Koaliční smlouva

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Koaliční smlouva je dohoda mezi politickými stranami, které se rozhodly spolupracovat a vytvořit koalici ve prospěch společného cíle, jako je získání většiny v parlamentu nebo vytvoření vlády. Tato dohoda obvykle stanovuje podmínky spolupráce, rozdělení moci a odpovědností mezi koaličními stranami, programové priority a další důležité aspekty vztahu koalice. Koaliční smlouvy mají v České republice dlouhou tradici a jsou důležitým nástrojem pro politické strany při formování vlády. Tyto dohody se obvykle uzavírají po parlamentních volbách, kdy strany vyjednávají o koaliční vládě a podmínkách spolupráce. V článku jsou popsány různé aspekty koaličních smluv v České republice, včetně historie vzniku koalic, procesu vyjednávání, způsobu uzavření dohody a jejího právního uznání. Dále se článek zaměřuje na jednotlivé prvky koaličních smluv, jako je rozdělení vládních postů, koordinační mechanismy mezi stranami, koaliční program a další. Kromě toho jsou v článku zmíněny také některé významné koaliční smlouvy v české politice, které měly významný dopad na vládnutí a politické rozhodování v zemi. Tyto smlouvy se často stávají předmětem veřejné debaty a kritiky, a proto je důležité je zahrnout do článku. Celkově má článek za cíl poskytnout čtenářům ucelený přehled o koaličních smlouvách v české politice a jejich významu pro formování vlád a politické rozhodování.

Piráti) - při podpisu koaliční smlouvy, 2021Koaliční smlouva, případně koaliční dohoda je označení pro dokument, kterým vzniká vládní koalice dvou nebo více politických stran. Vládní koalice jsou typickým prvkem parlamentních politických systémů s volbami založenými na poměrném systému, kde není obvyklé, aby jedna strana získala absolutní většinu křesel v parlamentu a mohla tak vytvořit jednobarevnou vládu.

...
...

Česko

V České republice jsou vládní koalice běžné nejen na celostátní úrovni, ale i na úrovni krajů a obcí. Politické strany účastnící se koalice si v koaliční smlouvě zpravidla určují svoje programové priority, rozdělení pozic ve vládě (případně městské nebo krajské radě) a další mechanismy společného vládnutí. +more Koaliční smlouva však nepředstavuje právní dokument, její sjednávání není upraveno žádným zákonem, není právně závazná a vynutitelná. Jedná se spíše o politickou deklaraci.

Přehled vlád ČR a jejich koaličních smluv

První vláda Václava Klause (1992-1996)

Historicky první česká polistopadová koaliční dohoda byla podepsána už necelý měsíc po volbách, 1. července 1992. +more Tato smlouva mezi ODS, KDS, KDU-ČSL a ODA nastínila, jak budou vypadat koaliční dohody v budoucnosti. Základem je rozdělení ministerských postů mezi jednotlivé koaliční strany, zásadním pravidlem je pak společný postup při prosazování vládních návrhů zákonů.

* Druhá vláda Václava Klause (1996-1998) Po volbách v roce 1996 vznikla vláda téměř totožná s tou předchozí - jedinou změnou byla neúčast KDS, jež se v březnu 1996 sloučila s ODS. Novinkou ale bylo, že koaliční strany měly v Poslanecké sněmovně pouze 99 hlasů a tvořily tak jen menšinovou vládu. +more O to více bylo důležité, aby všichni vládní partneři postupovali jednotně. Koaliční smlouva proto kladla důraz na pravidelné schůzky stranických představitelů, kde by před každou parlamentní schůzí naplánovaly společný postup při hlasování. Získání důvěry napomohla neformální nepsaná dohoda s ČSSD která získala posty ve Sněmovně.

* Vláda Josefa Tošovského (1998) Tato přechodná (tzv. úřednická) vláda vznikla po demisi druhé vlády Václava Klause a měla za úkol dovést Českou republiku k předčasným volbám v červnu 1998. +more Vznikla na základě jednání představitelů parlamentních stran a prezidenta Václava Havla, neopírala se však o žádnou písemnou dohodu.

