Locika setá

Locika setá, neboli locika salátová (Lactuca sativa L.) je listová zelenina původem snad z Asie. Do střední Evropy se dostala ve středověku ze Středozemí. Vyskytuje se pouze v kultuře a je známo mnoho variet, či kultivarů různých tvarů a barev listů.

Nejrozšířenější locikou je dnes Lactuca sativa var. capitata, locika, salát hlávkový. +more Locika se obvykle pěstuje jako salátová, tedy listová zelenina a jako taková je rozšířena po celém světě.

Popis

Salát z listů salátu, rajčat a chřestu Locika je letnička i dvouletka se světle i tmavě zelenými, načervenalými i tmavočervenými listy. +more Tvoří hlávkovité růžice s hladkými i zkadeřenými listy. Malé žluté květy připomínají pampelišku, jsou však menší.

Dějiny

Locika byla známa již ve starověkém Egyptě, odkud se rozšířila do jižní Evropy a dále na sever. Její nejstarší zobrazení objevili archeologové v chrámu +more'>Senusreta I. v egyptském Karnaku. Senusret I. zde obětuje mléko bohu Minovi, jemuž byl salát zasvěcen.

Lociku znali ve starověké Persii, lékaři ve starověkém Řecku, kde se pěstovala již od +more_n. _l. '>6. století př. n. l. , věřili, že salát může působit jako prostředek vyvolávající spánek. Pochutnávali si na ní samozřejmě i ve starověkém Římě, odkud se ve středověku rozšířila dále do Evropy. Do Ameriky ji přivezl Kryštof Kolumbus.

Průměrný obsah látek a minerálů

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v hlávkovém salátu.

Šťáva z listů obsahuje malé množství organických kyselin (jablečná, citronová, šťavelová). Zároveň obsahují asparagin a hořký lactusin.

Odkazy

Reference

Související články

Locika indická

Externí odkazy

[url=http://www.ibiblio.org/pfaf/cgi-bin/find_lat?LAT=Lactuca+sativa&COM=&FAM=&RATING=1]Charakteristika Lociky[/url] (anglicky)

Kategorie:Listová zelenina Kategorie:Hvězdnicovité