Cesko.wiki Kolibříkovití
Author
Albert FloresKolibříkovití jsou skupinou malých až středně velkých ptáků, která zahrnuje 352 druhů. Tyto ptáky se vyznačují svým charakteristickým způsobem letu, kdy dokážou zůstat ve vzduchu na jednom místě díky rychlému křídlůmí. Jsou také jedinými ptáky, kteří dokážou letět vzad. Kolibříkovití se vyskytují v Americe od Aljašky po Patagonii, ale největší rozmanitost druhů je v tropických oblastech. Kolibříkovití mají dlouhý zobák, který využívají k vysávání nektaru z květů. Tento nektar představuje hlavní složku jejich stravy, ale také požírají malé hmyzí či pavouky. Kvůli svým výživovým potřebám kolibříkovití musí denně konzumovat několikrát svou hmotnost. Samotná kolonizace kolibříkovitých probíhala před 22 až 30 milióny lety a jejich evoluce se vyznačuje adaptací na různé prostředí. V rámci této skupiny se vyskytují různé druhy s různými zbarveními a tvary zobáku. Kolibříkovití jsou také zajímaví svou rozmnožovací strategií. Samečci tancují kolem samic a předvádějí jim své schopnosti letu, aby si je získali. Samičky poté klade vajíčka a odchovává jedno či dvě mláďata. V současnosti jsou kolibříkovití chráněni v rámci mnoha přírodních rezervací a jsou oblíbenými ptáky ke sledování a fotografování.
Kolibříci, kteří tvoří samostatnou čeleď kolibříkovití (Trochilidae), jsou malí, často velmi nápadně zbarvení ptáci. Proto se jim také někdy říká „létající drahokamy“. Jde o endemické živočichy, kteří se vyskytují jen na americkém kontinentě. (V Česku a střední Evropě může být tento ptačí druh snadno zaměněn za dlouhozobku, což je ovšem motýl z čeledi lišajovitých.) Kolibříci jsou velmi zdatnými letci. Za sekundu mohou mávnout křídly 12× až 90× (v závislosti na druhu), díky čemuž se mohou ve vzduchu doslova zastavit na místě. Dokáží také vyvinout rychlost větší než 15 m/s (54 km/h), a jako jediní zástupci ptačí říše dokáží létat pozpátku. V současné době rozeznáváme přibližně 325-340 druhů (v závislosti na taxonomickém zařazení).
.jpg)
Popis
Kolibřík zelený u květu Kolibříci jsou ve velikosti viditelně odlišní, nejmenší zástupce celé čeledi, kalypta nejmenší, je s 6 centimetry délky a 2 gramy hmotnosti zároveň i nejmenším ptákem současného světa. +more Největším zástupcem je naopak kolibřík velký (průměrně 21,5 cm dlouhý a až 20 gramů těžký). Většinou se jedná o nápadně zbarvené, štíhlé ptáky s malými končetinami. Kolibříci mají výborný zrak a dokážou rozeznat mnohem širší paletu barev než člověk.
Metabolismus
S výjimkou hmyzu mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech živočišných druhů. Důvodem je zejména velmi rychlý a pro tělo značně vytěžující tlukot křídel. +more Srdce vykoná při námaze až 1260 tepů za minutu, zatímco v noci, kdy je metabolismus ptáka zpomalen, může tep klesnout až na 50-180 úderů za minutu.
Potrava
Živí se zejména nektarem rostlin, k čemuž jim napomáhá jejich dlouhý zobák, který je často u různých druhů odlišný a specializovaný pro určitý druh květu. V potravě zcela odmítají nektar s nižším zastoupením cukrů než 10 %. +more Kvůli tomu, že je nektar málo výživný, požírají také drobný hmyz a jiné bezobratlé živočichy, zvláště pak v období rozmnožování. Létáním a hledáním potravy tráví kolibříci pouze 10-15 % dne, zbývajících 75-80 % zaujímá odpočinek. I přesto však musí denně pozřít značně větší množství potravy, než je jejich celková hmotnost a musí tak denně navštívit stovky květů.
Rozmnožování
V období rozmnožování se samec nijak nepodílí na inkubaci vajec, ani na krmení mláďat. Většina druhů si staví malé, velmi dobře maskované hnízdo, které buduje na větvích stromů nebo keřů. +more Velikost hnízda je různá, nejmenší mohou dosahovat velikosti jedné poloviny skořápky vlašského ořechu. Kolibříci kladou obvykle 2 vejce, na kterých sedí 12-19 dnů.
Ve volné přírodě se dožívají průměrně 3-5 let.
Systematika
Schéma kolibříkova letu +morejpg|náhled|Samice_Kolibřík_Calliopin'>kolibříka Calliopina (Selasphorus calliope) při krmení mláďat Kolibřík dlouhoocasý (Phaethornis syrmatophorus) za letu Čeleď kolibříkovitých se dělí na dvě podčeledi (Phaethornithinae a Trochilinae), které zahrnují velké množství rodů, běžně jich bývá uváděno 106.
Podčeleď Trochilinae:
Podčeleď Phaethornithinae: