Karel z Blois

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Karel z Blois je označení pro postavu, která byla v 14. století údajně zapletena do vraždy alžbětinského vévody Jana I. z Blois. Karel z Blois, který měl vévodský titul jakožto manžel královny Johanky, byl obviněn z plánování a organizování atentátu na svého strýce, který měl být na návštěvě ve Flandrech. Vražda Janem byla naplánována ve snaze získat kontrolu nad vévodstvím a ovládnout moc nad Alžbětou, která byla jediným dědicem. Tato událost je známá jako Bouvineská vražda. Karel z Blois dokázal vrátit dohromady své příznivce a zahájit válku se svým strýcem Jindřichem z Flandr, který byl také vévodou a soupeřil o vládu nad vévodstvím. Během války bylo několikrát obě strany vítězem, ale nakonec byl Jindřich zabit a Karel z Blois se stal novým vévodou. V průběhu své vlády se Karel z Blois a jeho manželka Johanka pokoušeli upevnit své postavení vévodů a zvýšit prestiž vévodství. Vykonávali rozsáhlou politiku zahraničních sňatků a snažili se získat podporu od dalších evropských vládců. Nicméně jejich snaha byla neúspěšná a jejich šlechtický rod rychle ztrácel vliv. Konec Karla z Blois byl tragický. Byl poražen v bitvě u Auray proti konkurenčnímu nároku na vévodství Jana z Montfortu. Byl zajat a následně popraven za velezradu. Jeho smrt způsobila konec bojů o moc nad vévodstvím.

Blahoslavený Karel z Blois [bloa] ( Charles de Blois, Charlez Bleaz; 1319, Blois - 29. září, 1364 Auray) byl hrabě z Penthièvre a vévoda bretaňský a také účastník války o bretaňské nástupnictví. Za svou snahu o umrtvování těla a utrpení v anglickém vězení byl svatořečen. Na žádost bretaňského vévody byl proces anulován a Karel se až na počátku 20. století dočkal blahořečení.

Život

Bitva u La Roche-Derrien, kde Karel upadl do anglického zajetí (středověká iluminace) Karel, proslavený svou pozdější zbožností, se narodil jako mladší syn +more_z_Blois-Châtillonu'>Víta z Blois-Châtillonu a Markéty, vnučky francouzského krále Filipa III. V červenci 1337 se oženil s Johanou, chromou neteří bezdětného bretaňského vévody Jana III. .

Po uprázdněném vévodském stolci však zatoužil také mladší bratr zemřelého vévody, Jan z Montfortu a získal podporu anglického krále Eduarda III. +more Válečná štěstěna byla vrtkavá - roku 1341 přála Karlovi z Blois, kterému se podařilo v listopadu dobýt Nantes a Montforta zajmout. Spor o Bretaň se tak stal záležitostí manželek obou uchazečů jako tzv. válka dvou Jan. Montfortově srdnaté choti, která řídila obranu Hennebontu ve jménu svého tříletého syna, posléze přišli na pomoc Angličané a v zimě následujícího roku téměř došlo k otevřené bitvě s Francouzi. Papežští legáti dojednali mezi oběma králi příměří. Na jaře 1345 Montfort uprchl z vězení a po návratu domů téhož roku zemřel.

O dva roky později se štěstěna obrátila a Karel se v bitvě u La Roche-Derrien dostal do anglického zajetí, kde setrval dalších osm let. 10. +more srpna 1356 byl Karel z Blois po složení výkupného propuštěn a na nátlak své choti pokračoval v boji o Bretaň s Janem, synem zesnulého Montforta. Spor byl vyřešen 29. září 1364 v bitvě u Auray, kde Karel společně se svým levobočkem Janem padl. Tělo padlého bylo pohřbeno ve františkánském klášteře v Guingampu, který byl zničen v 17. století. Jan z Montfortu se stal vládcem Bretaně.

Karel z Blois se během svého života snažil umrtvovat tělesné žádosti, nosil nevyprané zavšivené roucho, trýznil se kamínky vloženými do bot a místo na manželském loži trávil noci na slámě na podlaze. Každý večer se zpovídal, aby neuléhal obtížen hříchy. +more I přes svou zbožnost zplodil levobočka a byl schopen nařídit brutální masakr civilistů po dobytí města Quimper. Po své smrti na bitevním poli byl papežem Řehořem XI. svatořečen, ale na žádost Jana Bretaňského byla kanonizace zrušena. Mnoho let trvající snaha o Karlovo svatořečení tak byla korunována částečným úspěchem až roku 1904, kdy byl prohlášen blahoslaveným.