Karl Ferdinand Buol-Schauenstein

Technology

12 hours ago

Author

Karel Ferdinand hrabě z Buol-Schauensteinu (Karl Ferdinand Graf von Buol-Schauenstein) (17. května 1797, Vídeň - 28. října 1865, Vídeň) byl rakouský státník a diplomat. Od roku 1816 působil v diplomatických službách, později byl vyslancem v několika zemích, převážně v Německu. V letech 1848-1851 byl rakouským velvyslancem v Rusku a v letech 1851-1852 ve Velké Británii. V letech 1852-1859 byl rakouským ministerským předsedou (respektive předsedou ministerské konference) a ministrem zahraničí. Svou nepříliš vydařenou zahraniční politikou přivedl Rakousko do mezinárodní izolace, z funkcí odstoupil na jaře 1859 během války se Sardinií.

Životopis

Hrabě Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1854) Pocházel ze starobylé rakouské šlechty, narodil se ve Vídni jako jediný syn vlivného diplomata Jana Rudolfa Buol-Schauensteina (1763-1834). +more Karl od roku 1816 působil v diplomatických službách, začínal jaké atašé ve Florencii, další posty zastával v Hannoveru, Kasselu, Paříži, Londýně a Petrohradě. Do funkce zplnomocněného vyslance byl jmenován poprvé v roce 1830, kdy se stal vyslancem v Hesensku (1830-1837), následně byl vyslancem ve Württemberském království (1837-1844). Poté byl přeložen do Itálie, kde byl v letech 1844-1848 vyslancem v Sardinském království, do roku 1847 zároveň diplomatickým zástupcem pro Parmu. V listopadu 1848 byl jmenován velvyslancem v Petrohradě, kde úspěšně splnil úkol vyjednat ruskou vojenskou podporu při potlačení uherské revoluce v roce 1849. V této době se stal blízkým spolupracovníkem ministra zahraničí prince Felixe Schwarzenberga, kterého doprovázel na mezinárodní kongresy v Olomouci (1850) a Drážďanech (1851). V prosinci 1851 byl jmenován rakouským velvyslancem ve Velké Británii, kde však setrval jen čtyři měsíce.

Erb rodu Buol-Schauensteinů Po náhlém úmrtí Felixe Schwarzenberga (5. +more dubna 1852) byl povolán do Vídně, aby převzal funkci rakuského ministra zahraničí, o týden později byl jmenován i předsedou rakouské vlády. Dominantní pozici ve vnitřní politice Rakouska si udržel ministr vnitra Alexander Bach, zatímco Buol-Schauenstein se nadále věnoval zahraničním záležitostem. Během krymské války zaujal smířlivý postoj a snažil se převzít úlohu zprostředkovatele mezi znepřátelenými mocnostmi. Díky tomu získal na domácí půdě dočasnou popularitu, ale nerozhodný postoj přivedl nakonec Rakousko do mezinárodní izolace a ke zhoršeným vztahům s Ruskem. Nepříznivá pozice Rakouska v postavení evropských velmocí se projevila v závěru krymské války na kongresu v Paříži (1856), kde byl rakouským zástupcem spolu s Alexandrem Hübnerem. V následujících letech se snažil o sblížení s francouzským císařem Napoleonem III. , ale komplikované poměry v Itálii nakonec vedly k vyhlášení války se Sardinií. Rakousko zaslalo ultimátum do Turínu koncem dubna 1859. Začátkem května se na stranu Sardinie diplomaticky i vojensky postavila Francie, v důsledku toho Buol-Schauenstein 17. května 1859 rezigoval na obě funkce ministerského předsedy i ministra zahraničí. Válku se Sardinií podporovanou Francií Rakousko prohrálo, což vedlo k významným vnitropolitickým změnám především v důsledku pádu Bachova absolutismu v létě 1859.

Karl Ferdinand Buol-Schauenstein žil od roku 1859 v soukromí a zemřel ve Vídni 28. října 1865 jako poslední mužský potomek rodu (ve vzdáleně příbuzné linii Buol-Berenberg žije rod dodnes). +more Byl mimo jiné c. k. tajným radou a komořím. Po otci vlastnil několik panství v Rakousku (Strassburg, Ehrenfels, Riedberg). Byl nositelem Řádu železné koruny a Leopoldova řádu. Během své diplomatické kariéry obdržel také řadu vyznamenání od zahraničních panovníků, v Rusku mu byl udělen Řád Bílého orla a Řád sv. Alexandra Něvského, v Prusku byl dekorován Řádem černé orlice, dále byl nositelem francouzské Čestné legie, belgického Leopoldova řádu a dánského Řádu slona, několik dalších řádů získal v německých zemích.

Rodina

V roce 1830 se oženil s německou princeznou Karolínou von Isenburg (1809-1861), která byla dámou Řádu hvězdového kříže a dámou bavorského Tereziina řádu. Měli spolu dvě dcery:

* Josefína Karolína (1835-1916), manžel 1858 Otto Gustav hrabě von Blome (1829-1906), c. k. +more tajný rada, komoří, rakouský vyslanec v Bavorsku 1863-1866, doživotní člen rakouské panské sněmovny.

* Alexandrina Viktorie (1837-1901), manžel 1862 Koloman (Kálmán) hrabě Hunyady de Kéthely (1830-1901), c. k. +more generál kavalerie, tajný rada, komoří, dědičný člen uherské panské sněmovny, švagr srbského knížete Michala III. Obrenoviće.

Karlovým švagrem byl ruský diplomat baron Peter Meyendorff (1796-1863), dlouholetý ruský velvyslanec v Prusku (1839-1850) a Rakousku (1850-1854).

Important

František de Paula z Colloreda-Waldsee

Druhá italská válka za nezávislost

Württemberské království

Felix Schwarzenberg

Seznam ministerských předsedů Rakouského císařství

1844

1851

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, 4. díl; Praha, 1891 (reprint 1997), s. +more 939, heslo Buol-Schauenstein ISBN 80-7185-057-8 * TARABA, Luboš: Krve po kolena. Solferino 1859 - zlom ve válkách o sjednocení Itálie; Praha, 2011, 320 stran; ISBN 978-80-7557-205-9 * TARLE, J. V. : Krymská válka; Praha, 1951; 1. a 2. díl (599 a 704 stran).

Externí odkazy

Karl Ferdinand Buol-Schauenstein in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950 [url=https://www. biographien. +moreac. at/oebl_1/127. pdf]dostupné online[/url] * Karl Ferdinand Buol-Schauenstein in: Encyclopedia Britannica [url=https://www. britannica. com/biography/Karl-Ferdinand-Graf-von-Buol-Schauenstein]dostupné online[/url].