Leonhard Stark

Leonhard Stark (3. listopadu 1894, Schamhaupten / Oberpfalz - po roce 1982, Stockholm) byl původně učitelem a ve 20. letech putovním kazatelem, jedním z Inflačních svatých.

Život

Před válkou působil jako učitel základní školy. Jako voják v první světové válce simuloval onemocnění, strávil ji v pomocných jednotkách a vrátil se s narušeným sebevědomím. +more Roku 1918 se oženil s dcerou obchodníka a roku 1920 se mu narodila dcera.

Rozhodujícím pro jeho další život bylo setkání s Ludwigem Christianem Haeusserem v srpnu 1919, po kterém opustil zaměstnání i rodinu, odešel za Haeusserem do Mnichova a stal se jedním z potulných kazatelů. Prohlásil se za Diktátora vlády Krista v Německu („Diktator der Christusregierung Deutschlands“) a podobně jako ostatní se střídavě přirovnával ke Kristu, Nietzschemu, Lao-c’ a uctíval básníka Thákura. +more Svá vystoupení oznamoval velikášskými plakáty, hlásajícími "Loupežnou vraždu temných sil ve světě", požadoval sexuální oddanost svých stoupenkyň a poté, co utratil veškerý rodinný majetek, opustil manželku, která se s ním následně rozvedla (1923). Od roku 1922 žil s Charlotte Schlicht, se kterou měl syna a roku 1927 se s ní oženil.

Od počátku Starkovy kazatelské činnosti byly jeho proslovy zakazovány, byl opakovaně vyhoštěn z Bavorska a vyšetřován na psychiatrii a několikrát vězněn pro urážky úřadů. Hledal podporu na všech stranách a jeho časopis "Stark" zdobily na přední straně symboly srpu a kladiva společně s hákovým křížem. +more Starkova kandidatura do Říšského sněmu a na prezidenta nezískaly veřejnou podporu, příjmy vyschly a byl krátce vězněn. Pokus vytvořit komunu na venkově (1925) spolu s Franzem Kaiserem ani převzetí vedení „Haeusser-Bundes“ po Haeusserově smrti roku 1927 se nezdařily. Opustil dráhu kazatele a odešel za manželkou do Mnichova, od roku 1930 pracoval jako novinář v Hamburku, ale v roce 1934 přišel o místo a emigroval nejprve sám do Nizozemska a pak s celou rodinou do Švédska. Sepsal zde základy tzv. "Druhé reformace", ale v poválečném Německu nenašel stoupence.

Ve svých nepublikovaných memoárech přirovnával své působení v meziválečném Německu k revoltě mládeže roku 1968, ale historiky je hodnocen spíše jako symptom nemocné doby než jako vzpurný představitel mládeže. Ve 20. +more letech se od něj distancovalo i mládežnické hnutí Wandervogel, které ho považovalo za nebezpečného blázna.

Publikace

Stark Leonhard, Mein Ich. Köln 1921 * Stark Leonhard, Mein Ich, Mein Du, Mein Du. +more, Werde Ich. Berlin 1929 * Stark Leonhard, Die Geschlechtsmoral von morgen. Stockholm 1956 * Stark Leonhard, Der Deutsche von Morgen. Stockholm 1958 * Stark Leonhard, Der Gott von Morgen. Stockholm 1959 * Stark Leonhard, Aristokratische Demokratie. Stockholm 1963.

Odkazy

Reference

Článek byl přeložen z německé Wikipedie

Literatura

Hinrich Jantzen: Namen und Werke. Biographien und Beiträge zur Soziologie der Jugendbewegung. +more Bd. 4, Frankfurt/M. : Dipa 1977, S. 276 - 279 * Ulrich Linse: Wanderpropheten der Zwanziger Jahre, in: Künstlerhaus Bethanien (Hrsg. ): Wohnsitz: Nirgendwo. Berlin: Frölich & Kaufmann 1982, S. 191 - 208 * Ulrich Linse: Barfüßige Propheten. Erlöser der zwanziger Jahre. Berlin: Siedler-Verlag 1983 * Friedrich Wencker-Wildberg: Ungekrönte Könige. Versuch einer Weltgeschichte des Abenteurers. Das Bergland-Buch, Graz 1934, S. 649-652.

Externí odkazy

[url=http://www. spiegel. +morede/spiegel/print/d-13508055. html]Der Spiegel 6/1984: Barfuß zur Erlösung vom Chaos[/url] * [url=http://www. societyofcontrol. com/reform/propheten/pages/stark_32. htm]fotografie[/url].

Kategorie:Němečtí proroci Kategorie:Narození 3. +more listopadu Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Muži.