Karel Kaplan

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Karel Kaplan byl významný český spisovatel a překladatel. Narodil se 26. dubna 1929 v Praze a zemřel 1. dubna 2011 ve stejném městě. Vystudoval práva na Karlově univerzitě, ale literatuře se věnoval již od mládí. Byl autorem několika románů, povídek a her, které se vyznačují ironickým a sarkastickým humorem. Jeho díla zobrazují absurditu mezilidských vztahů, politiky a společnosti. Karel Kaplan se také proslavil jako překladatel. Přeložil více než šedesát knih, včetně děl autorů jako byli Ernest Hemingway, William Faulkner, John Steinbeck a další. Mimo to se aktivně angažoval v literárním životě, byl členem spisovatelské skupiny Brno 58 a zasedal ve vedení Svazu českých spisovatelů. Za svou literární činnost a překladatelskou práci obdržel několik ocenění, včetně Státní ceny Za literaturu. Karel Kaplan patří k významným osobnostem české literatury druhé poloviny 20. století. Jeho díla jsou stále čtena a jeho překlady jsou ceněny pro jejich kvalitu a věrnost originálnímu textu. Karel Kaplan se stal ikonou české literatury a jeho odkaz je dodnes živý.

Karel Kaplan (* 28. srpna 1928 Horní Jelení) je český historik specializující se zejména na soudobé dějiny poválečného Československa, především pak na dějiny druhé poloviny čtyřicátých let, let padesátých a šedesátých. Jeden z nejpřekládanějších českých historiků v zahraničí a také jedna z klíčových postav utváření oboru soudobých dějin v Československu a posléze v České republice.

Kariérní a osobní život

Kaplan podle vlastních vzpomínek vyrůstal ve skromných poměrech, v dětství mu zemřela matka a vychovávali jej prarodiče. Otec byl regionálním funkcionářem sociální demokracie a patřil mezi blízké spolupracovníky sociálně demokratického politika Bohumila Laušmana. +more Kaplanovy názory však podle jeho slov nejvíce ovlivnil jeho starší bratr sympatizující s komunistickými myšlenkami, který byl za druhé světové války jako student zatčen a strávil tři roky v nacistickém vězení v Budyšíně. V průběhu druhé světové války nastoupil do Zlína jako frekventant na Baťovu školu práce a ve Zlíně působil až do roku 1947. V říjnu 1947 ve Zlíně také vstoupil do Komunistické strany Československa. Po odchodu ze Zlína působil jako placený regionální funkcionář KSČ ve Vysokém Mýtě a posléze v Pardubicích. Dálkově vystudoval Institut společenských věd při ÚV KSČ v Praze (mezi lety 1957-1960) a již v průběhu této životní etapy publikoval některé drobnější práce zabývající se tematikou regionálních dějin. Ačkoliv, jak do domnívají někteří odborníci, se jednalo o práce spíše ideologicky-propagandistického charakteru, autor se při jejich tvorbě snažil využít velké množství dobových historických pramenů. V roce 1960 se Kaplan stal pracovníkem aparátu Ústředního výboru KSČ v Praze, kde působil na ideologickém oddělení a v jeho gesci se nacházel dohled nad historickou produkcí, včetně ideologického dohledu nad Ústavem dějin KSČ. V souvislosti s jeho kompetencí v oblasti nedávné minulosti byl také členem rehabilitačních komisí při ÚV KSČ a toto pověření mu umožnilo přístup do dosud nepřístupných archivních materiálů, včetně přísně utajovaných dokumentů např. ÚV KSČ, ministerstva vnitra, ministerstva národní bezpečnosti nebo Státní bezpečnosti. Pro své tzv. revizionistické a proreformní postoje musel odejít z aparátu ÚV KSČ a posléze díky svým schopnostem a předešlým kontaktům v historickém oboru našel v roce 1964 práci jako samostatný vědecký pracovník v Historickém ústavu ČSAV a ve druhé polovině šedesátých let se stal zástupcem ředitele tohoto ústavu. Velmi intenzivně se odborně i veřejně angažoval se ve prospěch proreformní politiky pražského jara a v roce 1968 působil jako tajemník Ústřední rehabilitační komise při ÚV KSČ. Po jeho potlačení byl vyhozen z práce i komunistické strany a v roce 1972 byl zatčen a krátce držen ve vazbě. K plánovanému politickému procesu s ním nakonec nedošlo. V roce 1976 legálně odjel do Spolkové republiky Německo, kam se mu ve spolupráci s dalšími kolegy a kolegyněmi podařilo tajně odvézt kopie po léta získávaných archivních materiálů a o tomto odvážném transferu posléze referoval i zápádní tisk. Mimo jiné na základě tohoto činu bylo Kaplanovi v roce 1977 odebráno československé státní občanství. S pomocí dovezených materiálů a také v kombinaci své osobní znalosti a zkušenosti se způsoby komunistického vládnutí v Československu posléze Kaplan dokázal působit v exilu odborně působit a publikovat dalších třináct let a to především díky výzkumným grantům a stipendiím Collegia Carolina v Mnichově. V exilu spolupracoval vedle Collegia Carolina s rozhlasovými stanicemi jako byl Hlas Ameriky, BBC, Deutsche Welle a nebo Rádio Svobodná Evropa. Po rozpadu komunistického režimu v Československu a po dokončení výzkumných závazků ve Spolkové republice Německo využil nabídky historika a svého bývalého kolegy Viléma Prečana k návratu do Československa a 1. října 1990 se stal pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kde byl Prečan od 1. února 1990 prvním ředitelem. Kaplan působil jako vedoucí výzkumných týmů a oddělení specializovaných zejména na období let 1945-1967. Jeho vědecké práce jsou ceněny zejména díky využívání obsáhlé pramenné základny, detailní znalosti dobové faktografie, informačnímu bohatství jeho textů a jeho unikátním vhledům dobového aktéra-pamětníka a historika v jedné osobě. Vedle specializované odborné práce se stal také autorem přehledových historických, popularizačních a učebních textů věnovaných dějinám Československa po roce 1945. Především v 90. letech a po roce 2000 patřil k častým popularizátorům problematiky soudobých dějin na veřejnosti a byl také hostem v řadě dokumentárních pořadů v médiích věnovaných dějinám Československa po roce 1945 a obecně dějinám studené války. Kaplan také proslul jako známý kritik mediální zkratky, jež podle jeho mínění příliš zkresluje jinak složitější výklad historického dění. V roce 2008 Karel Kaplan obdržel Cenu Jana Slavíka udílenou Nadačním fondem angažovaných nestraníků. Dne 28. října 2008 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Od roku 2016 je emeritním pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v. v. i.

