Kaja Kallasová

Kaja Kallasová, nepřechýleně Kallas (* 18. června 1977, Tallinn, Estonská SSR, Sovětský svaz) je estonská politička, od ledna 2021 premiérka země jako první žena v tomto úřadu; od dubna 2018 působí ve funkci předsedkyně Estonské reformní strany, v letech 2019-2021 a 2011-2014 byla poslankyní estonského parlamentu (Riigikogu). V letech 2014 až 2018 byla poslankyní Evropského parlamentu za Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Před svým zvolením do parlamentu působila jako advokátka se specializací na evropské právo hospodářské soutěže.

Dětství a mládí

Kallasová se narodila 18. června 1977 v Tallinnu. +more Jejím otcem je Siim Kallas, který v roce 1994 Estonskou reformní stranu založil. V 90. letech byl ministrem zahraničí Estonska, mezi lety 2002 a 2003 rovněž premiérem. V období 2010 až 2014 byl členem Evropské komise.

Během druhé světové války, poté co Sovětský svaz v roce 1940 napadl a okupoval Estonsko, byla její matka Kristi jako šestiměsíční nemluvně deportována stalinským režimem s matkou a babičkou v dobytčím vagonu na Sibiř, kde žila až do svých deseti let. Pradědečkem Kallasové byl Eduard Alver (1886-1939), jeden z politiků, kteří stáli v čele vzniku nezávislé Estonské republiky v roce 1918, a také první šéf estonské policie v letech 1918 až 1919. +more Kromě estonského původu má Kallasová z otcovy strany také vzdálené lotyšské a baltsko-německé předky.

V roce 1999 absolvovala bakalářské studium práv na Tartuské univerzitě. Během studia evropského práva krátce žila ve Francii a ve Finsku. +more Od roku 2007 navštěvovala Estonskou obchodní školu, kde v roce 2010 získala titul Executive Master of Business Administration (EMBA) v oboru ekonomie.

Profesní kariéra

V roce 1999 se stala členkou Estonské advokátní komory a v roce 2002 advokátkou. Stala se partnerkou v advokátní kanceláři Luiga Mody Hääl Borenius a Tark & Co a pracovala jako kouč na estonské obchodní škole. +more Je rovněž členkou Evropské antimonopolní aliance. V roce 2011 jí byl udělen status neaktivní členky Estonské advokátní komory.

Politická kariéra

Poslankyně estonského parlamentu (2011-2014)

V politice se začala angažovat roku 2010, kdy vstoupila do Estonské reformní strany. V letech 2011 až 2014 byla poslankyní estonského parlamentu a předsedala výboru pro hospodářské záležitosti.

Poslankyně Evropského parlamentu (2014-2018)

Mezi lety 2014 a 2018 byla Kallasová poslankyní Evropského parlamentu ve frakci ALDE. Během svého působení v Parlamentu se zabývala strategií jednotného digitálního trhu, energetickou a spotřebitelskou politikou a vztahy s Ukrajinou. +more Působila ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a ve výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele. Byla místopředsedkyní výboru pro parlamentní spolupráci EU a Ukrajiny a také zástupkyní v parlamentním shromáždění Euronest a členkou výboru pro vztahy se Spojenými státy. Kromě práce ve výborech byla také místopředsedkyní pracovní skupiny pro mládež a členkou pracovní skupiny Evropského parlamentu (EP) pro digitální agendu. Obhajovala zejména práva malých a středních podniků a tvrdila, že hranice v digitálním světě brání vzniku inovativních společností. Je zastánkyní inovací a často zdůrazňuje, že regulace nemohou a nesmí bránit technologické revoluci. Během svého působení v Parlamentu byla také nominována na Evropskou mladou vůdčí osobnost (EYL40). Na konci funkčního období ji časopis Politico označil za jednu ze 40 nejvlivnějších europoslankyň a jednu z nejvlivnějších žen v Bruselu, kterou oceňovali pro porozumění technologickým otázkám.

V listopadu 2018 vydala své paměti MEP: 4 aastat Euroopa Parlamendis (Poslankyně Evropského parlamentu: čtyři roky v Evropském parlamentu), v nichž popisuje svůj život a práci v Bruselu v letech 2014-2018.

Návrat do národní politiky (2017-2020)

Dne 13. prosince 2017 oznámil předseda Reformní strany Hanno Pevkur, že již nebude kandidovat na post předsedy, a navrhl, aby místo něj kandidovala Kallasová, která kandidaturu přijala. +more Ve volbách do vedení strany, které se konaly 14. dubna 2018 zvítězila, a stala se tak první ženou v Estonsku v čele velké politické strany.

V estonských parlamentních volbách konaných 3. března 2019 získala Reformní strana vedená Kallasovou 29 % hlasů. +more Vládnoucí Estonská strana středu sice získala jen 23 %, ale podařilo se jí sestavit druhý kabinet Jüriho Ratase s konzervativní stranou Isamaa a krajně pravicovou EKRE, takže Reformní strana zůstala v opozici. 14. listopadu 2020 byla Kallasová na sjezdu Reformní strany znovu zvolena její předsedkyní.

