LGBT práva v Jihoafrické republice

Historie

Pohlavní styk mezi muži byl v Jižní Africe nezákonný podle anglosaského práva jako zločin sodomie a smilstvo proti přírodě podle římsko-holandského práva. Novelizovaná Sekce 20A Zákona proti amorálnosti (1957) zakazovala mužům angažovat se v jakémkoli intimním kontaktu, v němž je přítomno více osob než dvě. +more V 70. a 80. letech 20. století se začal LGBT aktivismus stále více a více stávat jedním z hlavních témat boje za lidská práva spolu s dalšími skupinami zabývajícími se lobbingem a prosazováním práv sexuálních a jiných menšin. V r. 1994 byl pohlavní styk mezi muži legalizován, mezi ženami nebyl stejně jako v dalších britských koloniích nikdy nezákonný. V tu samou dobu byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku stanoven na 19 let bez ohledu na pohlaví zúčastněných. V květnu 1996 se JAR stala první zemí na světě, která přijala ústavní ochranu práv LGBT podle Sekce 9 odst. 3 Ústavy Jihoafrické republiky zakazující diskriminaci na základě rasy, pohlaví, sexuální orientace apod. Od 1. ledna 2008 byly oficiálně zcela zrušeny veškeré formy diskriminace, vč. stanovení nového věku způsobilosti k pohlavnímu styku na 16 let a odstranění všech forem nerovného zacházení z hlediska pohlaví v trestních zákonech.

Období apartheidu

Vláda působící v období apartheidu byla známá svým odmítavým postojem k lidským právům LGBT Jihoafričanů. Homosexualita byla trestným činem s horní sazbou 7 let a často se jí užívalo k šikaně politických aktivistů a kriminalizaci shromažďování gay komunity.

Navzdory represím začalo v Jižní Africe působit koncem 70. let několik LGBT organizací, konkrétně v době vlády Národní strany, která se v r. +more 1976 zasadila o posílení zákonů proti sodomii. Nicméně až do konce 80. let se organizace často rozdělovaly z rasových důvodů a stále přetrvávající otázky politiky rasové segregace. Gay asociace Jižní Afriky (The Gay Association of South Africa - GASA) založená v distriktu Hillbrow v centru Johannesburgu byla organizací složenou převážně z členů bílé pleti, čímž jí šlo považovat za oficiálně podporující politiku apartheidu, zatímco Rand Gay Organization známá svojí rasovou různorodostí byla otevřeně v opozici proti tomuto systému. V r. 1987 podpořila GASA v rámci generálních voleb kandidaturu Leona de Beera za Národní stranu do vedení distriktu Hillbrow. Politická kampaň se stala také předmětem odporu ze strany LGBT akvitistů, kteří se chtěli připojit k ANC a svůj boj za LGBT práva sloučit s odporem proti rasové segregaci. V důsledku kampaně byla GASA rozpuštěná a na její místo nastoupila nová organizace Lesby a gayové proti útlaku (Organization of Lesbians and Gays Against Oppression - OLGA) s hlavním místem působení v Kapském Městě.

V letech 1960-1980 byli gayové a lesby působící v Jihoafrických obranných silách nuceni podstupovat různé léčebné kúry za účelem změny sexuální orientace, včetně operativních změn pohlaví. Léčení jihoafrických homosexuálních vojáků bylo zdokumentováno ve filmu z r. +more 2003 Ve vlastnictví státu.

Konzervativní společenské postoje jsou patrné jak z řad bílé, tak i černé populace - tedy tradičně odmítavé k homosexualitě. Tyto trendy jsou také důvodem stále přetrvávajícího negativního klimatu ve společnosti i v post-apartheidním období.

Epidemie HIV/AIDS je v JAR do určité míry také důvodem, proč LGBT Jihoafričané v případě nákazy často čelí potížím se zajištěním dostatečného přístupu ke kvalitní léčbě a s ní souvisejícím bojem proti infekci.

Post-apartheidní období

Lesbická svatba v Langebaan, 2007 V r. +more 1993 se Africký národní kongres snažil začlenit legalizaci stejnopohlavního manželství do Listiny práv a zákaz diskriminace jiných sexuálních orientací do prozatímní ústavy. Tato ustanovení byla přenesená i do nové ústavy přijaté v r. 1996 z důvodu stále více rostoucího vlivu LGBT Jihoafričanů a podpory Afrického národního kongresu. Díky tomuto se JAR stala první zemí na světě, jejíž ústavní právo explicitně zakazuje diskriminaci jiných sexuálních orientací. O dva roky později rozhodl Ústavní soud Jihoafrické republiky ve prospěch Národní koalice za rovnost gayů a leseb (National Coalition for Gay and Lesbian Equality) v soudní při s ministrem spravedlnosti - tedy že zákon kriminalizující konsensuální soulož mezi dospělými v soukromí odporuje ústavnímu pořádku.

