Kyjevské knížectví

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Kyjevské knížectví bylo středověké státní útvar na území dnešní Ukrajiny a částečně také Ruska. Vzniklo v 9. století a existovalo až do 12. století. Jeho hlavním centrem bylo město Kyjev a jeho panovníci se nazývali kyjevští knížata. Během své existence knížectví prošlo mnoha politickými, náboženskými a sociálními změnami. Nejvýznamnějším obdobím bylo 10. století, kdy se Kyjevské knížectví stalo jedním z nejmocnějších států na východě Evropy. V této době hrálo důležitou roli v obchodu a kultuře a bylo střediskem slovanské ortodoxní církve. V 11. století však knížectví začalo ztrácet svůj význam a postupně bylo dobyto Mongoly v roce 1240. Kyjevské knížectví zanechalo velký kulturní, architektonický a politický odkaz na Kyjevské Rusi a v historii východní Evropy.

Kyjevské knížectví (starorusky ) byl středověký státní útvar rozprostírající se v oblasti mezi řekami Dněpr, Sluč, Ros a Pripjať na tehdejším území Kyjevské Rusi, části Ukrajiny a jihovýchodní oblasti Běloruska. Na severu hraničilo s Pinským knížectvím, na východě s Černigovským a Perejaslavským knížectvím, na západě s Vladimirsko-volyňským knížectvím a jih země obklopovaly polovské stepi.

Obyvatelstvo a hospodářství

Obyvateli Kyjevského knížectví byly kmeny východních Slovanů, kteří se na úrodných půdách živili zemědělstvím, chovem dobytka, lovem, lovem ryb a včelařením. Už na počátku osídlování této oblasti se zde rozšířily mnohá řemesla jako hrnčířství, obuvnictví a těžba dřeva a železné rudy, která pozitivně ovlivnila rozvoj kovářství. +more Do oblasti se začaly dovážet mnohé druhy kovů - měď, olovo, stříbro a zlato. V okolí Kyjeva vznikla vlivná obchodnicko-řemeslnická vrstva obyvatelstva.

Územím Kyjevského knížectví vedla důležitá obchodní cesta od Baltského moře do Byzance (tzv. cesta od Varjagů k Řekům). +more Řekou Pripjať byla spojena s úmořím Visly a Němenu, Desnou s horním tokem Oky a řekou Sejm s oblastí Donu a Azovským mořem.

Historie

Od konce 9. +more století do 10. století tvořilo Kyjevské knížectví hlavní oblast Kyjevské Rusi. Během vlády Vladimíra I. , který několika později odděleným knížectvím udělil statut polosamostatnosti, se stala jádrem budoucího Moskevského velkoknížectví. Kyjev se totiž stal duchovním centrem a rezidencí moskevského metropolity. Po smrti Mstislava Velikého v roce 1132 se Kyjevská Rus rozpadla a Kyjevské knížectví se osamostatnilo.

Po rozpadu Kyjevské Rusi už kníže nebyl vlastníkem všech ruských území, zůstal však hlavou feudální hierarchie a byl starším mezi ostatními knížaty. Právě tento fakt byl příčinou vážných sporů mezi různými dynastiemi Rurikovců, jehož se aktivně zúčastnila i mocná kyjevská šlechta a obchodně-řemeslnická vrstva obyvatelstva. +more Ale úloha Národního shromáždění (věče) začátkem 12. století zeslábla.

+more8|vlevo'>Zrekonstruovaný pravoslavný kostel v Kyjevě Do roku 1139 byl trůn kyjevského knížectví v rukou dynastie Monomachovců. Mstislava Velikého na trůnu vystřídal jeho bratr Jaropolk II. (1132-1139) a Vjačeslav (1139). Po roce 1139 na kyjevském trůnu vládl černigovský kníže Vsevolod II. Olegovič z dynastie Olegovičů. Ale ani vláda nové dynastie nebyla dlouhá. Po smrti Vsevoloda II. Olegoviče místní šlechta, nespokojená s jmenováním Vsevolodova bratra Igora (1146), v roce 1146 dosadila na trůn Izjaslava Mstislaviče (1146-1149 a 1151-1154) - představitele starší větve Monomachovců.

Dne 13. +more srpna 1146 po porážce vojsk Igora a Svjatoslava Olegoviče si Izjaslav II. vydobyl trůn Kyjevského knížectví. Igor padl do zajetí, kde byl roku 1147 zabit.

V roce 1149 vstoupila do bojů o Kyjevské knížectví suzdalská větev Monomachovců zastoupená Jurijem Dlouhorukým. Po smrti Izjaslava II. +more a jeho spoluvládce Vjačeslava Vladimiroviče v roce 1154 se Juraj Dlhoruký stal až do své smrti v roce 1157 panovníkem kyjevského knížectví. Rozpory, které měla mezi sebou dynastie Monomachovců, pomohly Olegovičovcům revanšovat se. V květnu roku 1157 se na trůn dostal Izjaslav III. Davidovič (1157-1159). Jeho neúspěšný pokus získat území Haličského knížectví ho stál trůn, na který usedl smolenský kníže Rostislav Mstislavič (1159-1167) a posléze jeho příbuzný Mstislav II. Izjaslavič (1167-1169).

