Jozova Hanule

Jozova Hanule je novela české spisovatelky Květy Legátové (vl. jménem Věra Hofmanová). Byla vydána roku 2002 nakladatelstvím Paseka. Příběh posloužil jako námět a předloha filmu Želary.

Děj

Děj se odehrává za německé okupace. Vypráví o Elišce, která pracuje jako lékařka v brněnské nemocnici. +more Je zamilovaná do svého nadřízeného, odbojáře Richarda. Slouží mu také jako spojka při doručování tajných zpráv. Při jedné z těchto pochůzek ji na dohodnutém místě překvapí příslušník gestapa. Za pomoci sousedů a jednoho adresáta, který byl zatčen, se jí podaří ukrýt.

Po návratu do nemocnice jí Slávek (její nejlepší přítel) sdělí, že Richard emigroval, a protože je pravděpodobné, že o ní gestapo ví také, musí zmizet.

Eliška tomu jen s obtížemi věří a přesvědčuje Slávka, že v této době je riskantní žít v utajení. Nakonec se podvolí a přijme falešné doklady se jménem Hana Nováková. +more Brno opouští s pacientem, prostým člověkem, „chumajem“ Jozou Jandou, který se do ní, podle všeho, zamiloval. Je to horal z vesničky Želary na hranicích se Slovenskem. Dříve si společně často povídali. Jí se líbilo vyprávění o jeho rodném kraji, a Jozu těšil její zájem. Během cesty se ale Eliška začíná Jozy obávat.

Eliška měla krušné dětství. Rodiče jí brzy zemřeli, proto byla vychovávaná pěstouny. +more Jediným milovaným člověkem jí byla babička, která je již po smrti. „Hana“ se obává, že na ni Joza bude hrubý a zlý, ale nemá na vybranou, a tak ho po velkém přemáhání se, požádá o ruku. Joza žádost přijme a slibuje, že obstará chalupu a zařídí vše potřebné. Hana bude nejprve bydlet v Šádově Huti v místním „hotelu“.

Ubytuje se v hostinci u Mareniny Irči, se kterou se časem spřátelí a pomáhá jí v lokále. Hana poznává pověst mužů v Šádově Huti, kde jsou vykreslováni jako opilci, hrubiáni a hlavně místní hlupáci. +more Hanule se podvoluje osudu. Joza ji každý týden navštěvuje, ale ona k němu stále necítí lásku či náklonnost.

Po měsíci je chalupa připravena k nastěhování. Joza si Hanku přiveze den před veselkou. +more Ačkoli má domek teprve hliněnou podlahu a holé stěny, pozve Joza sousedy: Jurigovy, kmotřičku Lucku (místní kořenářku) a šikovnou Žeňu:.

Jurigovi - vesničané s několika dětmi,

Juliška - upovídaná a neustále nadšená, mírně dětsky naivní, učí Hanuli dojit krávy a daruje jí dva králíčky; její manžel Pavel je nejkrásnější muž vesnice.

Lucka - stará babka kořenářka, před nikým si nebere servítky; ve vesnici si jí váží, protože téměř všichni ji vděčí za léčení a pomoc při onemocněních. (Podle Hanky je možné Lucku buď milovat nebo nenávidět).

Žeňa - vdova. Má dceru Jiřinku. Společně Hanuli pomáhají, učí ji vařit, šít, plést. Žeňa si ale nikoho nepouští k tělu a své názory nedává najevo.

Večer před svatbou Joza Hanuli vypráví pohádku. Ráno Žeňa Hanuli pomáhá s oblékáním. +more Haniny moderní šaty se sem nehodí, proto jí Žeňa přinese kostýmy z místního divadelního kroužku. Také Hanuli doporučuje, aby nosila šátek, „než jí narostou vlasy. “ Svatbu Hanule prožívá apaticky, jako spoustu opilých lidí a hlasitou hudbu. Okolo půlnoci se novomanželé vracejí domů a Hanule se rozhodne „zatnout zuby“ a odvděčit se Jozovi za to, že ji zachránil před gestapem. Překvapí ji jeho něžnost a nezkušenost. Po několika dnech se Hana zkusí večer nesvlékat, a jediným výsledkem je, že spolu usínají v objetí jako malé děti.

Další kapitoly na sebe nenavazují. Nejprve se Hanule s Jozou sbližují. +more Ona neustále čeká na to, co se bude dít, nevěří, že ten „venkovský blb“ je skutečně tak hodný. Stále vyčkává až se opije a ukáže svou pravou tvář.

Jednou omylem rozbije petrolejku a se strachem čeká, že ji Joza zbije. Ten ji ale pouze vezme do náruče, konejší a slibuje, že hned zítra nechá přinést novou. +more Hana uvěří, že Joza je dobrý člověk. (Maminka mu od malička vštěpovala, že je moc silný, takže nesmí rány oplácet. Díky tomu se oproti ostatním mužům z vesnice chová vlídně, což ale neznamená, že by neuměl uhodit, kdyby bylo třeba).

V knize jsou také popisovány mnohé příhody. Hanule zabloudí v lese, kde je za obrovské bouřky nalezena Jozovým psem Azorem. +more Po tomto prožitku a předchozím stresu, ji začne trápit žlučník; musí být převezena do nemocnice a podstoupit operaci.

Jindy Joza bránil jednomu z výrostků v týrání krys. Ten mu probodne paži nožem. +more Hanka s Jozou jedou k doktorovi, který ale není v ordinaci, a tak svému muži ránu zašije sama. Od té doby chodí Hanule s Luckou po chalupách pomáhat rodičkám a ošetřovat nemocné sousedy.

(…)

Hanule s Jozou se do sebe nakonec zamilují tak, že si bez sebe nedokáží představit život. A Hanule si s jeho pomocí léčí traumata z dětství.

Okupace končí příchodem Rusů, vesničané se radují z nově nabyté svobody. Jen Hanule má stále pocit, že něco není v pořádku. +more Záhy skutečně „jiskra vyšlehla vzadu za hájenkou,“ kde byla ruským vojákem znásilněna dívenka. Provinilý voják byl ztrestán jejími bratry, ale jeho spolubojovníci si mysleli, že zaútočili Němci. Mezi vesničany a ruskými vojáky propukly boje. Hanule s Luckou a doktorem pečovali o raněné.

Doktorovi se nakonec podařilo spojit s ruským velitelem a přesvědčit ho, že ve vsi žádní Němci nejsou. Boj skončil a Rusové najednou jemně kolébali mimina, kterým zabili otce a přišpendlovali jim metály na peřinky. +more Vážně raněný Joza byl přinesen k ošetření, ale bylo již pozdě. Zemřel své milované ženě v klíně a Hanule se nakonec vrátila do brněnské nemocnice. Richard se vrátil z emigrace a Hanule (Eliška) tak postupně překonala následky prožitých útrap.

Kniha je psána v ich-formě, vypravěčem je Eliška. Je zde použito hlavně spisovného jazyka, v některých částech dialekt, v závěru také ruské výrazy („Mamaša. +more Mamaša“). Eliška se místy vyjadřuje hovorově: „Moje nervy jsou nadranc, Jozo. Žijeme v nenažrané době. “.

Kategorie:České novely Kategorie:Knihy z roku 2002 Kategorie:Díla Květy Legátové