V r. 1998 byl parlamentem přijat Zákon o spravedlnosti v práci. +more Ten garantuje Jihoafričanům jiné sexuální orientace ochranu před diskriminací na pracovišti, a to ve všech sférách pracovněprávních vztahů. V r. 2000 byla podobná ochrana rozšířená také na půdu veřejných služeb a ubytování po nabytí účinnosti Zákona o podpoře rovnosti a prevence nespravedlivého zacházení.

V prosinci 2005 rozhodl Ústavní soud, že je neústavní znemožňovat párům stejného pohlaví uzavřít sňatek, když to samé je umožněno párům různého pohlaví, a dal parlamentu jeden rok na to, aby tuto chybu napravil, a přijal vyhovující legislativu. V listopadu 2006 hlasoval parlament v poměru hlasů 230:41 pro přijetí zákona umožňujícího párům stejného pohlaví uzavřít občanský sňatek, jakož i registrované partnerství pro nesezdané různopohlavní a stejnopohlavní páry. +more I přesto se však vyskytují případy veřejných činitelů a klerikálů odmítajících oddávat páry stejného pohlaví. Ne všichni členové ANC hlasovali pro přijetí nového zákona. Tehdejší prezident Jacob Zuma byl nejvíc znám svým odporem proti novému zákonu se slovy: "Když jsem vyrůstal, Zulu (tímto termínem popsal homosexuála) přede mnou nikdy nestál. Kdyby ano, vykopl bych ho. ".

Občanská práva

Ochrana LGBT práv v Jihoafrické republice je garantována Sekcí 9 Ústavy Jihoafrické republiky, která explicitně zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, genderové identity nebo sexuální orientace a je platná jak pro veřejný, tak i pro soukromý sektor. Ústavní soud ustanovil, že sekce musí být aplikována i na zákaz diskriminace translidí. +more Tato ústavní opatření jsou nadále posilována z intervence Ústavního soudu a legislativního procesu zdejších zákonodárců.

V r. 2012 založil Kongres tradičních vůdců Jižní Afriky (Contralesa) petici za odstranění LGBT práv z Ústavy. +more Skupina předložila návrh o novelizaci Sekce 9 k Ústavní komisi při Národním shromáždění. V té době v komisi zasedal člen parlamentu Sango Patekile, který rovněž zastává funkci prezidenta Contralesy. Parlamentní výbor s vládnoucí většinou Afrického národního kongresu tento návrh zamítnul.

Legalita stejnopohlavního sexuálního styku

4. srpna 1997 rozhodl Nejvyšší soud Jihoafrické republiky v kauze S vs. +more Kampher v Kapské provinciální divizi ve prospěch žalujícího, a sice že zákon proti sodomii přijatý z anglosaského právního řádu je nekompatibilní s ústavou garantovaným právem na rovné zacházení a soukromí a to s retroaktivitou od přijetí Prozatímní Ústavy Jihoafrické republiky účinné od 24. dubna 1994. Každopádně tento rozsudek se týkal pouze trestného činu sodomie a ne dalších zákonů kriminalizujících soulož mezi muži, navíc se jednalo pouze o precedent platný pro oblast jurisdikce Kapského soudu. 8. května 1998 rozhodl Nejvyšší soud v kauze Národní koalice pro gay a lesbickou rovnost vs. ministr spravedlnosti v divizi Witwatersrand rozhodl, že zákony proti sodomii přijaté z anglosaského práva, jakož i činnost "komise pro záležitosti smilstva proti přírodě" a Sekce 20 odst. a) Zákona proti zločinům v sexuální oblasti jsou neústavní. Ústavní soud toto stanovisko potvrdil 9. října téhož roku. Rozhodnutí bylo aplikované s retroaktivitou pro pohlavní styky vykonané po přijetí Prozatímní ústavy 27. dubna 1994.

Navzdory dekriminalizaci pohlavního styku mezi muži byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku v souladu se Zákonem proti zločinům v sexuální oblasti stanoven na 19 let pro homosexuální styky, ale na 16 let pro heterosexuální styky. Toto diskriminační ustanovení bylo odstraněno v rámci novelizace trestního zákoníku r. +more 2007, která z něj odstranila veškeré zmínky o pohlaví zúčastněných a sjednotila věk způsobilosti pro obě orientace na 16 let.

