Juno (mytologie)

Juno (latinsky IVNO, Iūnō) je římská bohyně, manželka nejvyššího boha Jupitera. Vládla především nad ženskými záležitostmi: zásnubami, manželstvím, těhotenství a porodem. Od jejího jména je odvozen latinské pojmenování měsíce června - iūnius.

Společně s Jupiterem a Minervou tvoří kapitolskou trojici - triády božstev uctívaných na Kapitolu a která hrála významnou roli v římském náboženství. Složení trojice je téměř jistě etruského původu, na druhou stranu Etruskové přejali jméno Juno pro svou bohyni, manželku nejvyššího boha Tinia, a zvali ji Uni. +more Kromě toho Římané ztotožnili Juno s řeckou Hérou.

Podle mýtu uvedeného v Ovidiových Fasti, který však může být autorovou invencí, byla Juno nešťastná že její manžel Jupiter sám zplodil Minervu, což odpovídá řeckému podání o porození Athény Diem, a tak hledala pomoc u bohyně Flory. Ta ji darovala kouzelný květ po kterém Juno počala Marta, což zase připomíná některá řecká podání podle kterých byla jediným Héfaistovým rodičem sama Héra.

Tituly

Virginensis „panenská“ jako ochranná bohyně dívek * Pronūba „zasnubní“ či „vedoucí nevěstu do svatební komnaty“ * Domiduca „uvádějící do manželova domu“ * Cinxia - jako bohyně zavazující rozvazující nevěstin pás * Iuga či Iugalis - z iugum „jho“ jako bohyně manželského svazku * Fluonia či Fluvionia * Populona * Iterduca * Caprotina

Svátky

Zasvěcení všech Junoniných chrámů z doby republiky připadalo, s jedinou výjimkou, na kalendy - první den určitého měsíce. Z těchto důvodů se religionista Michael Lipka domnívá že tyto dny byly obecně zasvěceny právě Junoně. +more Všechny republikánské chrámy Juno byly zasvěceny na jedny z kalend - prvních dnů v určitém měsíci, s jedinou výjimkou jež zasvěcenou o nonách.

Etymologie a hypotézy

Jaan Puhvel vykládá jméno Iūnō z iuvenis „mladý“, v souvislosti s tím připomíná latinské iūnīx „jalovice“ nebo sanskrtské juní „mladý“, přičemž stejný způsobem vykládá i jméno řecké Héry - jako „roční tele, jalovice“.

Jaan Puhvel se domnívá že původně mohla být velmi podobná Dianě „božské“, a svou funkci ochránkyně manželství a titul Pronūba získala až pod vlivem splynutí s řeckou Hérou. Obě bohyně byly například ztotožňovány s bohyní porodu Lucinou. +more Především však Puhvel Juno považuje za transfunkcionální bohyni, tedy bohyni všem třem indoevropským funkcím: suverenitě, válce a plodnosti, mezi které náleží například perská Ardví Surá Anáhitá „vlhká, silná, neposkrvněná“, védská Sarasvatí, řecká Athéna nebo irská Macha. Vychází z přitom z titulary Sēispes Māter Regīna, kterou Juno nosila v latinském městě Lanuvium, a kterou vykládá následovně:.

* Sēispes vykládá z sōspes „bezpečný, zdravý, imunní před poskrvnou“ * Regīna „královna“ spojuje s válečnou funkcí * Māter „matka“ spojuje s plodnostní funkcí

Dále poukazuje na Dídó, která se z Junoniny vůle, ve Vergiliově Aeneidě snaží zabránit naplnění Aeneových záměrů, která postupně v příběhu nabývá podoby panenské intacty, válečnické dux fēmina a nakonec budoucí matky - māter.

Podle Bořka Neškudly byla Juno původně obdobou genia - individuálním ochranným duchem každé ženy, jež později splynuly v jednu bohyni, která byla ztotožněna s řeckou Hérou.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Římské bohyně