* Vláda Miloše Zemana (1998-2002) Po předčasných volbách v roce 1998 a dlouhých koaličních vyjednáváních, která ztroskotala na nepřijatelnosti osob Miloše Zemana (lídr vítězné ČSSD) a Václava Klause (lídr druhé ODS) pro potenciální koaliční partnery, došlo k vytvoření jednobarevné menšinové vlády ČSSD tolerované ODS. Mezi těmito stranami byl uzavřen dokument označovaný jako opoziční smlouva, ve které se ODS zavávala odchodem svých poslanců ze sálu umožnit získání důvěry menšinové vládě, výměnou získala například posty ve vedení sněmovny či ve státní správě.

* Vláda Vladimíra Špidly (2002-2004) Po volbách v roce 2002 vznikla koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, dojednaná koaliční smlouva se ale zaměřovala pouze na programové záležitosti a s výjimkou závazku promítnout společné cíle do práce svých klubů v obou komorách Parlamentu nijak neřešila principy fungování koalice.

* Vláda Stanislava Grosse (2004-2005) Po demisi premiéra Vladimíra Špidly byla zachována stávající vládní koalice, ale byla sepsána nová koaliční smlouva, která se stala vzorem pro všechny texty budoucí. Byla nastavena pevná struktura smlouvy - rozdělení křesel ve vládě, seznam koaličně dohodnutých vládních návrhů zákonů a závazek společného postupu při hlasování.

* Vláda Jiřího Paroubka (2005-2006) Po demisi premiéra Stanislava Grosse nová koaliční smlouva sepsána nebyla. Namísto toho strany uzavřely tzv. +more Smlouvu o spolupráci demokratických proevropských stran. ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU se zavázaly, že navážou na předchozí programová prohlášení a vymezily některé aspekty koaliční spolupráce.

* První vláda Mirka Topolánka (2006-2007) Po volbách v roce 2006 došlo k patové situaci, kdy v Poslanecké sněmovně vzniky dva bloky: levice (ČSSD a KSČM) a pravice (ODS, KDU-ČSL a SZ) o shodném počtu 100 poslanců. Předseda ODS Mirek Topolánek se nejprve pokusil sestavit trojkoalici spolu s KDU-ČSL a Stranou zelených, ta však následně nepřesvědčila ČSSD, aby ji podpořila, a tak se rozpadla. +more Následně Topolánek přistoupil na jednobarevnou vládu ODS, pro niž se pokoušel získat podporu ČSSD. Poté, co jednání s Jiřím Paroubkem zkrachovala, předložil Mirek Topolánek návrh vlády složené z devíti členů ODS a šesti nestraníků, kterou Václav Klaus jmenoval 4. září. Vláda požádala o důvěru poslanecké sněmovny dne 3. října, avšak poprvé v historii České republiky ji nezískala.

* Druhá vláda Mirka Topolánka (2007-2009) Po dlouhých jednáních byla opět sestavena koalice ODS, KDU-ČSL a SZ, které však stále chyběl do absolutní většiny jeden poslanecký mandát. Získání důvěry umožnili dva nezařazení poslanci, Miloš Melčák a Michal Pohanka, kteří s představiteli koalice uzavřeli dohodu o toleranci vlády, kde se zavázali opustit před hlasováním o důvěře jednací sál. +more Vláda se na oplátku zavázala k některým změnám ve svém programovém prohlášení.

* Vláda Jana Fishera (2009-2010) Poté, co byla druhé vládě Mirka Topolánka vyslovena nedůvěra, došlo k dohodě stran bývalé koalice a opoziční ČSSD o předčasných volbách a vytvoření dočasné úřednické vlády. Jelikož ale předčasné volby plánované na rok 2009 byly zrušeny Ústavním soudem, vláda Jana Fischera zůstala ve funkci až do řádných voleb 2010.

* Vláda Petra Nečase (2010-2013) Přestože ve volbách roku 2010 získala nejvíce hlasů a nejvíce poslaneckých mandátů ČSSD, většinovou koalici vytvořily ODS, TOP09 a VV. V červnu 2011 pak byl k této smlouvě přijat dodatek, který zahrnoval některé programové priority a upřesňoval principy koaliční spolupráce. +more Po rozkolu ve VV na jaře 2012 a vypovězení koaliční smlouvy došlo k vytvoření nového politického subjektu LIDEM, který vytvořil vlastní poslanecký klub a pokračoval s ODS a TOP09 v koaliční spolupráci, kdežto ostatní poslanci VV přešli do opozice. Přes původní přísliby však nebyla s novou stranou uzavřena nová koaliční smlouva a koalice fungovala dle stávající.

