Kríové

Kríové (Cree, vlastní název Nehiyonuk) jsou indiánský kmen, který obýval území od západního Labradoru k Winnipežskému jezeru. Počet Kríů dosahuje počtu až 200.000 osob včetně míšenců (métisů). Většina populace žije v Kanadě a jen zlomek v USA. Původně kočovný kmen lovců a sběračů se začlenil mezi Kanaďany a Američany. Původní jazyk, kríjštinu, patřící do algonkinské rodiny používá více než polovina Kríů, téměř všichni však hovoří i anglicky nebo francouzsky. Bojovník Lesních Kríů, fotografie z roku 1903

Pojmenování

Označení Krí (Cree) pochází z jazyka Odžibvejů, kteří své severní sousedy označovali slovem Krištino, z něj pak francouzští osadníci vytvořili název. Kristineaux, jehož zkrácením vzniklo název Krí. +more Sami Kríové se však označují jako Nehiyonuk či Nēhiyawak, což znamená „Přesní lidé“.

Rozdělení a tradiční kultura

Kríové se podle tradičního způsobu života dělí na čtyři velké skupiny - Lesní Kríe, Východní (Labradorské) Kríe, Kríe z bažin a Kríe z plání. Zatímco Kríové z plání přejali od Černonožců a Assiniboinů tradice prérijních indiánů. +more chovali koně a obývali týpí, ostatní skupiny Kríů byli především rybáři a lovci losů, sobů karibu a kožešinové zvěře a jejich obydlím byly wigwamy kryté březovou kůrou. Prérijní Kríové nosili dlouhé vlasy, volně rozpuštěné nebo spletené do dvou copů, Lesní Kríové si vlasy vyčesávali do bohatých účesů, zdobených urzoními ostny a ocasy jelenců, Lesní Kríové se, jako jedni z mála severoamerických indiánů mimo oblast jihovýchodu, tetovali.

Historický vývoj

Již od 17. stol. +more Kríové používali palné zbraně, které získávali výměnou za bobří kožešiny od obchodníků ze Společnosti Hudsonova zálivu. Proto snadno získali převahu nad sousedními Čipevajany, Černonožci, Naskapii a Odžibveji. Na počátku 17. stol. obývali pouze západní část Labradoru při pobřeží Hudsonova zálivu, v průběhu 17. a 18. stol osídlili podstatnou část Kanady od severních prérií až po Winnipežské jezero. Kríové měli dobré vztahy s Assiniboiny a Čipevajany, naproti tomu Odžibvejové, Černonožci a Dakotové byli jejich úhlavními nepřáteli. Bojovali také s Inuity. Expanzi Kríů ukončila roku 1784 katastrofální epidemie neštovic, druhá epidemie neštovic následovala roku 1838, během těchto dvou epidemií populace Kríů poklesla o 70 %. V 18. a 19. stol. začaly vznikat smíšené rodiny Kríů s francouzskými a skotskými osadníky, což mělo za následek vznik etnické skupiny Métisů. Vzrůst populace nastal až ve 20. stol.

Společenský systém

Ve společnosti Kríů neměli náčelníci příliš velkou politickou moc, o to větší však byl význam medicinmanů, kteří se dělili do čtyř stupňů. Nejnižší wapunové uměli na dálku uhasit oheň, miteové dosáhli mistrovství v používání léčivých bylin, kesikauiyineové uměli odhalovat skryté a ztracené věci, nejvyšší tipiskauiyineové dokázali bojovat se zlými duchy a zrušit jejich kouzla.

Náboženství a mytologie

Původní náboženství bylo animistické, věřili v mocnou oživující sílu manito, prostupující celým světem, která se projevuje ve formě dobrých nebo i zlých duchů, pod vlivem křesťanství se však jejich náboženské představy, podobně jako u Odžibvejů, transformovaly do víry ve Velkého ducha Ghiči Manito. Mezi zlými duchy byl nejobávanější Wendigo, obr lidojed s ledovým srdcem. +more Kríové věřili, že se člověk, který jedl lidské maso, může změnit v netvora Wendigo a zabíjet na potkání ostatní členy své komunity. Nejoblíbenější hrou kríjských dětí byla hra na Wendiga (jakási kombinace schovávané a zápasení).

Literatura

Jeier, Thomas: Indiáni. Praha: Knižní klub, 2012. +more * Procházka, Petr: Indiánská kniha mrtvých. Praha: Eminent, 2004. * Šolc, Václav, Indiánské historie. Praha: Československý spisovatel, 1989. * Zelený, Mnislav, Indiánská encyklopedie. Indiáni tří Amerik. Praha: Albatros, 1994.

Externí odkazy

Kategorie:Indiánské kmeny Severní Ameriky