Předsedkyně vlády (2021-současnost)

Dne 25. ledna 2021 rezignoval Jüri Ratas kvůli korupčnímu skandálu na funkci premiéra a Kallasová se stala po sestavení koaliční vlády se Stranou středu první premiérkou v historii Estonska.

V druhé polovině roku 2021 narušila estonskou ekonomiku celosvětová energetická krize, podniky byly nuceny dočasně ukončit činnost a veřejnost žádala vládní pomoc na zaplacení vysokých cen elektřiny a tepla. Kallasová nejprve vládní pomoc odmítala s tím, že vláda by měla hledat dlouhodobá řešení, a ne rozdávat státní dávky, a neměla by zasahovat do volného trhu. +more V lednu 2022 nakonec oznámila plán na snížení nákladů na energie ve výši 245 milionů eur retrospektivně na období od září 2021 do března 2022. Energetická krize málem způsobila pád koaliční vlády a negativně ovlivnila popularitu premiérky. Setkání s americkým ministrem zahraničí Antony Blinkenem v Tallinnu v roce 2022 Během rusko-ukrajinské krize v letech 2021-2022 Kallasová prohlásila, že plynovod Nord Stream 2 je „geopolitický, nikoliv ekonomický projekt“, a vyzvala k jeho ukončení. Rovněž uvedla, že závislost Evropy na ruském zemním plynu představuje významný politický problém. Poté, co Rusko uznalo Doněckou a Luhanskou lidovou republiku, požadovala Kallasová, aby Evropská unie zavedla vůči Rusku sankce. Na domácí scéně byla za své kritické postoje vůči Rusku velmi oceňována, její popularita prudce vzrostla a stala se nejoblíbenější estonskou političkou.

Po ruské invazi na Ukrajinu označila ruského prezidenta Putina za válečného zločince a její vláda rychle poskytla napadené Ukrajině rozmanitou pomoc, včetně dodávek zbraní, jako jsou protitankové střely Javelin americké výroby nebo houfnice. V Estonsku i na mezinárodní scéně na sebe upoutala pozornost jako vůdčí osobnost v úsilí o podporu Ukrajiny, když v poměru k HDP na obyvatele dodala Ukrajině nejvíce vojenského vybavení ze všech zemí na světě. +more Časopis New Statesman ji označil za „novou železnou lady Evropy“. Také důrazně podpořila přijetí Ukrajiny do Evropské unie s tím, že je to morální povinnost.

Dne 18. července 2022 složil přísahu druhý kabinet Kallasové, který tvořila trojkoalice Reformní strany, Sociálnědemokratické strany a Isamaa. +more Její předchozí vláda ztratila parlamentní většinu poté, co koalici opustila Strana středu.

V září 2022 přijalo Estonsko spolu s Litvou, Lotyšskem a Polskem regionální opatření k omezení vstupu osob z Ruska do evropské bezvízové zóny. Podle Kallasové představuje rostoucí příliv ruských občanů vážnou bezpečnostní hrozbu nejen pro čtyři státy sousedící s Ruskem, ale pro celý společný schengenský prostor. +more V této souvislosti uvedla: „Cestování do Evropské unie je výsadou, nikoliv lidským právem. Je nepřijatelné, aby občané agresorského státu mohli volně cestovat po EU, zatímco ve stejné době jsou lidé na Ukrajině mučeni a vražděni. “.

V únoru 2024 Rusko na Kallasovou a další pobaltské činitele vydalo zatykač. Důvodem mají být jejich „nepřátelské kroky vůči historické paměti“ i Rusku jako takovému. +more Kallasová však hodlá i nadále podporovat Ukrajinu.

Osobní život

V letech 2003 až 2006 byla Kallasová provdána za Roometa Leigera. Poté žila s bývalým estonským politikem a podnikatelem Taavim Veskimägim, který působil jako ministr financí. +more Mají spolu syna, ale v roce 2014 se rozešli. V roce 2018 se znovu provdala za bankéře a investora Arvo Hallika, který má z předchozího vztahu dvě děti.

Kromě rodné estonštiny hovoří plynně anglicky, rusky a francouzsky.

Reference

Externí odkazy

KUNDRA, Ondřej. Víme, jak čelit Putinovi. +more Fotografie Matěj Stránský; téma. Respekt. Tallinn: Economia, 3. říjen 2022, roč. XXXIII, čís. 40, s. 14-19. [cit. 2022-10-10]. Zpoplatněný obsah. [url=http://www. respekt. cz/tydenik/2022/40/vime-jak-celit-putinovi]Dostupné online[/url]. . [Rozhovor na válečné téma].

Kategorie:Premiéři Estonska Kategorie:Premiérky Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Estonska Kategorie:Estonští právníci Kategorie:Estonští ekonomové Kategorie:Předsedové politických stran Kategorie:Absolventi Tartuské univerzity Kategorie:Narození v Tallinnu Kategorie:Narození v roce 1977 Kategorie:Narození 18. +more června Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy.