Kamaldulové

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Kamaldulové jsou katolickým mužským mnichovským řádem, který vznikl ve 17. století v Itálii. Jejich zvláštností je eremitický způsob života, kdy žijí v jednotlivých klášterech, oddělených od světa, a věnují se modlitbě a kontemplaci. Původně malé a izolované komunity se během staletí rozšířily po celém světě. Kamaldulové jsou známí svou asketickou spiritualitou a strictním dodržováním řeholních zásad. Mají také specifickou liturgii, ve které se kombinuje latinský a řecký ritus. Kláštery kamaldulů jsou často umístěny ve výjimečně krásných přírodních lokalitách a slouží také jako místa poutního zájmu. Během své historie prošli Kamaldulové různými dobytky i úspěchy. Na konci 19. století byl jejich řád téměř zrušen, avšak významnou roli hrály reformy a podpora papeže Lva XIII. Dnes se Kamaldulové snaží žít v souladu s moderním světem, ale zároveň si zachovávají svou klauzuru a důraz na modlitbu. Kamaldulové jsou známí i mimo katolickou církev, často vdíky svým mistrovským dílům, které spatřily světlo světa. Mezi jejich významné představitele patří i čeští kamaldulové, kteří odehráli významnou roli v dějinách českého umění a duchovního života. Mezi nejznámější kláštery kamaldulů v České republice patří klášter na ostrově Kampa v Praze a klášter v Nové Říši.

Kamaldulové (nebo také kamaldulští, zkratka OSBCam.) jsou poustevnický řád založený sv. Romualdem v letech 1023-1026 volně navazující na benediktinskou řeholi. Název získali podle Camaldoli v Toskánsku, sídla prvního kláštera.

Historie řádu

Řád kamaldulů byl institucionálně založen v roce 1072, předtím šlo o mnišské hnutí, které za svého života založil svatý Romuald. První komunita obývala poustevnickou osadu v diecézi Fiesole již od roku 1012. +more Hlavním centrem řádu, který ve své prvotní fázi byl pouze svéráznou odnoží benediktinů, se stala poustevnická osada v údolí Camaldoli, poblíž Arezza. Papežské schválení jakožto samostatný řád dostali kamaldulové v roce 1072 od papeže Alexandra II. Později se rozšířili z Itálie do dalších zemí.

V českých zemích kamaldulové nikdy nepůsobili. Nejblíže působili v Červenom Kláštore na Slovensku (v letech 1711-1782, dnes muzeum), a dodnes fungují dvě komunity v Polsku - Bieniszew a Bielany u Krakova.

Spiritualita a životní praxe

Řád kombinuje společný klášterní život s životem poustevnickým (podobně jako kartuziáni). Každý klášter má být zcela nezávislý na ostatním světě. +more Mniši jedí to, co si sami vypěstují. Dodržuje se tradice nošení neholených plnovousů, vlasy si naopak mniši stříhají zcela dohola. V řádu je dodnes uchovávána praxe „společné zpovědi“ (mnich při společném setkání komunity přizná své chyby a provinění, a prosí spolubratry za odpuštění, nejedná se o svátostnou zpověď). Specifikou řádu je také pohřební praxe - zemřelý mnich je bez rakve zazděn do jedné z dutin, které bývají ve hrobkách kamaldulských kostelů na způsob kolumbária. Mniši žijí v klášterním areálu, starají se o hospodářství, ale tento areál opouštějí jen zcela výjimečně, například když potřebují k lékaři. Příbuzní je mohou navštěvovat dvakrát ročně, vždy na jeden den. Areál kláštera také není běžně možné navštívit. Návštěva bohoslužeb v klášterech je možná pouze několikrát ročně.