Kardiotonikum

Kardiotonikum je povzbuzující léčivo zvyšující sílu stahů srdeční svaloviny, jinými slovy tonikum posilující kontrakce myokardu. Kardiotonika se užívají při léčbě chronických i akutních srdečních selhání a při některých typech arytmií. Účinek tkví v pozitivním ionotropním působení, tedy ve zvýšení koncentrace vápníkových iontů v buňkách srdečního svalu aktivací ionotropních kanálů v membránách buněk. Některé takto působící látky, pokud zároveň srdce nežádoucím způsobem zatěžují, nejsou částí farmaceutů považovány za kardiotonika, takže pojem je nezřídka redukován jen na steroidní kardiotonika, tj. srdeční glykosidy, z nichž se nejčastěji terapeuticky využívá digoxin. ampule 0,25mg digoxinu

Ideální kardiotonikum

Kardiotonika se užívají zejména k léčení chronického srdečního selhání. Vzhledem k tomu, že tento syndrom je zvláště u starších lidí velmi frekventovaný a dlouhodobý, jsou požadavky na ideální kardiotonikum poměrně rozsáhlé: # zvýšit sílu kontrakce bez zvýšených nároků na energii a kyslík, # snížit dotížení (tzv. +more afterload), tj. úhrnné napětí srdeční svaloviny během kontrakce, # zvýšit periferní cirkulaci v končetinách, # mít široké terapeutické okno, tedy dostatečný rozdíl mezi dávkou působící terapeuticky a dávkou, která je již toxická, # mít nízkou frekvenci nežádoucích vedlejších účinků, # nevytvářet interakce s jinými léčivy. Lékaři dosud nemají k dispozici žádné ideální kardiotonikum, nejvíce se mu však blíží srdeční glykosid digoxin, který dokáže podstatně zlepšit kvalitu života, přičemž ani při dlouhodobém užívání nebyl prokázán negativní vliv na úmrtnost.

Rozdělení pozitivně inotropních látek

Mezi kardiotonika patří zejména srdeční glykosidy, látky rostlinného původu zvané též digitalis, podle rostliny, v níž byly poprvé nalezeny, náprstníku (rod Digitalis). Kromě srdečních glykosidů mají pozitivně inotropní účinek i jiné látky, vyznačující se však zároveň i srdce zatěžujícími účinky, jako např. +more zvýšením srdeční frekvence nebo spotřeby kyslíku. Někteří farmaceuti je mezi kardiotonika řadí, jiní nikoliv. * Srdeční glykosidy - látky, kde se cukerná složka glykosidově váže na aglykon (digoxin, digitoxin, lanatosid C, ouabain, …). Nejvýznamnější je rutinně užívaný digoxin. Jeho nevýhodou je slabší ionotropní účinek a malé rozpětí mezi terapeutickou a toxickou dávkou. * Sympatomimetika (dopamin, dobutamin, ibopamin, izoprenalin, dopexamin, xamoterol, adrenalin, efedrin, noradrenalin, metoxamin, norefedrin, midodrin, hydroxylamfetamin, angiontensinamid). Působí stimulací receptorů sympatického nervového systému, což může zvyšovat spotřebu kyslíku, frekvenci tepu či riziko arytmií. * Inhibitory fosfodiesterázy III - bipyridinové deriváty (amrinon, milrinon, enoximon). Používají se pouze při v kritické fázi srdečního selhání, při léčbě chronického srdečního selhání se nepoužívají, protože způsobují zvýšení úmrtnosti. * Stimulancia kalciových kanálů (pimobendan, levosimendan). Zvyšují citlivost myokardu vůči vápníku, pimobendan navíc inhibuje fosfodiesterázu III. Při léčení chronického srdečního selhání bylo prokázáno zvýšení úmrtnosti. * Stimulancia adenylcyklázy (forskolin). Používána pouze experimentálně.

Reference

Externí odkazy

[url=http://referaty-seminarky. cz/kardiotonika-beta-blokatory-ace-nhibitory-vredova-choroba-zaludku-a-dvanactniku/]referát na seminarky. +morecz[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20050526151226/http://camelot. lfhk. cuni. cz/farmakol/cz/kardioton. doc]Kardiotonika (doc)[/url].

Kategorie:Léčiva kardiovaskulárního systému Kategorie:ATC C01C Kategorie:ATC C01A