Katedrála v Granadě

Katedrála v Granadě nebo také Katedrála vtělení (španělsky: Santa Iglesia Catedral Metropolitana de la Encarnación de Granada) je římskokatolický kostel ve španělském městě Granada. Stejně jako mnoho jiných katedrál v Andalusii byla postavena na místě bývalé mešity po znovudobytí Granady, v tomto případě hlavní městské mešity. Na rozdíl od většiny katedrál ve Španělsku nebyla stavba zahájena až do 16. století. Takže ač nejstarší plány počítaly s gotickou podobou (jak je patrné například z královské kaple od Enrique Egase), většina výstavby byla již ovlivněna renesanční slohem. Základy kostela položil Egas roku 1518. V roce 1529 Egase nahradil Diego de Siloé, který na stavbě pracoval téměř čtyři desetiletí a naplánoval triforium a pět lodí místo obvyklých tří. Vytvořil také neobvyklou kruhovou hlavní kapli, namísto typičtější půlkruhové apsidy, snad inspirován architektonickými názory Leona Battisty Albertiho. Mezi další architekty patřili Juan de Maena (1563-1571), Juan de Orea (1571-1590) a Ambrosio de Vico (1590-?). V roce 1667 Alonso Cano ve spolupráci s Gasparem de la Peña změnil plány na podobu hlavní fasády a dal jí barokní ráz. Stavba katedrály byla dokončena roku 1704, trvala tak celkem 181 let. Byla by ještě velkolepější, kdyby byly postaveny dvě plánované 81metrové věže. Projekt však z různých důvodů, zejména finančních, zůstal nedokončený. Katedrála byla Karlem I. Španělským zamýšlena jako královské mauzoleum, ale Filip II. Španělský přesunul hrobky svého otce a následujících králů do El Escorialu. Kaple Nejsvětější Trojice má nádherné retabulum s obrazy od El Greca, José de Ribery a Alonsa Cana.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

Kategorie:Katedrály ve Španělsku Kategorie:Renesanční katedrály Kategorie:Stavby v Granadě