LGBT práva v komunismu

LGBT práva v komunismu prošla historicky několika zásadními změnami. Ve 20. století měly marxistické státy a strany k LGBT právům různý přístup. Některé se stávaly prvními politickými stranami, které je podporovaly, zatímco jiné zaujímaly anti-LGBT přístup. Ve 21. století mívají komunistické strany většinou tendenci podporovat LGBT práva. Kuba, jediný komunistický stát na americkém kontinentu, podporoval pro-LGBT politiku již od 70. let.

Historie

Marxismus

Raná historie

Komunističtí vůdci a intelektuálové zaujímali k problematice LGBT práv několik různých pozic. Karl Marx a Friedrich Engels věnovali ve svých pracích této otázce velmi malou pozornost. +more Marx se k sexualitě vyjadřoval jenom velmi obecně. Norman Markowitz, spravující webové stránky politicalaffairs. net, napsal: "Tedy abych byl upřímný, tak ze strany Marxe shledávám odmítání se tomuto věnovat a od Engelse dokonce otevřené nepřátelství těm, kteří se tím zabývají. " Za tímto přístupem stála Engelsova kritika mužské homosexuality ve vztahu k pederastii ve Starověkém Řecku se slovy: "Antičtí Řekové upadali do odporných praktik sodomie,(původní německý název Knabenliebe, což znamená "boylove (klučičí láska) nebo pederastie).

která nebyla vzdálená ani jejich Bohům - viz mýtus o Ganymédovi. Engels dále řekl: "Pro-pederastické hnutí nikdy nemůže zvítězit. +moreGuerre aux cons, paix aus trous-de-cul [válka s kundami, mírem a řitními otvory] se nyní stane novým heslem". Engels často značoval Dr. Karla Boruttau za Schwanzschwulen (buzeranta).

Německá komunistická strana v období Výmarské republiky vedla spolu se Sociální demokracií kampaň za legalizaci homosexuálních vztahů mezi dospělými. Co se týče první komunistické vlády v Rusku, tak tam je situace LGBT práv zatím roztříštěná.

Komunistická strana Sovětského svazu zrušila všechny carské zákony a její nový trestní zákoník platný ve 20. letech minulého století netrestal bezúplatnou homoexuální akvititu mezi dospělými konanou v soukromí. +more Kromě toho se legalizovaly potraty a rozvody bez příčiny. V některých sovětských republikách zůstávala homosexualita trestná i během 20. let.

V r. 1933 přidal Josif Stalin do sovětského trestního zákoníku Článek 121, který trestal mužskou homosexualitu až pětiletým vězením a těžkými pracemi. +more O konkrétním důvodu přijetí Článku 121 se mezi historiky vedou spory. Podle dostupných zdrojů byl oficiální postoj vlády takový, že homosexualita úzce souvisí s pedofilií, a že je fenoménem fašistů a aristokratů.

Tento zákon zůstal platný i po rozpadu Sovětského svazu; zrušen byl v r. 1993.

Podle zpravodajství RT bylo podle zákonů proti homosexualitě odsouzeno několik stovek lidí každý rok. Kromě toho se také často zneužívaly k odtraňování politicky nepohodlných osob v rámci čistek NKVD.

Gayové a členství v komunistických stranách

Homosexuálním mužům bývalo často odpíráno členství v komunistických stranách, případně je z nich vylučovali. K tomuto trendu docházelo po celé 20. +more století, kdy většina komunistických stran následovala precendet SSSR. Nicméně nebylo tomut tak vždycky.

Známí homosexuální členové Komunistických stran: * Mark Ashton (zakladatel Lesby a gayové za práva horníků a LGBT aktivista) - člen Komunistické strany Velké Británie. * Harry Hay (aktivista za práva gayů, odborář, aktivista za práva domorodých Američanů, zakladatel společnosti Mattachine, spoluzakladatel Fronty za osvobození gayů (Gay Liberation Front), člen Komunistické strany USA.

Anti-komunistické a asociace komunismu s homosexualitou

Fráze sexuální bolševismus použil berlínský pastor Ludwig Hoppe ve Výmarském Německu během 20. let, když odsuzoval nemorálnosti s ním související. +more Po zániku Výmarské republiky a vzniku Nacistického Německa se termínem "sexuální bolševismus" označovalo vše, co bylo nějak sexuální degenerativní, nejčastěji homosexualita.

Události vedoucí k asociaci komunismu s homosexualitou

Průlomové objevy lékařů, psychologů a sociálních pracovníků v oblasti lidské sexuality během výmarské éry (jakož i feministické hnutí) se staly předmětem mnoha konspiračních teorií ve vztahu ke komunismu a homosexualitě, zejména v konzervativních částech společnosti. Jakákoli forma sexuální revoluce byla popisována jako promiskuitní vedoucí k nárůstu pohlavně přenosných chorob. +more Argumentace těch, kteří odmítali "sexuální bolševismus" byla podpora eugeniky a rodinné hodnoty.

Na webových stránkách glbtq. +morecom ("encyklopedie gay, lesbické, bisexuální, transgender a queer kultury") se nachází několik specifických událostí spojujících komunismus ve Spojených státech s homosexualitou:.

Například v r. +more 1948, Whittaker Chambers, editor a novinář magazínu Time, bývalý člen komunistické strany a sovětský špión infiltrovaný do americké vlády, obvinil Algera Hisse, ředitele think-thanku Carnegie Endowment z křivé přísahy a špionáže pro Sovětský svaz. Většina médií informovala o skandálu v tom duchu, že se Chambers dostal k Hussovi právě díky souvislosti mezi komunismem a homosexualitou. Ten, aby se pak této nálepky, co nejrychleji zbavil, pak slíbil FBI, že se svými homosexuálními aktivitami skončí hned, jakmile opustí Komunistickou stranu. Navíc mu let do Sovětského svazu v r. 1951 pomohl zverbovat britské homosexuální špióny Guye Burgesse a Donalda McLeana právě díky homosexuální soudružnosti a zradě veřejné představivosti.

Známí LGBT komunisté

LGBT marxisté

Bývalí LGBT marxisté

Reference

Literatura

Heidi Minning. Kdo jsem v lásce k tobě?: Obhajoba gay a lesbických identit v bývalém Východním Berlíně, NDR. Přehled antropologie Východní Evropy, Díl 18, Číslo 2, podzim 2000

Související články

Nová levice

Kategorie:Komunismus Kategorie:LGBT práva