* Vláda Jiřího Rusnoka (2013-2014) Po pádu vlády Petra Nečase byla jmenována úřednická vláda Jiřího Rusnoka, která na rozdíl od všech předchozích vlád (politických i úřednických) nevznikla z vůle parlamentních stran, ale na základě vlastního rozhodnutí prezidenta republiky, proto bývá někdy označována jako prezidentská vláda. Tato vláda nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, která si následně odhlasovala svoje rozpuštění a následovaly předčasné volby.

* Vláda Bohuslava Sobotky (2014-2017) Po předčasných volbách 2013 došlo k vytvoření většinové koalice ČSSD, hnutí ANO 2011 a KDU-ČSL.

* První vláda Andreje Babiše (2017-2018) Po volbách 2017, které s velkým náskokem vyhrálo hnutí ANO 2011, většina stran jasně deklarovala, že do koalice s ANO a s Andrejem Babišem nepůjdou. Jediné strany, které byly ochotny jednat s ANO o vládě, byly SPD a komunisté. +more Vládnout s SPD a komunisty však odmítl sám Babiš. Proto několik dní po volbách Babiš oznámil pokus sestavit menšinovou vládu složenou z členů hnutí ANO a odborníků z praxe. Tato vláda však nezískala důvěru poslanecké sněmovny a byla nucena podat demisi.

* Druhá vláda Andreje Babiše (2018-2021) Po dalších jednáních byla vytvořena menšinová koalice ANO a ČSSD. Dále ANO uzavřelo dohodu s KSČM, v níž se komunisté zavázali podpořit vládu při hlasování o důvěře a nevyvolat hlasování o nedůvěře. +more Vláda se naopak zavázala plnit několik programových podmínek komunistické strany.

* Vláda Petra Fialy (od 2021)

Po volbách 2021 vznikla povolební koalice tvořená dvěma předvolebními koalicemi - koalice Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a koalice PirSTAN (Piráti a STAN).

Svět

Signatáři koaliční dohody z roku 2010, David Cameron (vlevo) a Nicholas Clegg (vpravo)

Ve Francii nejsou koaliční smlouvy obvyklé, a to kvůli dvoukolovému volebnímu systému. Spolupráce politických stran zde vzniká mezi prvním a druhým kolem většinové volby, kdy strany které neuspěly v prvním kole vyjadřují podporu názorově blízkým kandidátům, kteří do druhého kola postoupili. +more Tím je dán základ pro budoucí spolupráci, která přetrvává i po volbách. CSU) po podpisu koaliční smlouvy, 2013Vlády ve Velké británii jsou díky jednokolovému volebnímu systému téměř vždy jednobarevné. Jediná koaliční smlouva od konce Churchillova válečného kabinetu roku 1945 byla uzavřena po volbách roku 2010. Tehdy vznikla koalice Konzervativců vedených Davidem Cameronem a Liberálů pod vedením Nicholase Clegga. Cameron byl jmenován premiérem 11. května 2010 a ve stejný den bylo ohlášeno dosažení dohody obou stran; teprve později byla vydána koaliční smlouva stanovující vládní program, kterou podepsali Cameron jakožto premiér a Clegg coby vicepremiér.

Jsou ale i politické systémy, kde jsou koaliční smlouvy nezbytné. Příkladem mohou být Nizozemsko či Belgie. +more V obou zemích často vznikají tzv. velké koalice, tedy vlády zahrnující většinu parlamentních stran. Koaliční smlouvy jsou tak výsledkem složitých jednání a kompromisů. Koaliční smlouvy v těchto případech jasně vymezují hranice, v nichž se budoucí vládní politické strany pohybují.

Koaliční vlády jsou časté také v Německu, kde na spolkové úrovni probíhají volby prostřednictvím smíšeného volebního systému. Vlivem kombinace poměrného systému (zastoupení pro každou stranu která překročí uzavírací klauzuli) a většinového systému (vítěz bere vše - dominance dvou nejsilnějších stran) dochází ke vziku koalic, které bývají v tisku označovány podle barev stran které je tvoří - např. +more: „semafor“ - SPD (červená), Die Grünen (zelená) a FDP (žlutá), nebo "jamajka", CDU/CSU (černá), Die Grünen (zelená) a FDP (žlutá). Výjimečný zde není ani případ velké koalice dvou nejsilnějších stran.

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top