LGBT práva v Česku

Česká republika patří z hlediska práv gayů, leseb, bisexuálů, trans lidí a dalších členů LGBT+ skupiny mezi liberální země střední Evropy, přestože i zde se mohou setkat s právními a sociálními obtížemi neznámými pro většinovou populaci. Již v 60. letech 20. století byla v Československu zrušena trestnost homosexuálního konsenzuálního styku. Od roku 1999 byl přijat zákaz diskriminace v pracovněprávních vztazích, později rozšířený i do dalších oblastí. V roce 2006 bylo v Česku schváleno zákonem registrované partnerství osob stejného pohlaví. Proklamované postoje veřejnosti k legislativním otázkám ve vztahu k LGBT osobám vykazují v 21. století pozitivní trend.

Podle zprávy organizace ILGA-Europe z května 2019 se Česko umístilo na indexu postojů jednotlivých evropských zemí k sexuálním menšinám na 31. místě ze 49 zkoumaných zemí, když dosáhla celkového skóre 26 bodů ze sta, přičemž lepší umístění mělo i sousední Slovensko či Maďarsko, z visegradských zemí Polsko naopak patřilo k nejhorším. +more Podle zprávy v České republice chyběly zákony pro postihování projevů nenávisti na základě sexuální orientace nebo genderu a také právní úprava stejnopohlavních rodin s dětmi nebo manželství. Zpráva zmínila i kázání Petra Piťhy jako jednoho z nejvýše postavených představitelů katolické církve, který v říjnu 2018 ve svatovítské katedrále kritizoval Istanbulskou úmluvu.

Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity

Před rokem 1768 nebyly v českých zemích jednotné právní normy týkající se pohlavního styku mezi osobami stejného pohlaví. V různých regionech či městech se uplatňovaly nejednotné právní přístupy a zvykové normy. +more Homosexuální chování bylo označováno jako “vlašská sodomie” a běžně bylo trestáno smrtí. Počty projednávaných případů nejsou známy. Soudní zápisy pojednávají téměř výlučně o penetrativním chování, tedy anální soulož. Není jasné, zda ojedinělost soudních záznamů týkajících se orálního sexu a vzájemné masturbace odráží malou četnost těchto forem styku nebo liberálnější postoj společnosti k tomuto chování.

Trestní zákon Constitutio Criminalis Theresiana z roku 1768 se uplatňoval v celé rakouské monarchii včetně českých zemí. Článek 74, § 6 z kapitoly zločinů proti dobrým mravům a čistotě zahrnuje homosexuální chování, které se trestalo stětím mečem a poté spálením. +more Za určitých podmínek, jako je nezletilost, mentální defekt či nedokončený skutek (tedy bez ejakulace) mohl být pachatel odsouzen k dlouhodobému žaláři a tělesným trestům.

Od roku 1787 homosexuální chování nebylo trestáno smrtí na základě zákona Constitutio Criminalis Josephina, který zavedl Josef II. +more Homosexuální chování jako přestupek spadalo pod pravomoc správních orgánů a trestem bylo buď vězení či nucené práce do jednoho měsíce a/nebo tělesný trest (bičování).

Trestní zákon z roku 1803 pojednával o smilstvu proti přírodě (§ 113 CC), ale neobsahoval přesnou definici deliktu. Císařský dekret z roku 1824 upřesnil, že za smilstvo proti přírodě lze považovat i homosexuální chování. +more Trestem byl přísný žalář od šesti měsíců do jednoho roku.

Od roku 1852 hodnotil § 129 trestního zákona Allgemeines Bundesgesetz homosexuální styk jako "smilstvo proti přirozenosti". V českých zemích byl s obměnami uplatňován až do roku 1950. +more Zákon za tento delikt stanovoval trest vězení od jednoho do pěti let, za závažných okolností až deset let a v případě zranění až dvacet let. Bylo definováno, že nejen soulož, ale také vzájemná masturbace mezi osobami stejného pohlaví naplňuje spáchání činu. Pachatelem byla i osoba, která jen pasivně strpěla takové chování na svém těle. Dle výzkumu v archivech zemských soudů v Praze, Plzni a Hradci Královém bylo za Rakouska-Uherska bylo u těchto soudů obviněno minimálně 117 mužů, z čehož 65 bylo obžalováno a 37 bylo odsouzeno. Míra pronásledování homosexuality za Rakouska-Uherska postupně narůstala, ale ve všech sledovaných soudních obvodech poklesla v období první světové války.

V roce 1918 vzniklé Československo převzalo předešlé uspořádání trestního práva Rakouska-Uherska a homosexuální styk zůstal trestný. V období po první světové válce začal počet pronásledovaných kvůli homosexuálnímu styku stoupat. +more Mezi lety 1918-1938 bylo za homosexuální činy obviněno minimálně 586 mužů, z nichž 480 bylo obžalováno a 330 bylo odsouzeno. Ve stejném období bylo v českých zemích kvůli homosexuálnímu styku obviněno, obžalováno a odsouzeno minimálně 33 žen. Od konce 19. století začínaly vznikat spolky, které bojovaly za odstranění trestu za homosexualitu. Nárůst stíhání za první republiky byl zřejmě významným faktorem, který podnítil další vznik hnutí bojujících za dekriminalizaci homosexuality. Během první republiky pak vznikly například časopisy Hlas sexuální menšiny a Nový hlas. I přes tuto snahu však zůstala trestnost homosexuality platná dle znění § 129 trestního zákoníku z roku 1852. Tresty za homosexuální styk obsahovaly i nové vládní návrhy československých trestních zákonů. Tyto návrhy však nebyly nikdy přijaty.

Během 2. světové války byla homosexualita vyhledávaným cílem nacistů. +more Nacisté si představovali dokonalou tradiční rodinu a homosexuály vyhledávali a následně zavírali do vězení či posílali do koncentračních táborů na základě § 175. Po 2. světové válce se přeživší oběti nedočkaly žádných reparací. O násilí na homosexuálech během 2. světové války se poté dlouho mlčelo.

Po nástupu socialismu došlo v roce 1961 k legalizaci stejnopohlavního sexuálního styku, prosazeného díky vědeckému výzkumu Kurta Freunda, který za pomocí penilní pletysmografie mozku homosexuálních mužů prokázal, že sexuální orientace není otázkou volby. Gayové a lesby přesto čelili velké míře společenské stigmatizace a šikaně ze strany policie. +more Snaha o změnu přišla až s rozšířením pandemie HIV/AIDS koncem 80. let, kdy se téma homosexuality začalo dostávat do médií a objevovaly se názory, které nabádaly k přijetí a integraci gayů a leseb do většinové společnosti. K dalšímu legislativnímu pokroku v LGBT právech došlo r. 1990 po sametové revoluci, kdy byl sjednocen legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace na 15 let (dříve byla stanovená na 15 let pro heterosexuály a 18 let pro homosexuály). Dále bylo zrušeno ustanovení o trestu veřejného pohoršení homosexuálním chováním. Armáda ČR nijak nezohledňuje sexuální orientaci svých členů, a tím pádem je zcela přístupnou pro otevřeně homosexuální osoby. Homosexuální prostituce je legální od r. 1990.

Stejnopohlavní soužití

Neregistrované soužití bylo zde uzákoněno od r. 2001. +more Česká republika garantuje osobám žijícím ve společné domácnosti možnost dědit po sobě a zaručuje jim i určité benefity, jako například přechod nájmu bytu po zesnulé spolužijící osobě, poskytování informací o jejím zdravotním stavu a možnost navštěvovat se v případě výkonu trestu odnětí svobody podobně, jako to mají heterosexuální páry.

Návrh zákona o registrovaném partnerství byl do parlamentu předložen celkem čtyřikrát - v letech 1998, 1999, 2001 a 2005. Dne 16. +more prosince 2005 byl návrh schválen Poslaneckou sněmovnou PČR a postoupen Senátu PČR, který jej schválil 26. ledna 2006 a dal k podpisu prezidentovi Václavu Klausovi, který jej vetoval. Prezidentské veto bylo poslaneckou sněmovnou přehlasováno 15. března 2006 těsnou většinou, kterou tvořil skoro celý klub ČSSD, Unie svobody a dvě třetiny KSČM. Naopak kluby KDU-ČSL a ODS (s výjimkou dvou poslanců) zákon nepodpořily. Zákon o registrovaném partnerství nabyl účinnosti 1. června 2006. Od tohoto data je možné uzavírat registrované partnerství, které garantuje stejnopohlavním párům některá privilegia plynoucí z manželství mimo například plných adopčních práv a nároku na pozůstalostní důchody.

Dne 13. června 2018 předložila Sněmovně skupina 46 zákonodárců z řad ANO, Pirátů, ČSSD, STAN, TOP 09 a KSČM návrh na změnu občanského zákoníku, která by umožnila sňatky i pro homosexuální páry a zrušila institut registrovaného partnerství. +more Novela by také stejnopohlavním párům umožnila společné osvojení dítěte a společnou pěstounskou péči. Návrh dostal 22. června souhlasné stanovisko vlády. Projednávání novely občanského zákoníku však bylo téměř 3 roky odkládáno, prošla prvním čtením až 29. dubna 2021, ale nestihla projít druhým čtením a s novým volebním obdobím PS PČR tak nebyla schválena.

Novou obdobnou novelu občanského zákoníku připravili poslanci napříč kluby z řad ODS, TOP 09, ANO, Pirátů a STAN pod vedením poslance Josefa Bernarda za hnutí STAN během června 2022.

Rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím

Registrované partnerství je svazek, jež mohou zavřít osoby stejného pohlaví. Stejně jako manželství se jedná o soužití dvou osob, od manželství se ale mimo názvu odlišuje i odlišnými právy. +more Osoby stejného pohlaví smějí uzavírat partnerství pouze na některých úřadech, a to jen v krajských městech; není ani možné, aby pár oddala církev. Přítomen je pouze matrikář a úkon (protože nejde o obřad) je proveden bez nutné přítomnosti svědků. Příjmení jim zůstávají, a pokud touží po změně, tak si o ni musí za poplatek zažádat. Dále partneři nemají společné jmění, jejich majetek tedy není sloučen, jen v případě, že si ho sami sloučí do spoluvlastnictví. Nemají nárok na vdovský a vdovecký důchod a ani na adopci dětí. Dne 28. června 2016 však byl i navzdory tomu Ústavním soudem zrušen § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství, který zakazoval jednomu z partnerů, aby si individuálně dítě osvojil.

Institut partnerství

V únoru 2024 schválila Poslanecká sněmovna novelu, která ruší institut registrovaného partnerství, zavedený v roce 2006, a zavádí nový institut zvaný Partnerství. Schválením novely došlo k posílení práv stejnopohlavních párů, novela umožnila například zřídit společné jmění, zvolit stejné příjmení, žádat o vdovský důchod nebo navštívit z titulu partnera partnera v nemocnici. +more Ta jim z institutu registrovaného partnerství totiž nevyplývala. Jedinými rozdíly mezi manžely a partnery tak bude kromě názvu skutečnost, že partneři nebudou moci společně adoptovat děti. Oficiálně tak bude muset učinit jen jeden z partnerů, což bylo možno již od verdiktu Ústavního soudu z roku 2016. Novela byla po schválení v Poslanecké sněmovně předložena Senátu, kde bude také projednána. Platná by měla být od roku 2025.

Iniciativa Jsme fér označila schválení institutu partnerství za smutný den pro Českou republiku, protože požadovala plnohodnotné zrovnoprávnění práv, a tedy uzákonění manželství i pro stejnopohlavní páry. Kontroverzní Aliance pro rodinu naopak kritizovala schválení pozměňovacího návrhu, který stejnopohlavním párům umožňuje adoptovat dítě jednoho z partnerů. +more Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za Piráty Olga Richterová uvedla, že varianta s výraznějším rozšířením práv projít kvůli složení Poslanecké sněmovny v podstatě nemohla. V dubnu téhož roku odmítli o novele vůbec jednat senátoři, čímž ji prakticky schválili bez dalších úprav, tj. v podobě, v jaké prošla Poslaneckou sněmovnou.

Adopce a plánování rodiny

Podle českých zákonů si dítě může osvojit buď manželský pár, jímž je momentálně muž a žena, nebo jednotlivec bez ohledu na jeho sexuální orientaci. Pěstounská péče homosexuálních párů nicméně možná je, ba dokonce byl i zaznamenán případ, kdy byly dány děti do pěstounské péče homosexuálnímu páru. +more Problematická je ale však situace fakticky existujících homoparentálních rodin, které sice společně vychovávají děti, ale jenom jeden z nich je podle zákonů považován za právoplatného rodiče.

Na neutěšenou situaci dětí z duhových rodin žijících v „právním vakuu“ reagovali jako první tři poslanci návrhem novely zákona o registrovaném partnerství, který by umožnil homosexuálnímu jednotlivci osvojit si dítě svého registrovaného partnera. Kvůli rozpuštění parlamentu však návrh nebyl nikdy projednán.

Teprve až s nastoupením nové vlády r. 2014 vypracovalo 25 poslanců ten samý návrh novely zákona, který byl následně postoupen Poslanecké sněmovně v září 2014. +more Vláda k návrhu nezaujala žádné stanovisko. Od té doby čekal na první čtení.

Nicméně ani po více než ročním čekání se nový zákon nedostal k prvnímu čtení, proto se jej rozhodli ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier a ministr spravedlnosti Robert Pelikán přepracovat na vládní návrh, jehož projednání by Poslanecká sněmovna již nemohla nadále odkládat. Ten byl projednán v úvodním kole, do konce volebního období se však již o něm nestihlo rozhodnout.

Od 19. dubna 2017 byla v Česku spuštěna kampaň Jsme fér, jejíž organizátoři z Koalice pro manželství si vzali za cíl legalizaci manželství i pro páry stejného pohlaví, a to včetně adopcí. +more V parlamentních volbách v říjnu 2017 byla jedinou politickou stranou, která ve svém volebním programu zrovnoprávnění přímo navrhovala, Strana zelených. Z jednotlivých kandidátů a kandidátek však na dotaz organizátorů kampaně vyjádřilo podporu takovému záměru několik desítek oslovených. Česká pirátská strana od svého vstupu do Poslanecké sněmovny v roce 2017 avizovala přípravu návrhu zákona o stejnopohlavním manželství a záměr předložit jej k hlasování. Strana zároveň ve svém programu uvedla úsilí o zrušení povinnosti uvádět pohlaví v úředních dokladech.

Ochrana proti diskriminaci

Roku 1999 vstoupil v platnost zákon zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace v armádě a na pracovišti.

Od roku 2009 zakazuje rozsáhlý antidiskriminační zákon diskriminaci na základě sexuální orientace v zaměstnání, vzdělávání, bydlení a v přístupu ke zboží a službám.

Diskriminační zákon je obsažen v čl. 3 odst. +more 1 Listiny základních práv a svobod. Článek vychází z čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je pro Českou republiku, jakožto člena Evropské unie, závazná. Diskriminace na základě sexuální orientace je také zakázaná v právu Evropské unie v čl. 13 Smlouvy o založení ES ve znění Amsterodamské smlouvy z roku 1997.

Transgender práva

Tranzice

V roce 1975 poprvé v ČR proběhla chirurgická změna pohlaví a s ní související změna jména a dokladů. Od prosté kastrace postupně plastická chirurgie přešla k možnosti úpravy zevních genitálů i úpravy prsou. +more K roku 2012 byly chirurgické zákroky - s výjimkou zvětšení prsou - hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a doplatek se týkal jen užívaných hormonů.

Služba v armádě

Roku 2004 odmítla Armáda České republiky vstoupit do služby trans ženě Jaroslavě Brokešové, která předtím prošla úřední tranzicí, dle posuzujících lékařů ale důvodem nebyla její transgenderová identita. Stejný postup armáda z důvodu údajného „snížení morálky bojových jednotek“ uplatňovala i v roce 2014, o tři roky později však již na základě příslušných vyjádření nebyla trans identita uchazečů a uchazeček o službu problémem.

Postoje veřejnosti

čtvrtého ročníku festivalu Prague Pride Rozsáhlý průzkum v roce 2004 ukázal většinovou podporu registrovanému partnerství - se zákonem jako takovým souhlasilo 60 % lidí. +more Výsledky celoevropského průzkumu společnosti Eurobarometr z roku 2006 ukázaly, že 52 % Čechů podporuje stejnopohlavní manželství (průměr Evropské unie byl 44 %) a 39 % podporuje stejnopohlavní adopci.

Průzkum veřejnoprávní agentury CVVM z roku 2020 zjistil, že stejnopohlavní manželství více lidí odmítá (37 %), než podporuje (34 %). V průzkumu též agentury z roku 2023 se pro stejnopohlavní manželství vyslovilo 58 % dotázaných. +more Občanů, kteří nesouhlasí s tvrzením, že stejnopohlavní pár dokáže vychovat dítě stejně dobře jako pár muže a ženy, bylo v roce 2020 taktéž více (36 % nesouhlasí, 31 % souhlasí).

Průzkum společnosti CVVM provedený v březnu 2018 ukázal, že 19 % Čechů by nechtělo mít za sousedy homosexuální osoby. Pro srovnání, v roce 2003 tento podíl činil 42 % dotázaných, v roce 2005 pak 34 % a k roku 2007 29 %.

Dle dat, vycházejících z průzkumu společnosti Pew Research Center z let 2015 až 2016, podporuje právo na manželství osob stejného pohlaví 65 % dotázaných Čechů. Toto číslo výrazně převyšuje další ze zemí střední a východní Evropy, které byly do tohoto průzkumu zahrnuty.

