Kraniosynostóza

Kraniosynostóza (též kraniostenóza) je předčasný uzávěr (obliterace) jednoho či více švů (sutur) mozkovny vedoucí k její charakteristické deformitě. Vyskytuje se jako izolovaný defekt, či jako součást určitého syndromu. Problematika kraniální suturální patologie prostupuje celou řadu medicínských oborů od molekulární genetiky přes pediatrii až ke špičkové kraniofaciální chirurgii a neurochirurgii.

Výskyt

Prevalence (výskyt) kraniosynostóz je 1:1800 až na 2200 porodů.

Diagnostika

Diagnostika je založena na fyzickém, rentgenovém, případně i CT vyšetření. Při prokázané diagnóze je indikováno chirurgické řešení.

Růst lebky, respektive mozku, je podmíněn přítomností otevřených (patentních) švů. Donošený novorozenec má kosti lební klenby odděleny šesti hlavními švy a šesti fontanelami.

Ke kompletnímu uzávěru většiny švů lební klenby dochází od třetího decenia (30 let).

Umělá kraniostenóza

Kraniostenóza je také zákrok, při kterém se uměle protahuje lebka. Na území Česka se našly nálezy asi 15 kosterních pozůstatků Germánů po tomto zákroku, samotné nálezy pochází z +more_století'>5. století, která byly nalezeny v oblasti Polabí. Jednalo se především o ženy, u kterých se tento zákrok prováděl v dětském věku. Tato praktika se prováděla pomocí svazování měkké lebky, které stahovaly postupně hlavu a docházelo tak k deformaci lebky, kdy jí takto protahovaly. Takto deformovaná lebky lze najít i v mnoha jiných zemích jako Egypt, Peru především oblast Paracas.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Maxilofaciální chirurgie Kategorie:Pediatrie Kategorie:Chirurgie Kategorie:Patologie