Lafeta Foster

Technology

12 hours ago

Author

Lafeta Foster je historická pěchotní lafeta používaná v armádě Rakousko-Uherska. Byla vyráběna od konce 19. století do začátku 20. století. Lafeta byla určena pro přepravu a odpalování lehkých polních děl, která měla ráži od 6 do 8 cm. Její konstrukce umožňovala rychlé manévrování a snadnou obsluhu. Lafeta Foster měla také dostatečnou stabilitu při střelbě. Během první světové války byla tato lafeta používána jak v rámci Rakousko-Uherské armády, tak i v některých dalších armádách. Po skončení války byla postupně nahrazována modernějšími typy lafet, ale některé exempláře byly využívány ještě ve 20. letech. Celkově se vyrábělo přibližně 10 000 lafet Foster.

S.E.5a byla kolejnice podstatně kratší a kulomet z kokpitu mnohem snadněji dostupný. Lafeta Foster je označení pro kolejnicovou kulometnou lafetaci sestrojenou v roce 1916 seržantem R. G. Fosterem od 11. peruti RFC pro kulomet Lewis na horním křídle stíhačky Nieuport 11. Montáž umožňovala stažení kulometu dolů, takže se jeho závěr octl v dosahu pilota a značně mu usnadnil výměnu zásobníků nebo odstranění zádržek za letu.

Lafetace byla snadno upravitelná pro další typy dvouplošných stíhacích letounů užívaných britskými leteckými silami, zejména Nieuport 17, Nieuport 24 a +more5'>S. E. 5a, a stala se u nich, i dalších strojů, standardním vybavením. Její užití je v roce 1916 doloženo i u hornoplošníků Morane-Saulnier P 3. peruti RFC.

Ačkoliv to možná nebylo součástí původního konstrukčního záměru, lafetace umožnila kulometu Lewis střílet také směrem šikmo vzhůru, nikoliv pouze přímo vpřed, a útočit na nepřátelská letadla zezadu z jejich spodní polosféry, což byla oblíbená taktika esa Alberta Balla a předchůdkyně lafetace Schräge Musik, užívané na německých nočních stíhacích letounech za druhé světové války.

Pokud byl kulomet zaměřen přímo vpřed, byla jeho spoušť ovládána Bowdenovým lankem; při palbě šikmo vzhůru pilot uchopil pistolovou pažbičku kulometu aby zbraň stabilizoval a střelbu zahájil stisknutím spouště.

Jelikož palba kulometu byla vedena mimo okruh vrtule, kulomety na Fosterově lafetě nevyžadovaly synchronizátor střelby. To bylo pro kulomet Lewis výhodou, neboť jeho konstrukce, střílející z otevřeného závěru, synchronizaci neumožňovala.

Lafeta Foster byla užívána také ve výzbroji některých nočních stíhaček, jelikož bylo zjištěno, že výšleh plamene z ústí hlavní synchronizovaných kulometů Vickers (instalovaných na trupu před kokpitem) mohl ve tmě pilota oslnit a tím dočasně připravit o zrak.

Dalším důvodem byly obavy z následků užití zápalného a tříštivého střeliva v trupových kulometech v případě selhání jejich synchronizace.

Lafetace mohla být užívána pouze na typech letounů vhodné konfigurace, a byla o něco méně stabilní a více vystavená vibracím než montáž kulometů na trupu, což vedlo k většímu rozsevu střelby.

Lafeta byla občas užívána i ve zdvojeném provedení, ačkoliv zpětný ráz a vibrace dvou současně střílejících Lewisů byly považovány za nebezpečnou zátěž pro jen lehce vyztužené centroplány tehdejších letounů.