Karel Sabina

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Karel Sabina, pseudonymy Arian Želinský a Leo Blass (29. prosince 1813, Praha-Staré Město - 9. listopadu 1877, Praha), byl český spisovatel, básník, dramatik, filosof, literární a divadelní kritik, libretista, publicista, novinář a politik.

Život

Mládí

Matriční údaj z knihy křestních zápisů u sv. Haštala uvádí 29. +more prosinec 1813, v soupisu pražských obyvatel zapsáno mylně datum narození 30. 12. 1813 (ve skutečnosti jde o datum křtu). Narodil se v Praze jako nemanželské dítě Josefíny Sabinové, která tehdy bydlela u svého příbuzného, domovníka a zedníka, považovaného za jeho otce a vychovatele. Chlapec však svému okolí často nalhával, že jeho otec je polský šlechtic. Pocházel z velmi chudých poměrů, ale protože se jevil jako talentovaný a výřečný chlapec, bylo mu umožněno studovat na Akademickém gymnáziu. V letech 1831-1833 studoval filozofii a práva, které však nedokončil. První ročník studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, další dva roky ve Vídni.

Během studentských let patřil k okruhu Karla Hynka Máchy. Z tohoto okruhu vzešla mladá romantická generace 30. +more a 40. let 19. století. V roce 1831 společně uspořádali sbírku na pomoc prchajícím Polákům poraženým v listopadovém povstání.

Předrevoluční léta

Po studiích se Sabina živil jako soukromý vychovatel a učitel v měšťanských rodinách, například u Steigrů. Posléze působil jako spisovatel, redaktor a publicista. +more Žil v této době lehkomyslně, takřka bohémsky, pln naivních ideálů bojovat za změny v rakouské politice. Už během studií spolupracoval s Karlem Herlošem a díky němu přispíval anonymně do německých časopisů Der Komet, Der deutsche Planet a almanachu Mefistofeles, které útočily na poměry v Rakousku.

Od roku 1835 se začaly jeho články objevovat v časopisech Květy a Včela a ještě téhož roku se dostal do rozporu s dosavadním režimem, podle Jakuba Arbesa byl vyšetřován kvůli básni Ku vzdáleným. Tak již na počátku své literární činnosti narazil na cenzuru. +more Při tomto vyšetřování listiny a dokumenty u něj nalezené vedly k podezření z členství v revolučním spolku Mladá Evropa. Po tomto incidentu byl pod policejním dohledem a všechny jeho otištěné články byly důkladně kontrolovány. Znechucený odešel roku 1838 do Vídně a doufal, že alespoň na čas unikne policejnímu dozoru. V počátcích svého působení ve Vídni se seznámil s panem Gross-Hofingerem, který se jej díky jeho talentu ujal a pověřil jej redigováním svého listu Der Adler. Tento časopis byl proněmecký; v pozdějších letech byl považován za jeho prvopočáteční zradu na národu. Dále do Adlera přispíval svými liberalistickými až revolučními články a vyvolával pobouření. Po roce se tato publicistická činnost roznesla a vzbudila pohoršení u hraběte Josefa Sedlnického, tehdejšího ministra policie, a tak byl Sabina donucen zastavit přispívání do tohoto deníku a vrátit se zpět do Prahy a k publicistice, ale bez materiálního zajištění, jaké měl ve Vídni. Stál u zrodu pražského německého časopisu Ost und West, v němž bojoval za slovanskou literaturu a uveřejňoval překlady slovanské prózy i poezie pod nadpisem Die neu-bӧhmische Literatur. Přeložil do němčiny například Kollárovy Národnie zpievanky, Gogolův Nos a dva zpěvy z Máchových Cikánů. Byl opět v roce 1839 vyslýchán, když napsal do Ost und West článek Erwiderung, který oponoval článku Adria o hanobení českého národa.

V roce 1845 se stal členem protirakouského demokraticko-revolučního hnutí Repeal, které si zvolilo název podle irského vzoru. Scházeli se v pivovaře u sv. +more Tomáše. Tito repealisté utvořili v roce 1848 stranu demokraticko-radikální; s určitým socialistickým podtextem. Celkově se stal jedním z prvních lidí hlásajících myšlenku socialismu.

