Kenning

Kenning (islandsky opis; mn. č. kenningar) je ustálené, nejméně dvouslovné (ale také až sedmislovné) spojení podstatných jmen, s metaforickým významem. Tyto zdobné, básnické opisy jsou charakteristické zejména pro poetiku germánského světa, takřka výlučně jeho severozápadní části - proto je také nacházíme hlavně v staroseverské a staroanglické literatuře. Kenningy byly hojně používány především norskými a islandskými skaldy (dvorskými básníky, pěvci), v menší míře i anglosaskými scopy (obdoba skaldů).

V poezii (hlavně epické, ale i lyrické) byly nepostradatelným literárním prvkem, lze se s nimi setkat i v próze (např. Snorriho Edda). +more Jsou důkazem a důsledkem dříve chápaného magického významu jazyka a ritualizovaného myšlení.

Typologie a funkce kenningů

Dvouslovné, základní kenningy patřily na Severu k všeobecným znalostem člověka raného středověku. Bez toho nemohli posluchači vůbec rozumět, o čem vlastně skald či scop zpívá. +more Složitější, víceslovné kenningy a jejich různé propletence však už často byly novotvary, autorskými licencemi a záleželo na umu a obraznosti pěvce, jak byly vytvořeny. Čím složitější a barvitější opisy, tím vrstevnatější bylo celé vyprávění, tím více podněcovalo fantazii, dávalo poměrně jednoduchým příběhům lesk a hloubku a propojovalo je s příběhy (mýty) jinými.

Lze je rozdělit na 3 základní typy: # příbuzenské # činitelské # obecně obrazné

Příklady

setkání mužů = bitva * střet štítů = bitva * tanec mečů = bitva * krmič ptáků moře sokolů zraněných = bojovník (sokoli zraněných jsou havrani (slétávající se na bezmocné umírající lidi), jejich „mořem“ krev a „ptáci krve“ byl zase složený opis pro havrana; bojovník byl tedy krmičem havranů, tím, kdo jim předhazoval mrtvá těla nepřátel, jež zabil) * ryba vřesu = had * labuť potu trnu ran = havran (trn ran je opis pro meč (je tak zdůrazněna jeho nebezpečnost pro nepřátele v rukou statečného bojovníka), jeho „potem“ je pak krev, řinoucí se z ran; tento kenning tak naznačuje jev běžný po bitvách: havrani se slétají na mrtvá těla bojovníků, klovají do jejich ostatků a pijí jejich krev) * lamač prstenů = kníže (jarl), náčelník družiny (vyvolává představu bojovníka a vůdce, který je schopen získat cennou kořist a zároveň ji štědře rozděluje mezi své věrné) * hadí voda = krev * oř moře = loď * cesta velryb = moře * zpěv koní obryně = vytí (jako koně obryně byli označováni vlci, protože na nich obryně jezdily; jejich „zpěv“ naháněl hrůzu a evokoval porážku) * blesk vody = zlato (narážka na starou germánskou pověst o pokladě Nibelungů ukrytém v Rýně)

Literatura

Jorge Luis Borges: „Metafora“, in: Ars poetika, Praha 2005, * Pavel Trost: „Zur Wesenbestimmung der Kenning“, in: ZDA 4 (Dezember), Jg. 70, 1933, pp. +more 235-236. [K pojmu kenning jako básnické figuře staroislandské a keltské poesie. ].

Související články

Epiteton * Trop

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20090328200122/http://www3. hi. is/~eybjorn/ugm/kennings/kennings. html]Jörmungrund: Lexicon of Kennings - The Domain of Battle[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20160305004553/http://reocities. com/Athens/Aegean/5663/kennings. html]Norse Kennings[/url].

Kategorie:Literární pojmy Kategorie:Stylistické prostředky