Publikace

Skutečská stávka 1932. Pardubice : Kraj dům osvěty, 1957. +more 50 s. * Až k vítězství Hradeckého programu. Havlíčkův Brod : Východočeské nakladatelství, 1962. 85 s. * Znárodnění a socialismus. Praha : Práce, 1968. 260 s. * Nekrvavá revoluce. Toronto : Sixty-Eight Publishers, 1985. 425 s. . * Zpráva o organizovaném násilí. Toronto : Sixty-Eight Publishers, 1986. 352 s. . * Mocní a bezmocní. Toronto : Sixty-Eight Publishers, 1989. 469 s. . * Pravda o Československu 1945-1948. Praha : Panorama, 1990. 245 s. . * Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha : Mladá fronta, 1992. 303 s. . * Aparát ÚV KSČ v letech 1948-1968. Studie a dokumenty. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1993. 151 s. . * Poslední rok prezidenta. Edvard Beneš v roce 1948. Praha : Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 1993. 174 s. . * Sovětští poradci v Československu 1949-1956. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1993. 146 s. . * Stát a církev v Československu v letech 1948-1953. Brno : Doplněk, 1993. 440 s. . * Československo v RVHP. 1949-1956. Praha : Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 1995. 519 s. . * Největší politický proces. "M. Horáková a spol. ". Praha ; Brno : Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky ; Archiv hlavního města Prahy ; Doplněk, 1995. 347 s. . * Pět kapitol o únoru. Brno ; Praha : Doplněk ; Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, 1997. 557 s. . * Nebezpečná bezpečnost. Brno : Doplněk, 1999. 289 s. . * Kořeny československé reformy 1968. Brno : Doplněk, 2000. 323 s. . * Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno : Barrister & Principal, 2001. 253 s. . (spoluautor Pavel Paleček) * Těžká cesta. Spor Československa s Vatikánem 1963-1973. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. 177 s. . * Rada vzájemné hospodářské pomoci a Československo 1957-1967. Praha : Karolinum, 2002. 234 s. . * Československo v poválečné Evropě. Praha : Karolinum, 2004. 407 s. . * Gottwaldovi muži. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2004. 333 s. . (spoluautor Pavel Kosatík) * Kronika komunistického Československa. Doba tání 1953-1956. Brno : Barrister & Principal, 2005. 768 s. . * Poúnorový exil 1948-49. Liberec : Dialog, 2007. 199 s. . * Druhý proces.

Odkazy

Reference

Literatura

JECH, Karel (ed. ). +more Stránkami soudobých dějin. Sborník statí k pětašedesátinám historika Karla Kaplana.  Praha : ÚSD AV ČR, 1993.  287 s. . * * * PERNES, Jiří.  Karel Kaplan - 75 let.  In: Zpravodaj Historického klubu, 1/2003, s. 88-90. . * PERNES, Jiří (ed. ). Po stopách nedávné historie. Sborník k 75. narozeninám doc. Karla Kaplana. Praha : Ústav pro soudobé dějiny, 2003.  359 s.  . * PALEČEK, Pavel.  Exil a politika. Historici o nejnovějších dějinách a o sobě.  Praha : Sursum, 2004.  187 s.  . * KOSATÍK, Pavel.  K osmdesátinám Karla Kaplana.  In: Zpravodaj Historického klubu, 1-2/2008, s. 94-95. . * MUSILOVÁ, Dana. Historik Karel Kaplan oslavil 80. narozeniny.  In: Východočeské listy historické, sv. 25, 2008, s. 253-254. . * SOMMER, Vítězslav. Kronikář komunistického Československa. Karel Kaplan a studium soudobých dějin.  In: Soudobé dějiny, 2/2008, s. 341-356. .

Externí odkazy

Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Editoři historických pramenů Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Narození 1928 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Lidé Hlasu Ameriky Kategorie:Akademie věd České republiky Kategorie:Narození v Horním Jelení Kategorie:Historikové 20. +more století Kategorie:Historikové 21. století.

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top