Kolymské gulagy

Za J. V. Stalina Kolyma byla nejznámějším regionem pracovních táborů gulagu. V letech 1932 až 1954 zemřely desítky tisíc lidí cestou do táborů a další stovky tisíc přímo na místě při těžbě zlata a na silničních stavbách. Alexandr Solženicyn Kolymu charakterizoval jako „pól chladu a krutosti“ v systému gulagů.

Zlato a platina byly v regionu objeveny na počátku 20. století; v době industrializace SSSR (počínaje první pětiletkou, 1928-1932), kdy vzrostla potřeba těchto materiálů, byla na využití kolymského bohatství založena vládní agentura Dalstroj (rus. +more Дальстрой). Pracovní sílu Kolymy od počátků tvořili vězni (zejména z protikulacké kampaně a odpůrci kolektivizace, ostatní političtí vězni a též kriminální zločinci) jakožto snadno dostupné a velmi levné pracovní síly.

Prvotní snahy o rozvoj regionu začaly v roce 1932 vybudováním města Magadan; město bylo vybudováno v rámci nucených prací. V roce 1932 začínají expedice do nitra Kolymy stavbou Kolymské silnice, která později získala jméno „cesta kostí“ (tj. +more z vězňů zemřelých při práci). Nakonec Kolyma oblast neobydlené tajgy posela asi 80 pracovními tábory. Původní ředitel táborů Kolymy byl Eduard Berzin, důstojník Čeky. Berzin byl později odstraněn (1937).

V roce 1937, na vrcholu čistek, nařídil Stalin zpřísnění režimu. Systém tvrdé práce a minimálního nebo žádného jídla vedl k neskutečnému utrpení vězňů (byli běžně nuceni pracovat při - 60° C). +more Podmínky v táborech se měnily v závislosti na stavu země. Nečetní vězňové, kteří se zde dočkali vypršení svého trestu, zde i nadále často zůstávali ve vyhnanství. Mnoho vězňů na Kolymě byli akademici nebo intelektuálové, známí jsou např. matematik Michail Kravčuk či spisovatel Varlam Šalamov.

Vězeňská populace Kolymy v roce 1946 podstatně vzrostla s příchodem tisíců bývalých sovětských válečných zajatců, které na konci druhé světové války osvobodily spojenecké síly nebo Rudá armáda. Tito vojáci byli obviněni ze zrady a ze spolupráce s nepřítelem a často obdrželi 10 nebo 25leté tresty odnětí svobody a trest si odpykávali v gulagu, včetně Kolymy. +more Kolymské tábory byly převedeny na (většinou) volné pracovní po roce 1954. V roce 1956 nařídil Nikita Chruščov všeobecnou amnestii.

Odhaduje se, že od třicátých do poloviny padesátých let v táborech zahynulo mezi 250 000 a milionem lidí.

Odkazy

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20070929140907/http://www. aerobiologicalengineering. com/wxk116/sjk/kolyma. html]Kolyma: The Land of Gold and Death[/url] *[url=http://www. czech-press. cz/index. php. option=com_content&view=article&id=2470:prokleta-zem-sp-749081118&catid=1620:2002-06&Itemid=148]Prokletá země[/url] *[url=http://englishrussia. com/2014/07/17/ghost-mill-miles-from-nowhere/]Ghost mill miles from nowhere [/url] fotografie opuštěného závodu na zpracování cínové rudy na Kolymě.

Kategorie:Gulag Kategorie:Magadanská oblast