V r. 2008 vyšlo najevo, že i přes účinnost nového zákona, je i nadále starého diskriminačního zákona využíváno v kauzách předcházejícím novelizaci. +more Proto bylo ihned na to rozhodnuto, že se například v kauze Geldenhuys vs. Národní ředitelství státního zastupitelství bude uplatňovat retroaktivita od 27. dubna 1994.

Anti-diskriminační zákony

Ústava zakazuje veškeré nerovné zacházení na základě pohlaví, sexuální orientace nebo genderové identity, spáchané ve veřejné i soukromé sféře. V r. +more 2000 přijal parlament zákon na podporu prevence nerovného zacházení, který v souladu s ústavními zákony zakládá speciální rovnostářské soudy pro záležitosti diskriminace v soukromé sféře. Zákon o rovnosti v zaměstnání z r. 1998 a Zákon o nájmu s retroaktivitou přímo zakazují diskriminaci v pracovněprávních vztazích a bydlení.

PEPUDA rovněž zakazuje projevy nenávisti a harašment páchané z motivu rasy, pohlaví, sexuální orientace, genderové identity apod. Jižní Afrika nemá žádné zákony požadující vysoké pokuty za zločiny z nenávisti, nicméně motiv homofobie v trestněprávní oblasti je chápán jako přitěžující okolnost.

Muži mající sex s muži smějí darovat krev, nicméně za podmínky že ve zkušební lhůtě 6 měsíců nebudou provozovat pohlavní styk s více partnery jakéhokoliv pohlaví.

Národní intervenční strategie pro LGBTI sektor

V srpnu 2011 založilo Ministerstvo spravedlnosti National Task Team (NTT) za účelem statistiky zločinů z nenávisti proti LGBT osobám. V dubnu 2014 spustil ministr spravedlnosti Jeff Radebe Národní intervenční strategii pro LGBTI sektor při NTT za účelem statistiky sexuálního a jiného násilí proti osobám jiného pohlaví nebo členům LGBTI komunity. +more NTT věnoval velkou pozornost nevyšetřeným případům, přičemž z důvodu vysoké odezvy reagoval spuštěním informačního letáku za účelem šíření otázek a odpovědí na téma LGBTI osob. Radebe stanovil, že Ministerstvo musí těmto záležitost věnovat náležitou a specifickou pozornost, aby bylo schopné postupem času spustit veřejnou debatu.

Právní uznání stejnopohlavních svazků

1. prosince 2005 rozhodl Ústavní soud v kauze Ministr vnitra vs. +more Fourie, že je neústavní znemožňovat párům stejného pohlaví vstup do manželství, a dal parlamentu jeden rok na to, aby toto právní vadu napravil. 30. listopadu 2006 nabyl účinnosti nový Zákon o registrovaném partnerství a navzdory faktu, že ve svém názvu nepoužívá termínu manželství, umožňuje párům stejného i různého pohlaví uzavírat sňatek s tím, že oni sami se rozhodnou, zda jej nazvou manželstvím či registrovaném partnerstvím. Paradoxně i přes možnost volby názvu právního institutu soužití povoluje Zákon o manželství sňatek pouze osobám různého pohlaví.

Ještě před legalizací stejnopohlavního manželství soudy uznávaly trvalé soužití osob stejného pohlaví v různých záležitostech, nicméně nedávaly jim možnost svůj svazek úředně registrovat. Jednalo se o záležitosti daňové, vyživovací povinnosti, imigračních benefitů, zaměstnání a pozůstalostních důchodů, společné adopce, rodičovských práv k dětem pořízeným prostřednictvím asistované reprodukce a dědické.

Rodičovství a adopce

Z několika soudních rozhodnutí je patrné, že sexuální orientace rodičů není žádným klíčovým faktorem, který by je omezoval ve výkonu rodičovské zodpovědnosti. V r. +more 2002 rozhodl Ústavní soud v kauze Du Toit vs. Ministr práce a sociálních věcí ve prospěch žalujícícho a dal partnerům stejného pohlaví stejná adopční práva jako mají heterosexuální manželé, včetně možnosti společné adopce i přisvojení dítěte partnera. Adopční zákon posléze nahradil nový Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (2005), který garantuje manželům a partnerům žijícím ve společné domácnosti právo na adopci dětí bez ohledu na sexuální orientaci.

