Kalmarská válka

Kalmarská válka probíhala v letech 1611-1613 a střetlo se v ní Dánsko-Norsko se Švédskem. Ačkoli Dánsko-Norsko brzy získalo převahu, nedokázalo Švédy porazit úplně. Kalmarská válka byl poslední dánský pokus, jak zastavit nástup Švédska jako hegemona skandinávského prostoru.

Příčiny

Vzhledem k tomu, že Dánsko-Norsko ovládalo úžinu Öresund mezi Baltským mořem a Severním mořem, hledalo Švédsko alternativní obchodní cestu přes řídce osídlené Laponsko, aby se vyhnulo placení poplatků Dánům. V roce 1607 se +more_Švédský'>Karel IX. Švédský prohlásil za „krále Laponců v Nordlandu“ a začal vybírat daně i na norském území, dokonce jižně od Tromsø. Dánský král Kristián IV. protestoval, Švédové však protest ignorovali. V dubnu 1611 proto Dánsko-Norsko vyhlásilo Švédsku válku a napadlo ho.

Průběh války

Síla 6 000 dánských vojáků oblehla město Kalmar a nakonec ho dobyla. Dne 26. +more června provedly švédské síly odvetný útok na Kristianopel. V létě 1611 švédští ozbrojení rolníci pod velením Baltzara Bäcka ovládli bez odporu norské území zvané Jämtland a Härjedalen. Bäckova neschopnost či neochota zastavit násilné excesy svých mužů namířené proti obyvatelstvu však znamenaly, že místní obyvatelé nakonec povstali proti švédským okupantům. Švédská vojska situaci nezvládla a byla nucena na podzim 1612 Jämtland a Härjedalen opustit.

Dne 20. října 1611 zemřel švédský král Karel IX. +more a jeho nástupcem se stal jeho syn Gustav II. Adolf. Když nastoupil na trůn, požádal o mír. Ale Kristián IV. si to vyložil tak, že Švédové jsou v úzkých a mír odmítl. V reakci na to začal Gustav Adolf provádět nájezdy u hranic mezi Dánskem a Švédskem. Při jednom takovém se v únoru 1612 málem utopil v bitvě u Vittsjö poté, co byl překvapen dánskou armádou. Počátkem roku 1612 Dánsko-Norsko zaútočilo a nakonec dobylo dvě pevnosti u hranic, Älvsborg a Gullberg, obě v dnešním Göteborgu. To byla pro Švédy velká nepříjemnost, protože země nyní postrádala přístup k moři na západě. S cílem rychle Švédy dorazit a válku ukončit dánské velení nařídilo útok hluboko do nitra Švédska s cílem dobýt hlavní město Stockholm. V tom však neuspělo. Taktika spálené země a partyzánský způsob boje útok rozbily. Poté už se začala dánská armáda rozpadat, mnoho žoldáků v dánských službách dezertovalo, protože nedostali svůj žold.

Mír a důsledky

Anglie i Nizozemsko měly rovněž zájem na tom omezit dánský vliv v Baltském moři, a tak od počátku tlačili dánského krále k mírové dohodě, dříve než dosáhne rozhodného vítězství. Po zhroucení útoku na Stockholm se Kristián IV. +more rozhodl anglickou nabídku na zprostředkování míru využít.

Knäredská mírová smlouva byla podepsána 20. ledna 1613. +more Dánsko-Norsko díky ní obnovilo kontrolu nad švédskou pozemní cestou přes Laponsko a začlenilo Laponsko pevně do Norska. Švédsko muselo též zaplatit vysoké výkupné za navrácení pevností Älvsborg a Gullberg („Älvsborgské výkupné“). Šlo o poměrně vysokou částku jednoho milionu stříbrných riksdalerů. Kristián IV. použil tyto peníze k založení několika měst (Glückstadt, Christiania) a k založení dánské koloniální společnosti, což byl počátek dánské koloniální říše. Švédsko však také dosáhlo významného ústupku - byla mu garantována práva na volný průjezd jeho obchodních lodí úžinou Öresund, bez povinnosti platit Dánům jakékoli poplatky.

Dánsko-Norsko prokázalo svou vojenskou sílu a jeho konkurenti v baltském prostoru, tedy Británie a Nizozemská republika se proti němu začaly stále více obracet. Další hráč v oblasti, vůdce Habsburského Nizozemí +more_Habsburský'>Albrecht VII. Habsburský, zvolil v této věci novou taktiku - začal se snažit obrátit proti Dánům hanzovní města.

Švédsko se z mírné porážky rychle oklepalo a pokračovalo v expanzi a růstu své moci, kterou jasně demonstrovalo během následující třicetileté války. V ní se paradoxně Dánové a Švédové na krátký čas staly spojenci, než Švédové své nově nabyté vojenské sebevědomí v závěru války obrátili znovu proti Dánům s cílem ovládnout Baltské moře - to se jim v takzvané Torstensonově válce (1643-1645) skutečně podařilo.

Kalmarská válka měla ještě jeden, na první pohled druhotný důsledek: znamenala počátek rivality mezi Nory a Švédy. Bitva u Kringenu, v níž bojovali norští milicionáři, je důležitou součástí norské kolektivní paměti a norské vítězství v ní je dodnes oslavováno. +more Takže když se později Norsko mělo stát součástí švédského státu namísto dánského, vyvolalo to v Norsku povstání a setrvalý boj o vyšší autonomii, který skončil osamostatněním Norska na počátku 20. století.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Války Dánska Kategorie:Války Švédska Kategorie:Války 17. +more století.