Krajinná památková zóna

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Krajinná památková zóna je označení pro území v České republice, které má významnou historickou, kulturní nebo přírodní hodnotu a je chráněno právním předpisem. Tato kategorie ochrany památek byla zavedena v roce 1992. Krajinné památkové zóny mají za cíl zachovat a chránit hodnotné krajinné celky, které jsou unikátním svědeckým dílem minulosti. Mezi jejich předměty ochrany patří především kulturní památky, historické urbanistické celky, parky a zahrady, ale též přírodní prvky jako jsou chráněné krajinné oblasti, přírodní památky nebo chráněné stromy a skupiny stromů. Kromě ochrany mají krajinné památkové zóny také vzdělávací a kulturní funkce, přičemž jsou důležitým nástrojem pro udržitelný rozvoj venkova. Současným systémem krajinných památkových zón se snaží stát pokrýt celé území České republiky a vytvářet odpovídající rámec pro ochranu památek v krajině.

Zámecký park v Lednicko-valtickém areálu na jižní Moravě Krajinná památková zóna je specifickým typem chráněného území, které vykazuje jak přírodní, tak kulturně historické hodnoty, jejichž význam je pro vyhlášení ochrany daného území rozhodující. Z tohoto důvodu je ochrana krajinných památkových zón (KPZ) v gesci památkové péče v souladu s památkovým zákonem č. 20/1987 Sb., který v Československé socialistické republice vstoupil v platnost 1. 1. 1988. Pro výběr a vyhlašování krajinných památkových zón jsou prvořadé hodnoty dané kulturní krajiny. Historická kulturní krajina bývá charakterizována výraznou kompozicí, doplněnou alejemi, místními komunikacemi a souvisejícími stavbami, může se však jednat i o ukázku kontinuálního vývoje zemědělského hospodaření či o pozůstatky krajiny montánní s doklady hornické činnosti nebo o typ krajiny memoriální, spojené s památkami na významné bitvy. Jako první dvě krajinné památkové zóny na území České republiky (tehdy ještě ČSFR) byly v roce 1992 prohlášeny Lednicko-valtický areál a bojiště bitvy u Slavkova. Do roku 2017 bylo v České republice vyhlášeno celkem 25 krajinných památkových zón.

Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturní krajiny

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, přijatá na 16. zasedání Výboru pro světové dědictví v roce 1992 v Santa Fé (USA). +more * Evropská úmluva o krajině (European Landscape Convention), přijatá 20. října 2000 v italské Florencii. Česká republika ji podepsala 28. 11. 2002, v platnost na území ČR úmluva vstoupila 1. března 2004. K lednu 2013 se jako smluvní strany k této úmluvě připojilo 37 členských států Rady Evropy. * Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (tzv. Maltská úmluva), přijatá 16. ledna 1992. Pro ČR vstoupila v platnost 23. září 2000. * Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy, přijatá 3. října 1985 ve španělské Granadě. Pro ČR vstoupila v platnost 1. srpna 2000.

Legislativní ochrana kulturní krajiny v České republice

Kromě mezinárodních úmluv, k nímž Česká republika přistoupila, odhodlání střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní bohatství - hmotné i duchovní - deklaruje základní zákon ČR, tj. Ústava České republiky. +more Dosud jediný zákon České republiky, který má pojem ochrany krajiny přímo ve svém názvu, je zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Z hlediska péče o historickou kulturní krajinu má prvořadý význam zákon č. 20/1987 Sb. (tzv. památkový zákon). S konkrétními postupy při ochraně krajinných památkových zón bezprostředně souvisejí další právní dokumenty, jako je zákon č. 183/2006 Sb. (stavební zákon), zákon č. 252/1997 Sb. o zemědělství, zákon č. 334/1992 o ochraně zemědělského půdního fondu, dále lesní zákon (zákon č. 289/1995 Sb. ), zákon o myslivosti (zákon č. 445/2001), vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb. ), zákon o rybníkářství (zákon č. 99/2004 Sb. ) a zákon o pozemkových úpravách (zákon č. 139/2002 Sb. ).