Vývoj názorů české veřejnosti na práva homosexuálů (průzkumy CVVM):

Průzkumy společnosti Median:

Životní podmínky

Národní) Po Sametové revoluci roku 1989 se Česká republika stala relativně liberální a dnes podle mnoha průzkumů patří k nejvíce gay friendly státům v rámci celého světa. +more Tento trend rostoucí tolerance vychází zřejmě z nízké míry zbožnosti, zejména ve srovnání s okolními státy, Polskem, Slovenskem a Rakouskem. Mezipater, filmového festivalu zaměřeného na queer tematikuV České republice existuje několik programů, akcí a projektů na podporu LGBT komunity. Jedním z nich je každoroční festival Prague Pride, pořádaný stejnojmennou organizací od roku 2011, konaný vždy jeden týden zhruba v polovině srpna.  Prague Pride, jakožto organizace, se pak krom pochodu hrdosti zaměřuje i na pořádání celé řady dalších akcí. Vyjma pridu v Praze se pochody hrdosti konají i v dalších českých městech - Pilsen Pride, Ostravský PRAJD, Most Pride a Duha Do Ulic. v Brně. Dalším projektem na podporu LGBT komunity je filmový festival Mezipatra, jehož první ročník se uskutečnil v roce 2004.  Smyslem festivalu je nabídnout prostor pro setkávání, sebevyjádření a přiblížení queer témat většinové společnosti.  Každý rok v Praze a Brně se koná Queer Ball. Vedle těchto výrazných akcí fungují v České republice i univerzitní spolky, které sdružují a podporují lidi z této komunity.  Jsou jimi například LGBT spolek Univerzity Karlovy nazývaný Charlie nebo také spolek ČVUT Galibi.  Mezi dalšími českými LGBT spolky a organizacemi lze dále zmínit například Platformu pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD), Stud Brno, křesťanský spolek Logos Česká republika nebo organizace Trans*parent a TakyTrans, zaměřené na práva trans, nebinárních a intersex osob. LGBT tematice se věnují nebo věnovala i některá veřejnoprávní média, a to například v týdeníku Českého rozhlasu Bona Dea, v podcastu Kvér na Radiu Wave nebo v magazínech České televize LeGaTo a Queer.  .

Poměrně rozsáhlá queer komunita žije v hlavním městě Praze, která je magnetem pro LGBT mládež. Město má rozsáhlou a dobře vyvinutou síť nočních gay-friendly podniků soustředěnou zejména kolem Vinohrad a Krymské - více než 20 barů a 4 sauny. +more V jiných městech však tolik gay podniků není.

V roce 2015 provedl server PlanetRomeo rozsáhlý průzkum se 115 000 respondenty, v němž zkoumal spokojenost gayů se životy v jednotlivých zemích, kde přebývají. Průzkum zohledňoval tři základní aspekty - názor veřejnosti na gaye, chování veřejnosti k homosexuálům a životní spokojenost dotazovaných mužů. +more Ze 127 zkoumaných zemí se Česká republika umístila na 18. místě žebříčku za Belgií a před sousedním Rakouskem.

V roce 2019 uskutečnila Agentura Evropské unie pro základní práva průzkum mezi 140. 000 LGBTI evropskými respondenty. +more Třetina tázaných (31%) v Česku se v roce před průzkumem cítila diskriminována kvůli tomu, že jsou LGBTI. Desetina tazaných (9%) pak byla v posledních 5 letech terčem násilí kvůli tomu, že jsou LGBTI. LGBTI lidé v Česku často skrývají svoji identitu. Jen šestina tázaných (16%) jsou v práci velmi otevření o tom, že jsou LGBTI. Ve škole je jen 6% tázaných ve věku 15-17 let velmi otevřených o tom, že jsou LGBTI. Výzkum přitom ukázal, že skrývání vlastní identity vede ke stresu a je spojeno se zdravotními problémy jako je deprese, úzkost, atd.

Roku 2022 v rámci rozhovoru o postavení LGBT v církevních společenstvích vydala Česká evangelikální aliance knihu o minoritní pastoraci věřících. Mapuje přístup k LGBT lidem a jejich potřebám, víře a sexualitě.

Přehled situace LGBT práv v Česku

Odkazy

Reference

Související články

Registrované partnerství v Česku * Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu * Stud Brno * Logos Česká republika * Jsme fér

Externí odkazy

[url=http://www. proudem. +morecz]Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu[/url] - národní nezisková organizace hájící LGBT práva * [url=http://www. sbarvouven. cz/]Sbarvouven. cz[/url] - poradna určená pro LGBT lidi * * *.

Práva Kategorie:LGBT práva podle zemí Kategorie:Česká společnost Kategorie:České právo