Cesko.wiki Kosovská literatura
Author
Albert FloresKosovskoalbánský básník Eqrem Basha v roce 2015
Kosovská literatura je soubor literárních děl, které složili nebo sepsali obyvatelé Kosova, a to převážně v albánštině, ale také v srbštině, bosenštině či turečtině. V době osmanské nadvlády se albánština pro psaní takřka neužívala a z oblasti Kosova pocházelo pouze několik autorů píšících turecky - například Priştinali Mesihi („Prištinský mesiáš“, asi 1470-1512), který žil v pozdější letech v Istanbulu a jehož „Murabba'-i bahâr“ („Óda na jaro“) byla díky Jonesově anglickému překladu z roku 1774 dlouho nejznámější turecky psanou básní na západě. +more Bývá však, podobně jako další osmanští tvůrcové, řazen spíše do turecké literatury. Za prvního z Kosova pocházejícího spisovatele píšícího albánsky je považován katolický kněz Pjetër Bogdani (asi 1630-1689), autor první původně albánsky psané knihy Společnost proroků (1685). Významný osmanský básník Tahir Efendi (1770-1835) působil v kosovském městě Gjakovë a své nejvýznamnější dílo, báseň „Emni Vehbie“ („Oběť“), napsal v gegštině.
Protože v Osmanské říši bylo až do roku 1908 užívání albánštiny zakázáno a ani později, v rámci Jugoslávie, nebylo podporováno, byl zrod moderní kosovskoalbánské literatury pomalý a obtížný. V roce 1949 začal v Prištině vycházet literární časopis Jeta e re („Nový život“), jehož zakladatelem byl Esad Mekuli (1916-1993), autor sociálně kritických veršů označovaný za otce celé novodobé albánské poezie. +more K dalším kosovským básníkům patří Eqrem Basha (*1948) a Besim Bokshi (1930-2014). Do druhé poloviny 50. let jsou datovány první vážné prozaické pokusy. Za nejvlivnějšího autora je považován Anton Pashku (1937-1995), kromě něj byl literárně činný disident Adem Demaçi (1936-2018) nebo Hivzi Sulejmani (1910-1975). Také pozdější kosovský prezident Ibrahim Rugova (1944-2006) byl autorem četných esejistických publikací. Významným zlomem bylo přijetí nové jugoslávské ústavy v roce 1974, která udělila jednotlivým regionům včetně Kosova značnou míru autonomie a umožnila rozvoj kosovskoalbánského vzdělání a písemnictví. V průběhu 20. století byli literárně činní také kosovští Srbové, kteří svou literární tvorbou navazovali na dlouhou tradici srbské literatury, od 13. století také v oblasti Kosova. K nejvlivnějším patřil romanopisec a prištinský univerzitní profesor Vukašin Filipović (1930-1990), básníci Darinka Jevrićová (1947-2007) a Petar Sarić (*1937) nebo publicista a povídkář Radosav Stojanović (*1950).
