg 1981 * Heinz Heimsoeth: Fichte. Ernst Reinhardt, Muenchen 1923 * Wolfgang Janke: Fichte - Sein und Reflexion - Grundlagen der kritischen Vernunft. de Gruyter, Berlin 1970 * Rainer Schaefer: Johann Gottlieb Fichtes >Grundlage der gesamten Wissenschaftslehre< von 1794. Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 2006, * Bruno Zimmermann: Freiheit und Reflexion. Untersuchungen zum Problem des Anfangs des Philosophierens bei Johann Gottlieb Fichte. Diss. , Koeln, 1969.

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.ucenischalupou2.chytrak.cz/filozofie/49.htm]Německá filozofie 19. století - Fichte[/url]

Kategorie:Němečtí filozofové Kategorie:Filozofové 18. +more století Kategorie:Filozofové 19. století Kategorie:Němečtí svobodní zednáři Kategorie:Narození 1762 Kategorie:Úmrtí 1814 Kategorie:Romantismus Kategorie:Muži Kategorie:Členové Hornolužické společnosti věd Kategorie:Narození 19. května Kategorie:Úmrtí 27. ledna Kategorie:Vyučující na Univerzitě Jena.