Kábús ibn Saíd byl ibáditský náboženský vůdce a autokrat, který vládl v Omaňském sultanátu v letech 1742 až 1759. Narodil se jako syn Saída ibn Sultána, zemřelého imáma ibáditského Islámského sultanátu.
Kábús ibn Saíd převzal moc po smrti svého bratra, sultána Saida. Během své vlády se snažil posílit centrální vládu a rozšířit svou kontrolu nad různými regiony v Omaňském sultanátu. Pod jeho vedením byla založena řada nových pevností a armáda byla posílena.
Jako náboženský vůdce byl Kábús ibn Saíd známý svým úsilím o upevnění ibáditského islámu v Omaňském sultanátu. Podporoval vzdělávání a vytvořil nové islámské školy, aby propagoval a udržel ibáditské učení.
Kábús ibn Saíd byl také aktivní v zahraniční politice a udržoval diplomatické vztahy s několika zeměmi. Navázal spojenectví s britskou Východoindickou společností, aby ochránil omanští obchodníci a lodě před piráty v Perském zálivu.
Po smrti Kábuse ibn Saída v roce 1759 nastal politický chaos a moc získala jeho rodina. Jeho synovi Ahmedovi ibn Saidu se podařilo znovuobnovit vládu dynamicky a stal se dalším významným vládcem v Omaňském sultanátu.
Cesko.wiki 