V polovině 12. století politický význam Kyjevského knížectví upadl. +more Postupně se začalo rozpadat na menší části, z nichž v letech 1150-1170 vznikly Bělogradské, Vyšnohradské, Trepolské, Kanevské, Torčeské, Kotelničeské a Dorogobužské knížectví. Na severovýchodě a na jihozápadě vznikla dvě nová centra politického vlivu, která měla zájem o zisk statusu velkoknížectví - Rostovsko-suzdalské a Vladimirsko-volyňské knížectví. Kyjev již nebyl hlavním centrem ruských zemí. Knížata z těchto knížectví se již nesnažila podmanit si trůn kyjevského knížectví. Postupně si však Kyjev podřizovaly svým požadavkům.

V letech 1169-1174 Kyjevskému knížectví vládl Andrej I. Bogoljubský. +more V roce 1169 sesadil z trůnu Mstislava Izjaslaviče a předal vládu svému bratrovi Glebovi (1169-1171). Po Glebově smrti se v květnu 1171 na trůn dostal Vladimír Mstislavič, ale ten nečekaně obsadil jeho bratr Andrej Michalko. Andrej I. jej však donutil, aby přenechal trůn Romanovi I. Rastislavičovi (1171-1173 a 1175-1177). Ani on se však na trůnu dlouho neudržel. V roce 1172 ho Andrej I. Bogoljubský z trůnu sesadil a obsadil jej svým bratrem Vsevolodem III. Jurjevičem (Velké Hnízdo), který byl o rok později (1173) donucen utéci do Bělgorodu. Na trůn Kyjevského knížectví nastoupil Rurik II. Rostislavič (1173, 1180-1182, 1194-1202, 1203-1206 a 1207-1210).

Po smrti Andreje I. Bogoljubského v roce 1174 bylo Kyjevské knížectví pod kontrolou smolenského knížete Romana Rastislaviče (1171-1173 a 1175-1177). +more V roce 1176 byl v bitvě proti Polovcům poražen a byl nucen rezignovat na trůn. Toto využila knížata z rodu Olegovičů. Obyvatelé Kyjeva si za kníže svého knížectví zvolili Svjatoslava Vsevolodoviče Černigovského (1176-1181 a 1182-1194). Ani jemu se však nepodařilo oslabit vliv dynastie Rastislavičovců vládnoucích ve Smolenském knížectví. Po podpisu smlouvy s nimi byl Svjatoslav schopen porazit Polovce a oslabit jejich tlak na ruské území.

Po jeho smrti se v roce 1194 vrátil Rurik Rastislavič (1194-1202), ale již začátkem 13. století se Kyjev dostal pod vliv haličsko-volyňského knížete Romana Mstislaviče (1203-1205), který v roce 1202 sesadil Rurika z trůnu. +more Na volné místo jmenoval svého bratrance Ingvara I. Rastislaviče (1202 a 1214). V roce 1203 Rurik spolu s Polovci a černigovskými Olegoviči obsadil Kyjev a s pomocí diplomatické podpory vladimirského knížete Vsevoloda III. (Velké Hnízdo) si na několik měsíců udržel kyjevský trůn. V roce 1204 však během společného vojenského tažení knížat proti Polovcům byl Romanem II. Velikým zatčen a uvržen do kláštera. Na trůn Kyjevského knížectví se znovu dostal Ingvar I. Vsevolod III. se však dožadoval osvobození Rurika zpod rukou Romana Velikého a učinil ho kyjevským knížetem.

Po smrti Romana II. Velkého v říjnu 1205 se Rurik dostal z kláštera a obsadil Kyjev. +more Ve stejném roce (1205) ho napadl Vsevolod IV. Svjatoslavič (1206-1207 a 1210-1212). Jejich dlouholetý spor skončil kompromisem - Rurik uznal Vsevoloda knížetem a jako kompenzaci za tento krok získal Černigov.

Po Vsevolodově smrti se na kyjevském trůnu znovu usadili Rastislavičové: Mstislav III. Romanovič Starý (1212/1214-1219 a 1220-1223) a jeho bratranec Vladimir III. +more Rurikovič (1223-1235). V roce 1235 byl Vladimir III. v bitvě proti Polovcům poražen a padl do jejich zajetí. Knížetem Kyjevského knížectví se stal černigovský kníže Michal II. Vsevolodič (1238-1239 a 1241-1246) a pak Jaroslav III. Vsevolodič (1236-1238 a 1246) - syn Vsevoloda III. Jurjeviče (Velké Hnízdo). Vladimiru III. se však ze zajetí podařilo dostat a vrátit se na kyjevský trůn. Zůstal na něm až do své smrti v roce 1239.

V letech 1239-1240 Kyjevskému knížectví vládli Michal II. Vsevolodovič Černigovský (1238-1239 a 1241-1246) a Rostislav III. +more Mstislavič Smolenský (1239). Před vpádem Tatarů se ocitl pod vlivem haličsko-volyňského knížete Daniila I. Romanoviče, který na trůn dosadil vévodu Dmitrije. Na podzim roku 1240 tatarský chán zaútočil na území jižního Ruska a začátkem prosince obsadil Kyjev a Michala II. Vsevolodiče v roce 1246 zavraždil.

Od roku 1240 bylo Kyjevské knížectví formálně závislé na vladimirských knížatech - Alexandru Něvském a Jaroslavu III. Jaroslaviči. +more Ve druhé polovině 13. století většina obyvatelstva migrovala do severní části Ruska. V roce 1299 bylo z Kyjeva do Vladimíra přeneseno sídlo metropolity ruské pravoslavné církve. V první polovině 14. století se oslabené Kyjevské knížectví stalo obětí litevských agresorů. V roce 1362 za vlády litevského knížete Algirdase se Kyjevské knížectví stalo součástí Litevského velkoknížectví.