V r. 1997 došlo k změně v oblasti asistované reprodukce, která bylo do té doby přístupná pouze vdaným ženám, a sice tak že se zpřístupnila i svobodným ženám a lesbickým párům. +more V r. 2003 rozhodl Ústavní soud v kauze J vs. Ředitelství státního zastupitelství a Ministerstvo vnitra tak, že lesbická partnerka matky by měla mít právo být zapsána v rodném listě dítěte jako jeho druhý rodič.

Vojenská služba

LGBT vojákům je umožněno otevřeně působit v Jihoafrických obranných silách. V r. +more 1996 přijala vláda oficiální dokument Bílý list národní obrany, ve kterém se jasně stanovuje, že: "V souladu s ústavním pořádkem země se zakazuje Jihoafrickým obranným silám diskriminovat své členy z důvodu jejich odlišné sexuální orientace". V r. 199. přijalo Ministerstvo obrany plán Politika rovných příležitostí a afirmativních akcí, který zakazuje, aby se armáda zabývala sexuální orientace svých členů, jakož i jejich vzájemnými intimnostmi. In 2002 the SANDF extended spousal medical and pension benefits to "partners in a permanent life-partnership".

Zákony o změně pohlaví

Zákon o alternativní medicíně a o úřední změně pohlaví (2003) umožňuje osobám, které žijí v nespokojenosti se svým anatomickým pohlavím úředně změnit své pohlaví výdajem nového občanského průkazu i cestovního pasu a dalších identifikačních dokumentů. Zákon jim však ukládá povinnost podstoupit minimálně hormonální změnu pohlaví, jíž může, ale nemusí nadcházet i chirurgická změna.

Životní podmínky

Účastníci pochodu Soweto Pride 2012 protestující proti násilí vůči lesbám s transparenty "Život za spravedlnost" a tričky s nápisem "Solidarita s ženami, které promluvily. +more" I přes ústavní a zákonnou ochranu, která číní JAR de jure zemí s vysokou životní úrovní LGBT menšiny, je zde akceptace ze strany společnosti všeobecně nízká, zejména ve venkovských oblastech východní části země. Výzkum z r. 2008 shledal, že 84 % Jihoafričanů považuje homosexuální chování za vždycky problematické v porovnání s 8 %, která jej nepovažují za problematické, ale pouze za určitých okolností. V r. 2013 61 % respondentů odpovědělo, že by společnost neměla homosexualitu akceptovat.

V r. 1998 předseda Národní strany popřel veškerá obvinění, že měl platit mužům za sex, s tím že se narodil jako Boerseun (farmářův syn), a že homosexualita by byla neslučitelná s jeho afrikánským původem. +more Jihoafrické LGBT organizace tehdy požadovali jeho omluvu.

V JAR bylo zaznamenáno několik případů násilí, vražd a znásilnění lesbických žen. Důvod je často přičítán pocitu tradiční mužské autority ze strany pachatelů. +more Země nemá žádnou specifickou legislativu zabývající se zločiny z nenávisti a zdejší lidskoprávní organizace často kritizují policii za laxní přístup k vyšetřování trestných činů motivovaných předsudky. Tomuto fenoménu věnuje pozornost zejména nevládní organizace ActionAid dlouhodobě kritizující zdejší vládu a úřady z přehlížení problematiky vražd leseb z motivu jejich odlišné sexuální orientace, nápravného znásilňování, k němuž často dochází i ve školních kolektivech, a v rámci něhož se mužští násilníci snaží vyléčit dotyčné ženy z homosexuality.

Životní úroveň

Reference

Literatura

Související články

LGBT práva v Africe * Lidská práva v Africe

Externí odkazy

[url=http://www. triangle. +moreorg. za/]Triangle Project[/url] * [url=http://www. gaycentre. org. za/]Durban Lesbian and Gay Community Health Centre[/url] * [url=http://www. constitutionalcourt. org. za/text/rights/know/homosexual. html]Constitutional Court- "Gay and lesbian rights"[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20100730223926/http://www. mask. org. za/]Behind the Mask[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20030426042330/http://www. gaysouthafrica. org. za/ncgle/]Lesbian & Gay Equality Project[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20080629072524/http://web. wits. ac. za/Library/GALA/]Gay and Lesbian Archives of South Africa[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20051230044007/http://www. constitutionalcourt. org. za/site/gaylesb. htm]Constitutional Court's Media Summary of Decision[/url].