Ladislaus Hengelmüller

Technology

12 hours ago

Author

Ladislaus svobodný pán Hengelmüller von Hengervár (2. května 1845, Budapešť - 22. dubna 1917, Opatija) byl rakousko-uherský diplomat. Na ministerstvu zahraničí působil od roku 1868, zásluhy získal později jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v USA (1894-1913). V roce 1906 byl povýšen na barona a v roce 1910 se stal členem uherské Horní sněmovny.

Životopis

Pocházel z německé rodiny usazené v Uhrách, jeho otec Michael Hengelmüller byl úředníkem ve státních službách. Ladislaus vystudoval práva, krátce sloužil v armádě a poté začal pracovat jako úředník na uherském ministerstvu financí. +more V roce 1868 vstoupil do diplomatických služeb a zúčastnil se východoasijské expedice admirála von Petze. Po návratu do Evropy byl krátce konzulem v Bukurešti, poté vyslaneckým sekretářem ve Washingtonu. V letech 1875-1876 působil v Německu (Brémy, Kolín nad Rýnem, Frankfurt nad Mohanem), poté přešel do Paříže a v letech 1879-1887 byl velvyslaneckým radou v Londýně. V letech 1887-1888 byl vyslancem v Bělehradě, kde měl důležitou úlohu, protože tehdejší Srbské království bylo závislé na podpoře Rakouska-Uherska. Po návratu z Bělehradu byl povýšen do šlechtického stavu (1889) a dva roky zůstal mimo aktivní službu. V letech 1891-1893 byl rakousko-uherským vyslancem v Brazílii a nakonec dlouholetým vyslancem ve Spojených státech amerických (1894-1913). Díky jeho intervenci bylo diplomatické zastoupení ve Washingtonu povýšeno z vyslanectví na velvyslanectví (1903). Od roku 1910 byl doyenem diplomatického sboru ve Washingtonu, díky dlouholetému působení zde získal značnou popularitu a mimo jiné patřil k přátelům amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Po návratu z USA odešel do výslužby.

Během své diplomatické služby získal řadu vyznamenání, byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1908), velkokříže Řádu Františka Josefa (1889) a Řádu železné koruny (1875). V roce 1898 byl jmenován c. +morek. tajným radou a v roce 1906 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V roce 1910 se stal členem uherské Sněmovny magnátů.

Když se po návratu z Brazílie v roce 1893 zúčastnil jako delegát mezinárodní konference o zdravotnictví v Drážďanech, oženil se zde s polskou šlechtičnou Marií Albertinou Dunin-Borkowskou, ovdovělou Taczanowskou (1859-1941).

Odkazy

Literatura

DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825-1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 331-332 ISBN 978-3-205-20493-0