Kulturní repertoár

Kulturní repertoár (z angl. cultural repertoire) je sociologický pojem označující souhrn všech nástrojů (tzn. poznatků, zkušeností, symbolů, vědění), které tvoří předpoklad pro interpretaci či orientaci se v dané situaci a následného jednání.

Kulturní repertoár bychom tedy mohli definovat jako kontext, ve kterém se jedinec nachází, s kterým implicitně pracuje, a kterému podléhá jeho chování. Pojem spadá do oblasti kulturní a sociální antropologie. +more A označuje předpoklad, že jednotlivé kultury jsou jedinečnými a neopakovatelnými sociokulturními systémy, které lze popsat a pochopit pouze v kontextu jejich vlastních hodnot, norem a idejí.

Kulturní repertoár je východiskem pro teorii Kulturního relativismu a je jedním ze základních postulátů moderní kulturní antropologie. Důležitost zohledňování kulturního repertoáru, také zdůrazňoval jeden z klasiků kulturního relativismu Melville J. +more Herskovits, podle něhož je percepce reality u jedince naprosto podmíněna konvencemi daného společenství.

Opakem kulturního repertoáru jsou kulturní univerzálie, například morálka, podobně jako estetické cítění, které chápeme jako univerzální. Jejich reálné projevy jsou ovšem z hlediska různých kultur specifické a často rozdílné. +more .

Definice

„Soubor sdílených symbolických nástrojů, které jsou k dispozici pro interpretaci aktuálního dění“ Ann Swidler definuje kulturní repertoár jako „zásobárnu příběhů, symbolů, rituálů a vidění světa, které je možné použít v různých konfiguracích k řešení rozličných typů problémů."

„Prostředky konstrukce symbolického světa“

O kulturním repertoáru můžeme také hovořit jako o výrazném činiteli pro tvorbu osobnosti a je nezbytnou podmínkou pro socializaci jedince:

„Ve stabilních, do sebe uzavřených obcích, je kultura často zcela neviditelná, ale když mobilita a komunikace, zbavená souvislostí, se stává podstatou společenského života, potom kultura, v níž byl člověk vyučován, aby komunikoval, se stává jádrem jeho totožnosti“

„Lidé mají k dispozici vícero kulturních repertoárů, které se učí používat v rámci socializace, přičemž preferování strategie spočívající ve využití jednoho repertoáru neznamená, že by aktér neměl k dispozici alternativy odpovídající jiným kulturním repertoárům“

Jednotlivé složky kulturního repertoáru podle Karri A. Holley

Jednotlivé složky kulturního repertoáru podle Ann Swidler

# Kultura jako „sada nářadí“ (angl. toolkit) #* Východisek pro lidské jednání a řešení problémů # Kultura jako „strategie chování“ #* Nebo také konstrukt jednání # Kultura jako předpokládané výsledky jednání #* Např. +more: Předpokládám, že když se budu pořádně učit, budu mít v dospělosti dobré zaměstnání. SWIDLER, Ann. Culture in Action: Symbols and Strategies, American Sociological Review [online]. [cit. 2016-11-23]. Dostupné z:.

7 OBROVSKÁ, Jana. Kulturní repertoáry [online]. 2010 [cit. 2016-11-15]. Dostupné z: http://slideplayer.cz/slide/3660144/

Kulturní repertoár je jednou s tří analytických rovin v tradici kulturní sociologie

# Kulturní repertoáry = Prakitky („Culture on the ground“) #* Produkování významů v interakcích a způsoby, jakými je jedinci používají (určité shluky významů nejsou obecně sdílené a neměnné, lidé čerpají z různých významových zdrojů s ohledem na kontext jejich jednání). # Produkce („Culture in institutional fields“) #* Zdůraznění kontextů, v nichž probíhá kulturní produkce a inovace. +more Jde o perspektivu produkování kultury (kulturní průmysl). # Rámce („Culture in the text, cultural objects“) #* Kulturní objekty jsou analyzovány jako texty. Podobně jako jazyk mají svoji vlastní strukturu, která ovlivňuje z nich vyvozené a na nich založené významy.

Kulturní repertoár v umění

Kulturní repertoár ovlivňuje zejména významové chápání a interpretaci uměleckých děl. Proto se v současné době pro interpretaci využívá především principu intertextuality, tedy postihnutí vztahy jednotlivých děl navzájem. +more Prostřednictvím nejrůznějších znamení, odkazů, navazuje dílo vztahy k jiným dílům, umělecké i neumělecké povahy, které už samy v textu, jenž se k nim vztahuje, realizovány nejsou. Při tomto vztahování nepochybně zcela základní úlohu hraje časovost, sukcesivita, chronologie mezi dílem a oněmi nepřítomnými útvary (díly).

Reference

Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Sociologie