Laterizace je moderní stavební technika, která se v Česku začala prosazovat na konci 19. století. Jedná se o způsob stavby zdí, při kterém se používá lateritový kámen namísto tradičních stavebních materiálů, jako je cihla či kámen. Lateritový kámen se získává převážně z lateritových ložisek, které se v Česku nacházejí v oblastech s příznivým geologickým složením.
Použití lateritu přináší několik výhod oproti tradičním stavebním materiálům. Jednak se jedná o místně dostupný materiál, což znamená menší náklady na dopravu. Lateritový kámen je také odolný vůči povětrnostním vlivům, vodě a nemá problém s mrazuvzdorností. Je také energeticky úsporný, protože lateritové zdi dobře udržují teplo a zbavují se ho pomalu. Kromě toho má lateritový kámen estetickou hodnotu díky své okrové barvě a struktuře.
Laterizace se v Česku začala využívat především na přelomu 19. a 20. století, kdy byla preferována jako ekonomická a rychlá metoda stavby zdí. V současnosti se využívá převážně při rekonstrukcích a úpravách historických budov, kde je důležité zachovávat původní charakter. Existuje také několik firem, které se specializují na výrobu a prodej lateritových kamenů pro stavební účely.
Přestože laterizace není příliš známá široké veřejnosti, jedná se o zajímavou a ekologicky příznivou stavební techniku, která má své místo v moderní architektuře. Je důležité seznámit se s jejími výhodami a možnostmi, aby se mohla dále rozvíjet a využívat se ve stavebnictví.
Laterizace je jeden z mnoha půdotvorných procesů, při kterém dochází k hydrolýze a oxidaci matečné horniny a jílových minerálů. Vzniká při tom kyselina křemičitá H2SiO3 a vodnaté oxidy železa a hliníku. Kyselina křemičitá je vyplavována z půdy a namístě zůstávají pouze oxidy a hydráty hliníku a železa. Následně v suchém a teplém období dochází ke krystalizaci oxidů železa. To způsobuje oranžové až skořicové zabarvení půd. Tomuto poslednímu procesu se říká rubifikace. K laterizaci dochází zejména v tropických půdách, kde se střídají období sucha a dešťů.