Josef Vinecký

Životopis

Foyer Císařských lázní ve Wiesbadenu, obklady majolika a kámen, 1911-1912 +moreJPG|náhled'>Hlavní oltář kostela Panny Marie, Berlín-Karlshorst, 1925 Vztah k řemeslům získával od dětství v dílně svého otce, kolářského mistra.

Vyučil se v dílně Josefa Maudra v Praze-Tróji sochařem-kameníkem a v roce 1902 odešel do uměleckoprůmyslové školy ve Výmaru, kde studoval u Henryho van de Velde, a pracoval osm let, vedl keramickou dílnu. Pracoval také v Antverpách pro Constantina Meuniera. +more V intencích svého školení začínal v historizujícím stylu s d na nejvyšší technické úrovni řemesel. Seznámil se s výtvarným prostředím Bauhausu v Dessau, ale ve své tvorbě je nereflektoval.

Po první světové válce v roce 1918 se usadil ve Wiesbadenu a spřátelil se s avantgardními výtvarníky skupiny Die blaue Vier ( Lyonel Feininger, Alexej von Jawlensky, Wassily Kandinsky a Paul Klee), zejména s Alexejem Jawlenským. Jeho prostřednictvím již osobně poznal okruh výtvarníků Bauhausu. +more V té době procházela jeho tvorba vývojem od postkubismu k expresionismu. Dospěl k funkcionalismu.

Když jeho manželka, bytová architektka Li Thon-Vinecká získala zaměstnání na Akademii výtvarných umění a uměleckých řemesel ve Vratislavi, přesídlil tam také a o dva roky později se stal pedagogem, vyučoval nauku o materiálu a vedl uměleckořemeslné dílny. Navrhoval funkcionalistický design s využitím kamene, dřeva a dalších materiálů, například nábytek. +more Vlastní tvorbu pak orientoval na průmyslový design, zejména nábytek, v němž zprvu využíval ohýbané kovové trubky a dřevěnou dýhu, později experimentoval se syntetickými hmotami (plexisklo, polyester, trolon). Jeho tvorba tam vyvrcholila na výstavě německého sdružení Werkbund WUWA v roce 1929. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byl jako zvrhlý umělec propuštěn ze státních služeb a do roku 1936 zůstal na volné noze v Berlíně. Pak se vrátil do Československa, kde jeho tvorbu již dříve propagoval Karel Herain. V letech 1936-1937 pracoval v Praze. Roku 1937 byl Vinecký jmenován profesorem Vysoké školy uměleckých řemesel v Bratislavě. V letech 1945-1949 vyučoval v Ústavu výtvarné výchovy v Olomouci. Kromě toho navrhoval keramiku (nádobí, vázy), ale také zlatnické práce.

Je pohřben na hřbitově v Rožďalovicích.

Dílo (výběr)

Interiér městských lázní Kaiser Friedrich Therme ve Wiesbadenu, obklady majolika a mramor, 1911-1912 * Architektonická úprava zahrady s kamennými obklady ve Wiesbadenu, 1922 * Stojící socha, kámen, keramika, kov a sklo, 1923-1824 * Hlava, dvě verze, kov, patinovaná sádra, 1923 * Oltář, svatostánek a křtitelnice v Marienkirche v Berlíně-Karlshorstu, 1925, mramor, kov (poničeny při bombardování v roce 1945, menza obnovena 1985) * Nábytek pro vlastní pracovnu na Akademii výtvarných umění a uměleckých řemesel ve Vratislavi, 1928-1929 * Oltář, svatostánek a křtitelnice v chrámu Panny Marie Matky hor v Bozkově, 1940 * Památník padlým vojákům v první a druhé světové válce v parku u kostela v Bozkově, 1945 * Monstrance a kalich

Odkazy

Reference

Literatura

Vladimír Šlapeta: Josef Vinecký, Umění a řemesla č. 4/1976, s. +more 31-35. * Alena Kavčáková: Josef Vinecký: 1882-1949. UP Olomouc 2008 * Anděla Horová (ed. ), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl 2], N-Ž, Academia Praha 1995, s. 907 (heslo Alena Kavčáková).

Externí odkazy

[url=https://www. muo. +morecz/vystavy-2010/josef-vinecky-1882-1949-umelec-ciste-pravdy-tvaru-a-materialu--403/]Výstava v Muzeu umění v Olomouci (2010)[/url] * [url=https://vltava. rozhlas. cz/umelec-ciste-pravdy-tvaru-a-materialu-josef-vinecky-5137182]Český rozhlas - Vltava: pořad Umělec čisté pravdy tvaru a materiálu Josef Vinecký[/url].

Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Čeští designéři Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Úmrtí v roce 1949 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 1. +more června Kategorie:Narození 20. února Kategorie:Narození v Rožďalovicích Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v Rožďalovicích Kategorie:Čeští keramici.