Josef Myslimír Ludvík

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Josef Myslimír Ludvík byl český kněz, spisovatel a novinář, který se narodil 7. června 1899 v Čechách. Studoval na Teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1934 byl vysvěcen na kněze. Během svého duchovního působení se angažoval v katolickém tisku a stal se zakladatelem a šéfredaktorem časopisu "Letopisy Národního muzea". Ludvík se také aktivně zapojil do katolického hnutí a zúčastnil se odboje proti totalitnímu režimu. Byl členem redakce vlasteneckého katolického časopisu "Národní politika" a podílel se na přípravě memoranda českých biskupů, které vyjadřovalo nesouhlas s politikou komunistického režimu. Za svou činnost byl v roce 1951 zatčen a odsouzen na 20 let vězení. Po propuštění z vězení v roce 1968 se Ludvík znovu zapojil do politického a společenského života. Byl jedním ze zakladatelů a signatářů Charty 77 a aktivně se podílel na jejím šíření. Za svou činnost byl několikrát zatčen, vězněn a podroben různým formám perzekuce komunistickým režimem. Josef Myslimír Ludvík zemřel 12. listopadu 2000 v Praze ve věku 101 let. Je považován za významnou osobnost českého katolického odporu proti komunistickému režimu a za příklad občanské odvahy a integrity.

Josef Myslimír Ludvík (2. dubna 1796, Dolany u Jaroměře - 1. ledna 1856, Malá Skalice, dnes část České Skalice), první obrozenecký historik Náchodska, římskokatolický kněz a spisovatel.

Život

Narodil se v Dolanech u Jaroměře číslo 4, v rodině zámožného rolníka. Studoval na benediktinském gymnáziu v Broumově (1808-1813), filozofii v Litomyšli a bohosloví v královéhradeckém semináři a v roce 1819 byl vysvěcen na kněze.

V roce 1820 se stal na 12 let náchodským zámeckým kaplanem. Zde zahájil literární tvorbu a hlavně historická studia v náchodském městském i zámeckém archivu. +more Byl ve styku s významnými osobnostmi české kultury a vlastenci. Pojilo ho přátelství s vlasteneckým knězem Josefem Regnerem Havlovickým, korespondoval s Boženou Němcovou.

Literární tvorba J. M. +more Ludvíka vedená v pedagogickém duchu byla uveřejňována v různých buditelských časopisech (Čechoslav, Poutník, Krok, Rozličnosti Pražských novin, Přítel mládeže, Věnec ze zpěvů, Květy, Časopis musejní a Školník). Roku 1831 se stal jedním ze zakladatelů Matice české pro povznesení českého jazyka a literatury.

Od roku 1824 vydal spisy: Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce (1824), Věrná ryzka aneb stálost lásky (1825), Lafontainův Romulus, první král Římský (1827).

V roce 1833 byl J. M. Ludvík přeložen do Svatoňovic a od roku 1834 byl lokalistou ve Studnici, kde vzniklo jeho dílo Paměti duchovní osady Studnické.

Po propuknutí těžké jaterní choroby v roce 1846 byl v následujícím roce jmenován farářem na Boušíně. Tehdy byl také na faře přepaden a oloupen zlodějskou bandou Špetlů, která tehdy terorizovala Náchodsko. +more Když vrchnost nejevila dostatečnou vůli zločince zneškodnit, ujali se iniciativy postižení obyvatelé kraje, pochytali je, vyslýchali a nakonec několik z nich zabili. Zloději byli pohřbeni právě na Boušíně a tak farář Josef Myslimír Ludvík v boušínské matrice zemřelých napsal: »Běda, když netresce, kdo trestati má, pak musí trestati, kdo nemá. «.

V říjnu 1848 odešel J. M. +more Ludvík na odpočinek s penzí 300 zlatých konvenční měny. Odstěhoval se do Malé Skalice, kde po úmrtí P. Františka Hurdálka (zakladatele Jiřinkových slavností, †1847) žil jako fundatista (duchovní ve výslužbě) a ve zdejší tzv. malé faře pak sestavoval své budoucí historické dílo Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho. Vydání Památek se už nedožil, zemřel po mrtvici v Malé Skalici (dnes část České Skalice) v noci 1. ledna 1856 a byl pochován na maloskalickém hřbitově. Redakce díla se ujal novoměstský děkan Jan Karel Rojek, který v témže roce vydal první díl jeho Památek. Druhý díl měl obsahovat historický místopis, ale protože rukopis zůstal nedokončen, ke knižnímu vydání nikdy nedošlo.