Revoluční léta

Revoluční rok 1848 byl dobou velkých změn. Sabina byl hlavním revolučním organizátorem. +more Díky svým výborným řečnickým schopnostem se stal vůdčí osobností revolučního hnutí za svrhnutí absolutistického režimu v Rakouském císařství. Prvý jeho velký řečnický úspěch byl zaznamenán 11. března 1848 ve Svatováclavských lázních (kde byl vytvořen Svatováclavský, později Národní výbor a kde také pracoval), když tři hodiny líčil úspěch vídeňské revoluce. Měl údajně plamenný, sugestivní až démonický projev, kterým si dokázal získat lidové masy. V roce 1848 se díky částečnému uvolnění poměrů dostal k redigování Pražských novin a Včely, které byly silně radikalizované a působily jako forma protirakouského odboje. Tyto deníky vedl až do konce roku 1848 mimo konec června, kdy byl zatčen a po tři měsíce vězněn v bývalém klášteře sv. Jiří na Hradčanech. Hrob Karla Sabiny na Olšanských hřbitovech v Praze Zanedlouho po propuštění se zasloužil o vznik nového listu Noviny Lípy Slovanské, který vydával nově založený obrozenecký spolek Slovanská lípa, jehož členem Sabina také byl. Tento časopis se spolu s Pražským Večerním listem a Občanskými Novinami stal čistě demokratickým. V Novinách Slovanské lípy dokonce zveřejnil Bakuninovu brožuru Hlas k Slovanům, která pomlouvala české poslance na Říšském sněmu. Díky tomu na sebe opět upoutal pozornost a přílišný radikalismus mu vytkl i sám Karel Havlíček Borovský. Za uveřejnění Bakuninových spisů byl opět stíhán a vyšetřován. Poté byl z redakce Novin Slovanské lípy odvolán a začal vydávat demokraticko-sociální sborník Tábor.

Za údajné připravování protirakouského spiknutí pod vlivem M. A. +more Bakunina byl 10. května 1849 zatčen a ve vyšetřovací vazbě strávil tři a půl roku. Původně byl odsouzen k trestu smrti oběšením, ale později byl trest smrti zmírněn na osmnáctileté vězení. Tento trest vykonával v olomoucké věznici. Pobyt ve věznici se pro něj stal dosti krutým a bolestným, v prvních letech byl v jedné místnosti pouze s jedním Maďarem, až ke konci se potkal v jedné cele s Podlipským a Zimmerem, dalšími revolucionáři.

Život po návratu z vězení

27. června 1857 byl z vězení propuštěn. +more Většina politických vězňů z revolučních let 1848-1849 byla omilostněna. Politické poměry se změnily. V těchto časech revolucionáři nebyli módní a absolutismus se opět uhnízdil v mysli lidu. Sabina se pokusil o znovuobnovení své literární činnosti. Před propuštěním však byl důrazně vyzván, aby bez souhlasu policie nic nepublikoval. Kvůli porušení tohoto zákazu byl v roce 1858 opět několik dní vězněn.

Jeho literární činnost po propuštění směřovala jednak k popularizaci tvorby K. H. +more Máchy s literární generací májovců. Dále byl od 60. let uznávaným libretistou čtyř českých oper. Spolupracoval také s Janem Erazimem Sojkou na edici knihy Naši mužové.

V roce 1861 pracoval v redakci Národních listů a o pět let později zastával funkci dramaturga v Prozatímním divadle. Dále se věnoval řečnické činnosti. +more Řečnil v Umělecké besedě, Osvětě a mnohých dělnických spolcích spjatých s kulturní, osvětovou a socialistickou činností, dále pak na různých společenských akcích, např. při položení základního kamene Národního divadla nebo na slavnosti konané na počest Jana Husa v Kostnici v roce 1868. V roce 1871 také redigoval časopis Slovan.

Po roce 1872, po vyzrazení jeho dlouhodobé udavačské činnosti, pobýval v Praze a živořil v chudobě a osamělosti. V této době se odvážil publikovat pouze anonymně nebo pod pseudonymy. +more V posledních letech života se ani neodvažoval vycházet ven za bílého dne, chodil na procházky pouze v noci a většinou v přestrojení, neboť se bál lidí, kteří se o jeho konfidentské činnosti mohli dočíst téměř všude. Byl označován za zrádce národa, dokonce i v německých novinách. Dožil v chudobě a bídě - zemřel na celkové vyčerpání těla i duše 9. 11. 1877 v domě v Mariánské ulici v Praze. Na poslední rozloučení na Olšanský hřbitov jej doprovázel pouze malý zástup socialisticko-demokratických dělníků. Jeho hrob zůstal až do roku 1932 neoznačen.

Rodinný život

Žil na Novém Městě pražském s Josefou Schönauerovou (1820-1887), s níž měl dceru Eufrosinu (1844-. ) a syna Aloise (1846-. +more); syn podle soupisu pražských obyvatel užíval příjmení matky. Josefa Schönauerová byla Němka pocházející z Žatce. Karel Sabina se s ní měl seznámit u smíchovské podnikatelské rodiny Portheimů, kde byl vychovatelem a ona služebnou.

Dílo

Poezie

1841 - Básně (knižní debut, sbírka básní v máchovském duchu). II. svazek už za svého života nevydal - byl publikován až v roce 1911.

