Konstantin Päts

Technology

12 hours ago

Author

Konstantin Päts (23. února 1874, Tahkuranna - 18. ledna 1956, Buraševo) byl meziválečný estonský politik, pětkrát předseda vlády, diktátor a poslední prezident samostatného Estonska. Začínal jako levicový žurnalista, postupem času se přiklonil ke konzervativní a autoritativní diktatuře. Odpůrci mu vytýkali rozsáhlé obchodní podnikání a těsné styky se SSSR (Päts např. zprostředkoval tajný prodej ruského zlata na Západ).

Život

Narodil se v rolnické rodině v malé obci na mořském pobřeží v jihozápadním Estonsku. Studoval práva, ale roku 1901 založil estonsky psané noviny Teataja (Hlasatel) a stal se levicovým novinářem. +more V roce 1904 se stal místostarostou Tallinnu.

Při estonském povstání roku 1905 (jež vypuklo v souvislosti s ruskou revolucí) vyzýval ve svém listě ke zdrženlivosti, přesto byl carskými úřady (Estonsko bylo tehdy součástí Ruské říše) označen za jednoho z hlavních iniciátorů nepokojů a byl odsouzen k smrti. Podařilo se mu uprchnout ze země, nejprve do Švýcarska, posléze do Finska. +more Do Estonska se mohl vrátit roku 1910, přesto musel na krátký čas (1910-1911) do vězení.

V roce 1917 začal působit v hnutí za estonskou nezávislost, jež byla vyhlášena v únoru 1918. Byl jedním ze tří členů Výboru na záchranu Estonska, který 24. +more února vydal Estonskou deklaraci nezávislosti, načež se Päts stal předsedou prozatímní vlády. Vzápětí byl zatčen německými vojáky, kteří v té době estonské území okupovali, ale po příměří v listopadu 1918 byl propuštěn a mohl pokračovat ve funkci. V prozatímní vládě zastával též funkci ministra zahraničí (1918) a ministra války (1918-1919), takže řídil estonská vojska ve válce o nezávislost (proti Rudé armádě a tzv. Baltské domobraně).

Po vybojování nezávislého státu se postavil do čela pravicové agrárnické strany (Põllumeeste Kogud, později Asunikkude ning väikemaapidajate Koondis). V letech 1922-1923 byl předsedou parlamentu (Riigikogu) a pětkrát zastával funkci riigivana (kombinace prezidenta a premiéra). +more Na konci jeho posledního období začal v Estonsku růst vliv fašistického hnutí Vaps (Eesti Vabadussõjalaste Keskliit). Aby zabránil nástupu spíše proněmeckého hnutí k moci, provedl Päts státní převrat (s podporou armády i parlamentu), nechal zatknout vůdce hnutí a přisoudil si diktátorské pravomoci. Roku 1935 založil Vlasteneckou ligu (Isamaaliit), která byla jedinou povolenou stranou v zemi. Roku 1937 se nechal zvolit tzv. prezidentem-regentem a roku 1938, po přijetí nové ústavy, prezidentem. Byl oslavován jako osvoboditel a zachránce národa, města mu stavěla pomníky a udělovala čestná občanství. Jeho autoritářský režim (zvaný někdy „čas ticha“) trval až do okupace Estonska Sovětským svazem v červnu 1940. Päts musel podepsat množství prosovětských a vlastně protiústavních dekretů a pak byl Sověty zatčen. I s rodinou byl deportován do obce Buraševo u Tveru, asi 130 km severozápadně od Moskvy, kde v internaci zemřel roku 1956.