Cesko.wiki Kočevje
Author
Albert FloresKočevje (německy Gotschee) je město na řece Rinža v jižním Slovinsku, správní centrum občiny Kočevje. Žije v něm okolo 8 000 obyvatel.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1339 pod jménem Mahovnik, roku 1362 se připomíná akvilejský šlechtic Lodovico della Torre, který zde postavil vodní hrad, v renesanci přestavěný na zámek. V roce 1471 Kočevje dostalo městská práva. +more Později se jmenovalo Hvojčevje podle chvojí, což si němečtí kolonisté upravili na Gottschee, z toho vznikl současný název. Místní Němci hovořili dialektem Göttscheabarisch. V roce 1809 zde proběhlo ozbrojené povstání proti okupaci Kraňska napoleonskými vojáky. zdevastovaný a opuštěný zámek chátral, až byl koncem 19. století zbořen. Roku 1893 byla do města přivedena železnice.
Za druhé světové války bylo město obsazeno italskou armádou a většina místních Němců odešla do Říše. Po válce byly v okolí zmasakrovány tisíce příslušníků kolaborantské Slovinské domobrany.
Památky
Římskokatolický kostel svatého Bartoloměje (slovinsky Cerkov svetego Jerneja), novorománská stavba z roku 1903, projektoval architekt F. F. +more von Schmidt, stojí na místě gotického chrámu téhož patrona, připiomínaného již roku 1336; hlavní památka města * Kostel Božího Těla, gotického původu (připomínaný roku 1481), přestavěný v barokním slohu * Oblastní muzeum (Pokrajinsky muzej), sídlí v Šeškově domě místní sokolské jednoty z roku 1936 * hrad Fridrihštajn * Most přes řeku Rinžu - založen roku 1843, po povodních a válečných škodách postaven znovu ve 20. století * Kočevské jezero * krasová planina Kočevski Rog * budova reálného gymnázia z 19. století.
Místní obyvatelé se často živili jako podomní obchodníci, toto povolání získalo podle města označení „kočebr“.
Slavní rodáci
Ferdinand Augustin Hallerstein (1895-1963) - jezuitský astronom, matematik a misionář v Číně * Bohumil Južnič (1895-1963) - průmyslový výtvarník a designér, naturalizovaný v Praze
Odkazy
Reference
Literatura
GAUSS, Karl-Markus. Vymírající Evropané: putování za Sefardy do Sarajeva, za Němci z Kočevje, za Arbereši, za Lužickými Srby a Arumuny. Praha: Vitalis, 2003. . s.45-80.