Lilia
Author
Albert FloresLilia, „vlčí jámy“, jsou pasti na nepřítele uspořádané v quincunxovém vzoru (v šikmých řadách, které se vzájemně kříží); kopalo je ve starověku římské vojsko například na obranu svých pevností, aby zejména v noci tvořily další překážku pro útočníky, případně je naváděly žádoucím směrem. Vlčí jámy, pohled z výšky, římská pevnost Rough Castle, 3 km od skotského města Falkirk
Popis
Jámy byly hluboké 90 cm a měly tvar trychtýře (jindy je jejich tvar přirovnáván k tvaru písmene V). Vzdálené byly od sebe zhruba 90 cm, kopalo se jich osm a více řad. +more Každé do dna legionáři zarazili dřevěný kůl, opálený a naostřený, který ze země vyčníval jen několik centimetrů. Aby pevně stál, dole ho upěchovali hlínou a pak zasypali. Jámy nakonec nahoře zakryli tenkou vrstvou proutí a zeminy, aby nebylo vidět, že jde o past. Na povrchu kromě toho mohlo být roztroušeno něco ostrého, například sklo.
Název
Lilia je latinské podstatné jméno v 1. pádě množného čísla, jeho singulár zní lilium, česky lilie. +more Ve významu „vlčí jáma“ je slovo lilia výrazem starověkého vojenského slangu.
Při pohledu shora se kulaté jámy s kůlem uprostřed prý podobaly květům, proto jim vojáci jim říkali „lilie“; alespoň tak o nich psal (údajně s trochou černého humoru) Gaius Julius Caesar v Zápiscích o válce galské (bitva o Alesii, rok 52 př. n. +more l. ).
Kaufmann a Kaufmann se o těchto jamách v roce 2018 zmiňují jako o „Caesarových liliích“, římské obdobě minového pole.
Když James Bromwich popisuje situaci v severní a východní Francii, uvádí, že tyto jámy „vypadaly jako lilie na rybníku“. (Šlo tedy patrně o lekníny, srov. +more anglicky water lilies, zkráceně lilies).
Některé lokality
Lilia byla nalezena před Hadriánovým valem v Anglii a Antoninovým valem ve Skotsku, byla používána ale například i ve výše zmíněné válce galské. Jejich zobrazení je i na Trajánově sloupu v Římě.
V roce 2013 bylo v Dánsku objeveno starověké „minové pole“ postavené v době Římské říše, dlouhé řady jam vyhloubených v zemi, které měly zpomalit postup římských vojsk. Zatím byl odhalen pás dlouhý 770 metrů, ale podle odhadu měřil až dvojnásobek. +more Ležel asi kilometr od pobřeží ostrova Lolland, mezi dvěma neprostupnými bažinami. Na východ od tohoto místa byly nalezeny tři další obdobné pásy.
Hadriánův val
U Hadriánova valu se obranné jámy kopaly na jeho ohrožené, tedy severní straně. Jejich pozůstatky byly nalezeny v Newcastlu (Byker a Throckley).
Antoninův val
O tom, do jaké míry na Antoninově valu očekávali útoky ze severu, svědčí velké plochy pokryté těmito pastmi. Vlčí jámy byly u tohoto valu nalezeny na osmi místech a tato starověká „minová pole“ se pravděpodobně táhla po celé délce valu, který byl dlouhý přes 61 km.
Římská pevnost Rough Castle
Z pevností Antoninova valu je tato sice druhá nejmenší, ale zachovala se relativně dobře, takže nabízí pozoruhodné pohledy na pozůstatky z doby římské: na příkop valu, nejvyšší stále stojící část hradby a další obrannou architekturu, včetně několika příkopů, bran a právě prostoru s vlčími jámami. Na sever od valu je jich ne méně než deset řad, uspořádaných jako černé čtverce na šachovnici, a v každé řadě je dvacet jam. +more Jejich výstavba si vyžádala značné úsilí a také pozdější údržbu, ale očividně to bylo pokládáno za nutné. Pravděpodobně tvořily první linii obrany.
Rozměry jednotlivých jam u pevnosti Rough Castle Carter považoval za přehnaně velké, odpovídaly by situaci, „kdyby nepřítel nosil boty jako klaun“.
Vlčí jámy v 20. století
Podle Geoffa Baileyho z muzea ve Falkirku měli Němci podobné pasti, nazývané vlčí pasti, v první světové válce, a poměrně nedávno se používaly ve válce ve Vietnamu, kde byly navíc vymazávány živočišným tukem, účelem bylo, aby do jakéhokoli způsobeného zranění pronikla infekce.