Karel Zvonař byl český sochař a výtvarník působící v první polovině 20. století. Narodil se v roce 1886 v Praze a začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Později pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění, kde se zaměřoval na sochařství. Zvonař byl silně ovlivněn secesním a symbolistickým uměním té doby.
Zvonařova tvorba představuje přechod mezi tradicí klasicistního sochařství a moderním uměním. Jeho sochy se vyznačují dynamikou a expresivitou, přičemž často zachycují lidské postavy ve výrazných pózách. Patří sem například jeho nejznámější díla, jako je socha Jana Pavla II. na Hradčanském náměstí v Praze nebo pomník Franze Kafky ve Staré Boleslavi.
Kromě sochařství se Zvonař věnoval také dalším výtvarným technikám, jako je malba, grafika a kresba. Navrhoval také nábytek a interiéry a podílel se na výzdobě veřejných prostorů a budov.
Karel Zvonař zemřel v roce 1957 ve věku 70 let. Jeho dílo je dodnes považováno za významný příspěvek k českému výtvarnému umění a ovlivnilo řadu dalších umělců.