Karel Výmola

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Karel Výmola (8. září 1934 – 12. července 2020) byl český divadelní režisér a herec. Narodil se v Praze a vystudoval Divadelní fakultu Akademie múzických umění. Po absolutoriu v roce 1957 začal pracovat v Pražském divadle Semafor, kde působil až do roku 1967. V roce 1968 se stal uměleckým šéfem Experimentálního studia Divadla za branou a později byl jmenován uměleckým vedoucím Divadla Na Zábradlí. Zde pracoval až do roku 1989. Výmola se proslavil jako režisér absurdních her, včetně děl autorů jako Eugène Ionesco, Samuel Beckett a Harold Pinter. Vytvořil také několik vlastních her, které se zaměřovaly na sociální a politická témata. Kromě práce v divadle se Karel Výmola věnoval také filmu. Režíroval několik krátkometrážních a dokumentárních filmů. Jako herec se objevil ve filmech jako "Král Šumavy" (1959) a "Romeo, Julie a tma" (1959). Karel Výmola zemřel 12. července 2020 ve věku 85 let. Měl velký vliv na českou divadelní scénu a jeho práce stále ovlivňuje mladé generace divadelních tvůrců.

Karel Výmola (9. února 1864 Ptení - 1. října 1935 Praha) byl český lékař, otorhinolaryngolog, vysokoškolský profesor, odborný autor a pedagog, který se jakožto předseda a činitel Spolku pro péči o hluchoněmé významně zasloužil o rozvoj moderní péče a vzdělávání hluchoněmých v českých zemích.

Život

Mládí a praxe

Narodil se v obci Ptení nedaleko Prostějova na Hané do rodiny rolníka Františka Výmoly a jeho manželky Anny, rozené Hrazdilové. Po vychození obecné školy ve Ptení a gymnázií v Olomouci a Přerově vystudoval +more_lékařská_fakulta_Univerzity_Karlovy'>Lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Odpromoval roku 1889, následně se usídlil v Praze, kde pracoval nejprve jako laborant otorhinolaryngologického oddělení fakulty, v letech 1892 až 1899 pak působil jako asistent ušní kliniky. Roku 1902 z oboru otorhinolaryngologie habilitoval a následně si v Praze zřídil soukromou praxi s tímto zaměřením.

Péče o hluchoněmé

Čile se věnoval vědecké a pedagogické činnosti. V rámci svého výzkumu se zabýval problematikou skleromu, jako jeden z prvních českých lékařů, též pak ušních zánětů a dalších onemocnění v oboru. +more Rovněž vyučoval na pražské lékařské fakultě. Spoluzakládal Spolek pro péči o hluchoněmé, který si dal za cíl zřízení necírkevních odborných zařízení pro vzdělávání hluchoněmých a dopomoci k jejich lepšímu začlenění do většinové společnosti a soběstačnosti. Spolek pak zřídil Ústav pro hluchoněmé v Praze, vůbec první takovou necírkevní instituci ve městě, v návaznosti na něj byla pak zřízena městská škola pro hluchoněmé a pokračovací škola. Roku 1913 získal titul mimořádného profesora. Zámek v Dolní Lukavici, kde byl s Výmolovým přispěním zřízen ústav pro hluchoněmé.

Roku 1915 se Výmola stal předsedou spolku a podílel se na vzniku Ústavu pro hluchoněmé v Dolní Lukavici nedaleko Plzně téhož roku, vůbec druhého necírkevního ústavu svého druhu, umístěného v rozsáhlých upravených prostorách zdejšího zámku. V Praze pak roku 1926 založil vzdělávací ústav v Praze-Radlicích, který pak následně dostal název Výmolův ústav pro hluchoněmé. +more Téhož roku byl pak jmenován skutečným mimořádným profesorem a v roce 1933 řádným profesorem.

Byl rovněž autorem oborové literatury, roku 1925 mj. sepsal a vydal publikaci zabývající se historií péče o hluchoněmé v českých zemích. +more Přispíval také do odborných lékařských časopisů, např. Časopis českých lékařů, zmiňován byl též odbornému listu o vzdělávání psychicky nemocné a zanedbané mládeže Úchylná mládež.