Karel Macoun, továrna na perleťové a kovové knoflíky a galanterní zboží

Technology

12 hours ago

Author

Karel Macoun byl český podnikatel, který se specializoval na výrobu perleťových a kovových knoflíků a galanterie. Jeho továrna, která se nacházela v Praze, patřila mezi největší výrobce těchto produktů v Československu. Macounova firma vyráběla širokou škálu knoflíků a galanterie pro módu, a to jak pro domácí trh, tak i pro export. Karel Macoun se narodil v roce 1886 v Praze. Po absolvování obchodní školy začal pracovat jako obchodník s textilem. V roce 1922 založil vlastní továrnu na výrobu perleťových a kovových knoflíků a galanterie. Jeho podnik rychle prospíval a brzy se stal jedním z předních producentů svého oboru. Macounova firma byla velmi inovativní a využívala moderní technologie ve výrobě knoflíků a galanterie. Například používala speciální barvicí techniky a vyvinula vlastní způsob výroby perleti, který umožňoval dosáhnout vysoké kvality a různých barevných odstínů. V průběhu let se Macounova továrna rozrostla a zaměstnávala stovky dělníků. Produkce knoflíků a galanterie se rozšířila do mnoha zemí po celém světě, a firma Karel Macoun se stala známou značkou. Po druhé světové válce byla továrna zestátněna a Macoun byl nucen odejít do důchodu. Karel Macoun zemřel v roce 1956. Přestože jeho podnik už dávno neexistuje, je jeho odkaz stále připomínán díky jeho inovativnosti a významnému přínosu v oblasti výroby perleťových a kovových knoflíků a galanterie.

Karel Macoun, továrna na perleťové a kovové knoflíky a galanterní zboží byla společnost, jež vznikla v roce 1911 v Hradci Králové a zabývala se výrobou knoflíků a galanterního zboží. Některé svoje knoflíky měla i patentově ošetřené.

Historie

O tom, kdy továrna v Pospíšilově třídě čp. 320 vznikla, se prameny různí. +more Jedny hovoří o roku 1907, druhé počátky závodu řadí až do následujícího roku. Některé dokonce zaměnily v letopočtu číslo 9 za 8 a továrnu tak učinily jednou z nejstarších, což není pravda. V Královéhradecké ročence 1912, které se dá více věřit, se píše, že firma byla zapsána do obchodního rejstříku 5. září 1911. Také zmínka v Obnově z 1. prosince 1911 o tom, že Karlu Macounovi bylo uděleno c. k. okresním hejtmanstvím povolení k užívání továrních místností, určených k výrobě perleťového zboží, v domě čp. 320, podporuje tuto teorii. Nejvýznamnější však je to, že majitel továrny neměl od počátku dobrou pověst, protože se k dělnictvu nechoval příliš dobře a měl kvůli tomu i problémy se státní mocí.

V srpnu 1912 byla v závodě zahájena stávka, protože perleťáři se nedokázali s majitelem smírně shodnout na smlouvě a výši mezd. K. +more Macoun však nehodlal ustoupit, takže stávka pokračovala i v následujícím měsíci. On zatím hledal po celé zemi stávkokaze. Vedle toho měl továrník svérázné názory na vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, citujme z pracovní smlouvy: „…Pracovati budu dle cenníku, v dílně platného. Jest mi známo, že organisace žádná u fy. Macoun se neuznává a zavazuji se, že v žádné organisaci nejsem a do žádné nevstoupím, jinak má firma právo mne ihned bez náhrady propustiti. “ Přesto, že stávka nakonec skončila, továrna zela prázdnotou, protože dělníci byli propouštěni pro každou maličkost nebo dostávali pokuty až 10 K týdně. Následujícího roku Macoun chtěl za vyházené dělníky získat rychle náhradu a s pomocí svého mistra Svatoně verboval z různých míst jiné dělníky, které by po krátkém čase zase vyházel, aby je mohl opět za nové vyměnit. V dubnu 1914 získala továrna povolení k výměně parního stroje za nový.

V roce 1923 došlo v továrně opět k mzdovému boji, který vyvrcholil 11. července téhož roku stávkou všeho dělnictva, jelikož nechtělo a nemohlo přijmout návrh firmy na snížení mezd. +more Ceny měly být totiž sníženy u I. třídy o 20 %, u II. třídy o 15 %, u III. třídy o 10 %, u nezapracovaného dělnictva o 5 %. Mimo to mělo odpadnout placení dovolené. Pátým týdnem stávky bylo stávkujícímu dělnictvu zastaveno vyplácení stávkových podpor a dělnictvu oznámeno, ať si pomůže, jak samo dovede. Následujícího roku sekretariát Mezinárodního všeodborového svazu dokonce učinil na tuto firmu oznámení na okresní správu politickou kvůli porušování zákona o osmihodinové pracovní době. 11. listopadu 1924 někdo udeřil kamenem do okna kuchyně továrníka Macouna v I. poschodí a rozbil 2 okenní tabule.

A pozornost místního tisku se nepřestala na tuto firmu upírat, protože vedle problémů s dělnictvem se vynořil ještě větší problém. Počátkem ledna 1925 byla zjištěna ve firmě defraudace 233 000 Kč, jíž se dopustil bývalý ředitel Jiří Svoboda v době od listopadu 1923 do konce prosince 1924, a to většinou přepisováním šeků. +more 16. ledna téhož roku byl zatčen a zabavené auto a zařízení přepychového bytu bylo poškozené firmě zárukou, že ztráta nebude značná. K senátu krajského soudu se tento případ dostal 8. září 1925. Problémy nastaly i s konkurencí, čehož důkazem je prohlášení, jež vyšlo 24. srpna 1930 v Národních listech:.

„Emanuel Braun v Novém Bydžově prohlašuje tímto, že výrobou a prodejem manšetových knoflíků pod čís. 2473/304 zasáhl do práva Karla Macouna, majitele továrny v Hradci Králové, vyráběti a prodávati tyto knoflíky, chráněné patentem čís. +more 21. 327 v patentním rejstříku u patentového úřadu v Praze zapsaného. - Dále prohlašuje, že tyto manšetové knoflíky vyráběti a do obchodu uváděti nebude. Emanuel Braun. “.

Přesto se i přes všechny problémy továrna nadále rozvíjela. Roku 1929 bylo K. Macounovi např. uděleno povolení k postavení jednopatrového domu a dílen na místě domku čp. 5.

Nadále ho však stíhaly problémy, většinou jím samým zaviněné. V květnu 1932 měl továrník na Novém Hradci Králové autohavárii, při které byl těžce zraněn jeho řidič, který byl v té chvíli pouhým spolujezdcem.

Továrna přežila i protektorátní období, ale později se dostává do problémů a v roce 1948 byla znárodněna.