Leknín

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Leknín (Nymphaea) je rod nižších dvouděložných rostlin z čeledi leknínovité (Nymphaeaceae). Jsou to vytrvalé vodní byliny s plovoucími listy a nápadnými květy, rozšířené po celém světě od tropů po mírný pás. V České republice rostou 2 druhy: leknín bílý a leknín bělostný. Lekníny se pěstují v množství kultivarů jako okrasné vodní rostliny. Některé druhy slouží též jako potravina či krmivo nebo jsou využívány v medicíně.

+more images (10)

Popis

Stavba květu leknínu (Nymphaea), na obr. +more je kultivar 'Graziella' Kresba leknínu N. odorata z roku 1814 Květní diagram leknínu.

Lekníny jsou vytrvalé vodní byliny s plazivými, vystoupavými nebo vzpřímenými oddenky. Listy jsou většinou plovoucí, s primárně dlanitou žilnatinou. +more Postranní žilky 1. řádu jsou víceméně síťovitě pospojované. Čepel listů je celokrajná nebo na okraji zubatá, na vrcholu zaokrouhlená až špičatá, se srdčitou nebo střelovitou bází, řidčeji štítnatá. V řapících a květních stvolech jsou vyvinuta vzduchová pletiva (aerenchym). Květy jsou nejčastěji bílé, žluté, růžové nebo modré, jednotlivé, oboupohlavné, pravidelné, nápadné, na dlouhých stopkách, plovoucí nebo vynořené. Kalich je tvořen 4 zelenými, volnými lístky. Koruna je složena z 8 až mnoha lístků, které často postupně přecházejí v tyčinky. Korunní lístky jsou uspořádány ve spirále nebo v kruzích. Tyčinek je mnoho a jsou kratší než okvětní lístky. Okvětí přirůstá spolu s tyčinkami ve spirále na semeník. Gyneceum je složeno z většího počtu částečně nebo zcela srostlých plodolistů. Blizny jsou přisedlé, srostlé v miskovitý disk. Čnělky chybějí nebo jsou přeměněné ve vrcholové přívěsky semeníku. Plod je bobulovitý a za zralosti nepravidelně puká. Na vrcholu mívá zbytek bliznového terče a po obvodu jizvy po opadaných květních částech. Plod je po odkvětu zatahován spirálně se svinující květní stopkou pod hladinu, kde dozrává. Semena jsou kulovitá nebo eliptická, s vakovitým míškem. Semena se uvolňují jednotlivě a plavou na hladině.

Soubor:Villa Taranto - Seerose 4. jpg|Rostlina leknínu (Nymphaea sp. +more) Soubor:Nymphaea ies. jpg|Řez řapíkem leknínu Soubor:Waterlily (4656000315). jpg|Detail středu květu leknínu N. capensis Soubor:Nymphaea candida Moeckeln Sweden. jpg|Řez poupětem a plodem leknínu Soubor:Nymphaea alba fruit kz1. jpg|Plod leknínu bílého.

Rozšíření

Rod leknín zahrnuje asi 50 druhů. Je rozšířen po celém světě od tropů po teplejší oblasti mírného pásu. +more V Severní Americe se vyskytuje 7 původních druhů, v tropické Americe asi 18 druhů, v Číně 4 druhy, v Austrálii 12 až 15 druhů, na Madagaskaru 2 druhy.

V květeně ČR rod leknín zastupují 2 druhy: leknín bílý (Nymphaea alba) a leknín bělostný (N. candida). +more V Evropě rostou celkem 3 druhy, mimo našich 2 domácích druhů je to ještě leknín posvátný (N. lotus), který se však vyskytuje pouze v termálních pramenech na severozápadě Rumunska. Některé druhy leknínů zdomácněly v různých částech světa, např. africké druhy Nymphaea lotus a N. capensis v Severní i Latinské Americe nebo leknín bílý v Číně.

Important

Kategorie:Flóra subarktické Ameriky

Kategorie:Flóra západu Jižní Ameriky

Kategorie:Flóra středozápadní tropické Afriky

Kalich (botanika)

řapík

Kategorie:Flóra jihozápadu USA

Ochrana přírody

Oba druhy leknínu jsou v České republice chráněny zákonem jako kriticky ohrožené. V mezinárodním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN není žádný druh leknínu uveden jako ohrožený. +more Leknín Nymphaea thermarum ze Rwandy je považován za druh v přírodě vyhynulý.

Zajímavosti

Za nejmenší leknín je považován druh Nymphaea micranta, který dorůstá výšky pouze 5 cm. Listy leknínu Nymphaea baumii mají průměr jen 2 až 3 centimetry.

Ekologické interakce

Květy leknínů jsou nápadné a vonné a jsou opylovány hmyzem, sbírajícím pyl a nektar. Mezi nejčastější opylovače náležejí brouci, mouchy a včely. +more Semena jsou na kratší vzdálenosti šířena vodou, na delší vzdálenost vodními ptáky, kteří vyhledávají plody jako potravu.

Všechny druhy leknínů prodělávají v průběhu roku periodu klidu buď v chladném období nebo při poklesu vodní hladiny.

Taxonomie

Rod leknín je dále členěn do 5 podrodů:

* podrod Anecphya * podrod Brachyceras * podrod Hydrocallis * podrod Lotos * podrod Nymphaea: ** sekce Chamaenymphaea ** sekce Nymphaea ** sekce Xanthantha

V různých zdrojích bývá zaměňován leknín posvátný (Nymphaea lotus) s nepříbuzným lotosem (Nelumbo) a někdy též bývá zcela mylně označován jako lotos egyptský.

Zástupci

leknín bělostný (Nymphaea candida) * leknín bílý (Nymphaea alba) * leknín mexický (Nymphaea mexicana) * leknín modrý (Nymphaea nouchali var. caerulea, syn. +more Nymphaea caerulea) * leknín posvátný (Nymphaea lotus) * leknín severský (Nymphaea tetragona) * leknín vonný (Nymphaea odorata).

Význam

Lekníny se pěstují v tropech i v mírném pásu jako okrasné vodní rostliny. Byl vyšlechtěn bezpočet různých kultivarů, lišících se stavbou a barvou květů i dobou kvetení (druhy kvetoucí ve dne nebo v noci). +more Některé kultivary mají též skvrnité listy.

Semena a oddenky leknínů obsahují škrob a bílkoviny. Některé druhy jsou místně využívány jako potravina i jako krmivo pro vodní ptactvo či domácí zvířata. +more Květ leknínu se jako důležitý symbol objevuje na množství maleb i plastik starých Mayů. Některé druhy leknínů, zejména leknín bílý (Nymphaea alba), N. stellata a N. rubra, jsou využívány v tradiční indické medicíně.

Jako akvarijní rostliny nejsou lekníny až na výjimky vhodné a pěstují se zřídka, neboť jsou příliš rozměrné a navíc v období klidu zatahují. Druh pěstovaný pod názvem Nymphaea lotus var. +more japonicus. vytváří při nedostatku světla pouze ponořené listy, které jsou velmi dekorativní. Podobně se pěstují i druhy Nymphaea maculata a N. stellata.

Soubor:Lotus12. jpg|Kultivar leknínu 'Mrs. +more George C. Hitchcock' Soubor:Nymphaea 'Masaniello' - botanic garden adelaide. jpg|Leknín 'Masaniello' Soubor:Nymphaea ampla-IMG 4581. jpg|Zajímavý květ leknínu N. ampla Soubor:London Kew Gardens Water Lily House 2012 (2). JPG|Leknín 'Midnight' Soubor:Attraction. jpg|Leknín 'Attraction'.

Reference

Externí odkazy