Joseph Agricol Viala

Technology

12 hours ago

Author

Joseph Agricol Viala (22. září 1780, Avignon - 6. července 1793, Caumont-sur-Durance) byl francouzský národní gardista a osobnost Francouzské revoluce.

Životopis

Viala žil v Avignonu, když v Paříži v roce 1793 po pádu girondistů vypuklo povstání. Podporováni Brity se royalisté spojili s federalisty a převzali kontrolu nad Toulonem a Marseille. +more Tváří v tvář této vzpouře byli vojáci První francouzské republiky nuceni ustoupit směrem k Avignonu a opustit Nîmes, Aix a Arles, kde zuřila provensálská povstání. Obyvatelé Lambescu a Tarasconu se připojili k rebelům z Marseille a zamířili k Durance, aby pochodovali směrem k Lyonu, který se také vzbouřil proti pařížské ústřední moci. Povstalci doufali, že dokáží porazit Národní konvent a tím ukončit revoluci.

Jako synovec Agricola Moureaua (1766-1842), avignonského jakobína, redaktora Courrier d'Avignon a správce nově vytvořeného departmentu Vaucluse, se Viala stal velitelem Espérance de la Patrie (Naděje vlasti), národní gardy mladých Avignonců.

Na začátku července 1793, když dorazila zpráva, že se blíží povstalci z Marseille, se shromáždili republikáni, hlavně ti z Avignonu, aby jim zabránili překročit Durance. Viala se připojil k avignonské národní gardě. +more Protože nepřátelé byli v přesile, bylo jediným řešením přeříznout lana přívozu Bonpas, která však byla pod palbou povstalců. Bylo třeba překonat otevřený břeh, který byl vystaven mušketám rebelů. Republikáni proto váhali a považovali operaci za příliš nebezpečnou.

Podle dochovaných zpráv vzal dvanáctiletý Viala sekeru a sám přesekal hlavní lano přívozu. Okamžitě na něj bylo vypáleno několik výstřelů z mušket. +more Viala byl zasažen a smrtelně zraněn.

Vialovo nasazení nemohlo zabránit přechodu povstalců, kteří tělo údajně zohavili a vhodili do řeky.

Pocty

Pierre Paul Prud'hon: Smrt Vialy. +more Viala se stal spolu s Josephem Barou jednou z nejznámějších mladých hrdinských postav Francouzské revoluce, byť s mírným zpožděním. Ve skutečnosti se o něm jakobínský tisk původně nezmiňoval. K jeho proslulosti přispěl především Robespierrův projev dne 7. července 1794 přednesený v Národním konventu. Následně Claude-François de Payan publikoval dílo Précis historique sur Agricol Viala, které pomohlo popularizovat Viala. V červenci se v Théâtre des Amis de la Patrie v Paříži konala světová premiéra vlastenecké opery Agricol Viala, ou Le jeune héros de la Durance, kterou složil Louis Emmanuel Jadin (1768-1853). Na žádost Bertranda Barère Konvent odhlasoval přenesení Vialových ostatků do Pantheonu, ale k tomu nikdy nedošlo. Ceremoniál se měl původně konat 18. července, byl ale přesunut na 28. července. Ovšem 27. července padl Robespierre.

Rytec Pierre-Michel Alix (1762-1817) vytvořil Vialovu bustu.

Ve staré národní písni Le Chant du Départ od Marie-Josepha Chéniera je Viala poctěn spolu s dalším „dětským mučedníkem“ revoluce, Josephem Barou, slokou zpívanou dětským hlasem.

Viala je jednou z 660 osobností, jejichž jména jsou vyryta pod Vítězným obloukem v Paříži.

V roce 1822 vytvořil sochař Antoine Allier bronzový pomník v životní velikosti zobrazující Josepha Agricola Vialu nahého a ležícího. Pravou stranou se opírá o sekeru, levou paží se drží tyče s prstenem a lanem. +more V červnu 1993 byl umístěn na Place Gustave-Charpentier na předměstí Boulogne-sur-Mer.

Ve Třetí francouzské republice přispěla historiografie a školní literatura obnovení povědomí o Vialovi a Barovi.

V 15. pařížském obvodu a ve 3. lyonském obvodu po něm byly pojmenovány ulice (Rue Viala).