Kaniv

Dějiny

O Kaněvě je zmínka již v pateriku Kyjevskopečerské lávry (okolo roku 1078). Jeho poloha na Dněpru z něj učinila zastávku na trase z Novgorodu do Byzance.

Heorhijivskyj (Uspenskyj) sobor, založen r. +more 1144. Jan Bogumił Plersch: Odjezd Kateřiny II. z Kaněva Od 16. století byl Kaniv součástí Kyjevského vojvodství I. Rzeczpospolité. Roku 1600 přijalo Magdeburské právo. Během kozáckého povstání roku 1648 dobyl město načas Bohdan Chmelnický, při bouři „hajdamáků“ v roce 1768 pak Maksym Zalizňak. Roku 1775 se městečko stalo majetkem posledního polského krále Stanislava A. Poniatowského, který se zde roku 1787 setkal s ruskou carevnou Kateřinou II. Velikou. Jejímu impériu již o 6 let později - po druhém dělení Polska - patřila většina Ukrajiny.

Koncem 19. století mělo město 8855 obyvatel, z toho dvě třetiny tvořili Ukrajinci, třetinu Židé, několik procent pak Rusové a další.

Během osvobozovacích bojů 2. světové války probíhala v okolí města tzv. +more Korsuň-ševčenkovská operace. Roku 1972 bylo naplněno jezero mohutné Kaněvské přehrady (o rozloze 675 km²), jejíž hráz stojí poblíž města.

Současnost

Kaniv je poklidné město s říčním přístavem a potravinářským, především mlékárenským průmyslem. Železnice sem nebyla nikdy zavedena, je však provozována lodní doprava na přehradě Kanivské vodní elektrárny a s okolím existuje časté autobusové spojení. +more Je zde muzeum Tarase Ševčenka a lidového umění.

Osobnosti

Na kopci nad městem je pohřben nejznámější ukrajinský básník - Taras Ševčenko (1814-1861). V roce 1978 se poblíž jeho hrobu upálil Oleksa Hirnyk na protest proti rusifikaci Ukrajiny; roku 2007 mu bylo in memoriam uděleno vyznamenání „Hrdina Ukrajiny“. +more * Mikołaj Bazyli Potocki (1707 nebo 1708-1782), polsko-ukrajinský mecenáš a kanivský starosta.

Partnerská města

Võru, Estonsko * Viersen, Německo * Człuchów, Polsko

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Města v Čerkaské oblasti