Prozaické práce

1837 - Hrobník (novela, časopisecky, knižně pak 1844) * 1844 - Obrazy ze XIV. a XV. +more věku (soubor povídek) * 1847 - Vesničané (novela, jedna z prvních českých realistických prací na téma českého venkova) * 1857 - Blouznění (román) * 1858 - Hedvika (román) * 1858 - Věčný ženich (humoristický román) * 1858 Upomínka na K. H. Máchu (vzpomínková skica v Almanachu Máj) * 1860 - Jen tři léta. (román), vylíčení české vesnice po r. 1848 ve světle kapitalistických vztahů. Na několika výrazných postavách ukazuje, jak probíhalo ožebračování české vesnice finančním spekulantstvím a jak se český sedlák vyrovnával se starou tradicí a přizpůsoboval novým poměrům. Autor vyslovuje nepokryté sympatie k těm, kdo se snaží proniknout pod povrch společenského dění, kdo nemyslí na sebe, nýbrž na lidstvo a národ a odsuzuje ty, kdo znají jen osobní a sobecké zájmy. Vít a Helena, kteří sní o přestavbě lidské společnosti, representují v románu síly pokroku, o jejichž konečném vítězství nad zpátečnictvím a cizopasnickým příživnictvím je pevně přesvědčen. * 1863 - Na poušti (román se zadnářskou tematikou) * 1870 - Oživené hroby (nověla, jakýsi vězeňský deník se silnými autobiografickými prvky). * 1874 - Morana, čili, Svět a jeho nicoty - vydal pod pseudonymem Arian Želinský, jako výraz své osobní, filozofické, a především literární reakce na tzv. národní soud, který jej demaskoval jako policejního agenta a učinil z něj exkomunikovaného zrádce národa. * 1875 - Král Ferdinand V. Dobrotivý a jeho doba. Původní román z nejnovějších časů. Vydáváno též jako Z nedávných časů nebo Krvavý svatodušní týden roku 1848. Historický román věku devatenáctého. * 1879 - 1848 - Předbřeznoví revoluční bouřliváci v Rakousku (román, německy). Z němčiny přeložil Václav Vitinger.

Drama

Černá růže * Šašek Jiřího z Poděbrad * Maloměstské klepny * 1866 - Inzerát

Libreta

Templáři na Moravě (pro Karla Šebora, 1865) * Braniboři v Čechách (pro Bedřicha Smetanu, 1866) * Prodaná nevěsta (pro Bedřicha Smetanu, 1866) * V studni (pro Viléma Blodka, 1867) * Mikuláš (pro Josefa Richarda Rozkošného, 1870) * Bukovín (pro Zdeňka Fibicha, 1870) * Starý ženich (pro Karla Bendla, 1870) * Zítek (pro Viléma Blodka, 1870)

Z prací odborných

Demokratická literatura (Včela, 1848) * Pavel Josef Šafařík: nástin životopisný (1861) * Duchovný komunismus - jedno z prvních českých děl o komunismu, v lehce naivních představách (1861). * Dějepis literatury českoslovanské staré a střední doby (1866) * Kronika války Prusko-Italsko-Rakouské: prostonárodní vylíčení na bojišti severním a jižním v roce 1866 (1868) * Václav Stach, jeho doba a spisy (1870) * Das Theater und Drama in Böhmen bis zum Anfange des XIX. +more Jahrhunderts (Divadlo a drama v Čechách do začátku 19. století, 1877).

Important

Odkazy

Reference

Literatura

BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. +more Praha : PANTON, 1985, str. 206, 212, 215, 217, 219 * * * GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. - činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 73-5 * JAKUBEC, Jan et al. Literatura česká devatenáctého století: od Josefinského obrození až po českou modernu. Díl 3. Část 2, Od Boženy Němcové k Janu Nerudovi. Praha: Laichter, 1907. 706 s. [Viz stať „Karel Sabina" na str. 413-450; napsal Jan Hanuš Máchal. ] [url=https://archive. org/details/literaturaeskde02ecgoog]Dostupné online[/url] * * * * VANĚK, Václav: "Historická beletrie jako repetitorium národních dějin", in: SABINA, Karel: Osudná kniha. Tři prózy z doby reformace. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta 2013. 384 s. . S. 335-343. * HESOVÁ, Petra: "Sabinovo vypravěčství a jeho zdroje", in: SABINA, Karel: Osudná kniha. Tři prózy z doby reformace. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta 2013. 384 s. . S. 345-350.

Související články

Česká literatura v letech 1815-1918 * Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy

[url=http://katalog. ahmp. +morecz/pragapublica/permalink. xid=C983D1B7CDAB11E2904E40618600A675&scan=1#scan1]Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Sabina Karl 1813[/url] * [url=http://www. phil. muni. cz/fil/scf/komplet/sabina. html]Karel Sabina ve Slovníku českých filosofů[/url] * [url=https://www. novinky. cz/veda-skoly/clanek/karel-sabina-zradil-pro-penize-a-sladky-zivot-40041019]Karel Sabina zradil pro peníze a sladký život (Lenka Bobíková, Právo, Novinky. cz; 30. 7. 2017).