Lel a Polel

Technology

12 hours ago

Author

Lel a Polel je česká komediální dvojice, která se proslavila svými vystoupeními ve filmu i v divadle. Tvoří ji herecký pár Jiří Lábus a Jiří Krampol. Dvojice se často objevovala ve famózních skečích a vtipných rozhlasových pořadech, které si získaly velkou popularitu u českých diváků. Společně vytvořili nezapomenutelné postavy jako například Ježka a Lišku, které prováděly různé komické scénky a dialogy. Lel a Polel také účinkovali v mnoha filmech, mezi které patří například "Limonádový Joe", "Kouzelný dům" a "Dobrou noc, město". Celá jejich kariéra je protkána humorem a jejich jedinečný styl získal mnoho fanoušků. I po letech jsou Lel a Polel stále vnímáni jako kultovní komediální ikony českého filmu a divadla.

Moderní rekonstrukce blíženeckého idolu z Tollensesee

Lel a Polel jsou podle raně novověkých polských kronik božští blíženci přirovnávání k řeckým Dioskúrům Kastóru a Polydeuksovi (římskému Castorovi a Polluxovi). Přestože mimo pozdní polské prameny neexistují o nich doklady jinde, které by byly starší, byl na území Polabských Slovanů nalezen nedaleko jezera Tollensesee patrně blíženecký idol, má se za to, že nějaká blíženecká dvojice musela být známa minimálně v okruhu západních Slovanů.

Prameny

Poprvé jsou zmiňováni Matějem z Miechova v Chronica Polonorum z roku 1519:

Další zmínka pochází z Kroniky Polska, Litvy, Žmudě a celé Rusi Matěje Stryjkowského z roku 1582:

Idol jménem Leli je také zmiňován v polských pověstech o Lysé hoře společně s idoly zvanými Ládá a Bodá.

Hypotézy

Podle Lubora Niederleho a Aleksandera Brücknera byla tato dvě božstva produktem přesvědčení křesťanských kněží že refrény lidových písní obsahují odkazy na předkřesťanské náboženství, takto tedy z refrénu „ileli ileli poleli“ a jemu podobných vznikla představa o tom že v Polsku byla ctěna božstva jménem Lel a Polel.

Szymon Matusiak ztotožnil Lela s Jessou a Polela s Ladou. Jméno Lel může souviset s ruským lelek označujícím zdravého, silného mladíka.

Blíženci

Lel a Polel mohou být také spojeni s kultem blíženců, jehož existenci u Slovanů předpokládal například Aleksander Gieysztor nebo Zdeněk Váňa. Blíženecká božstva jako védští Ašvinové, řečtí dioskúrové a lotyšští Dieva dēli byla v indoevropských náboženstvích vzývána jako ochránci a zachránci před nebezpečím a něštěstím.

Na kult podobných božstev u Slovanů ukazuje například nález dřevěného idolu postav lidské velikosti spojených hlavami a boky na ostrově na meklenburském jezeru Tollensesee pocházející z 11. -13. +more století. Slovanští blíženci by mohli mít souvislost s plodností, jak ukazují některé vegetační konotace výkřiků podobných jménem Lel a Polel v ruských písních, na které upozornil již Karol Potkański. Jiří Dynda také spekuluje kvůli spojení těchto postav s pijáckými písněmi o souvislosti Lela a Polela s nedochovaným mýtem o vzniku nápoje nesmrtelnosti či alkoholu. S kultem blíženců by mohl souviset východoslovanský Simargl, podle některých badatelů ve skutečnosti dvě božstva. Aleksander Brückner je vykládal prvního jako ochránce rodu a druhého jako boha vegetace, především obilí, nebo alkoholu, vzniklého kvašením obilí, Vittore Pisani zase jako boha dobytka a boha obilí.