Cesko.wiki Křížová výprava roku 1267
Author
Albert FloresKřížová výprava roku 1267 byla vojenskou akcí organizovanou katolickou církví, která měla za cíl bojovat proti pohanům na východ od Svaté země. Tato křížová výprava byla vedená uherským králem Bélou IV. společně s křižáky z různých křesťanských zemí Evropy. Jejich hlavním úkolem bylo osvobodit křesťanské zajatce držené pohanskými národy, jako byli Mongolové a Kumáni. Výprava začala v létě roku 1267 a jejím cílem bylo proniknout na východ do území Mongolů, kteří v té době ohrožovali Evropu. Během cesty se střetli s mnoha obtížemi, jako byly nepříznivé počasí, nedostatek potravin a zdravotní problémy. Navzdory těmto obtížím se jim však podařilo dosáhnout Mongolské říše a osvobodit několik zajatců. Výprava trvala přibližně dva roky a po návratu do Evropy se účastníci vrátili do svých domovských zemí. Ačkoli tato křížová výprava nebyla tak známá jako například Křížové výpravy do Svaté země, měla významný dopad na oblast východní Evropy a snažila se utvrdit katolickou víru v těchto oblastech.
Křížová výprava v roce 1267 byla jednou z drobných vojenských tažení do Svaté země na podporu Jeruzalémského království. Byla uskutečněna hornorýnskými rytíři na základě zintenzivněných výzev německých církevních kazatelů a z popudu očekávání větší výpravy ze západní Evropy. K té ovšem nedocházelo (francouzský král Ludvík IX. sice „přijal kříž“ v březnu 1267, ale jeho v pořadí osmá křížová výprava proběhla až o tři roky později a do Svaté země ani nedorazila) a doba křížových výprav se nezadržitelně chýlila ke svému konci. Na zbývajících křižáckých územích Levanty se křesťané proto museli, zatím bez vnější pomoci a v sevření početnějšími muslimy, spoléhat jen sami na sebe.
O průběhu rýnského tažení není mnoho známo, něco málo se dochovalo o kázání a organizaci tažení, ale bez zpráv o jeho výsledcích. Výprava, jíž velení se ujali dva neznámí ministeriálové, vyrazila z Basileje do italského Janova, kam došla koncem dubna nebo začátkem května. +more Tam se křižáci měli údajně potkat s delegací mongolských vyslanců, kteří se právě vraceli na východ z Aragonie, s nimi poté odtud měli odcestovat na janovských lodích až do Akkonu. Malé vojsko čítající jen několik stovek křižáků a poutníků s 25 válečnými loďmi Janovanů (tou dobou byl Janov ve válce s Benátkami) přeplulo moře a přistálo v Palestině, kde marně vyčkávalo na další příkazy či posily nebo mělo vyhlídky na nějaké vojenské tažení. Dlouhé čekání proto mnozí z nich využili k pokojné pouti k Božímu hrobu v Jeruzalémě, které tou dobou bylo ovládáno muslimy, aniž by se cestou jakkoli střetli s Bajbarsovými vojsky. Zde byli někteří křižáci povýšeni do rytířské stavu. Ani poté však nedošlo k žádné bitvě a většina hornorýnských křižáků se postupně v průběhu let 1269-1270 vrátila zpět do vlasti, tedy krátce před vypuknutím osmé křížové výpravy, aniž by se vůbec zúčastnila nějakého boje za Jeruzalém. Není ale vyloučeno, že někteří z nich byli při obraně Antiochie obléhané Bajbarsem, kterou dobyl 18. května 1268, což znamenalo i definitivní konec pro toto knížectví.
Navzdory žádnému nebo minimálnímu úspěchu této výpravy je možno postřehnout literární ozvěnu v novele Petr ze Staufenbergu, kterou v roce 1310 napsal Egenolf ze Staufenbergu. Ačkoli je příběh zcela smyšlený, předobrazem hlavního hrdiny je historický Petr ze Staufenbergu, který je historicky doložen v letech 1274 a 1287. +more Je zřejmé, že děj novely o rytíři Petrovi u Božího hrobu se zakládá na Staufenbergově skutečné účasti na křížové výpravě roku 1267. Hlavním zdrojem o křížové výpravě zůstává kronika (Bassler Chronick) Kristiána Wurstisena z roku 1580. Přestože se jedná o výrazně pozdější zdroj a obsahuje zmatenou chronologii, je Wurstisen jako autor obecně považován za spolehlivého a jeho chybnou chronologii lze dát do pořádku za pomoci jiných zdrojů.
