Lockheed Martin X-35

Lockheed Martin X-35 vznikl díky vyhlášení programu na nový víceúčelový bojový letoun s vlastnostmi stealth Joint Strike Fighter (JSF), který by uspokojil potřeby USAF, US Navy, USMC. Zájem o nový víceúčelový letoun projevovala také RAF a Royal Navy. Kromě letounu s klasickým vzletem vznikl přestavbou demonstrátor, který byl určen pro předvedení schopností krátkého vzletu a svislého přistání (STOVL) a také byl vyroben demonstrátor, který byl určen pro potřeby námořního letectva.

Společnost Lockheed Martin, která letoun navrhla vycházela z projektu F-22. Konkurentem v programu JSF byl pro Lockheed Martin letoun X-32 od společnosti Boeing. +more Vítězem se stal letoun X-35, který pokročil do sériové výroby jako F-35 Lightning II.

Vývoj

Logo programu JSF +morejpg|náhled|vpravo'>X-35A doplňuje palivo z letounu Boeing KC-135 Stratotanker DARPA spustila v roce 1993 program Common Affordable Lightweight Fighter (CALF), který navázal na projekt , což byl projekt pokročilého letounu se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL na němž DARPA spolupracovala s britským ministerstvem obrany v průběhu 80. let 20. století. Program CALF byl cílen na nalezení STOVL letounu pro americkou námořní pěchotu a letounu s konvenčním vzletem pro americké letectvo.

Přibližně ve stejné době se rozběhl program Joint Advanced Strike Technology (JAST), který se později spolu s programem CALF sloučil do jednoho programu Joint Strike Fighter, jehož cílem mělo být vyvinutí letounu se schopnostmi stealth, který by nahradil lehké stíhací a útočné letouny, včetně letounů F-16 Fighting Falcon, F/A-18 Hornet i letouny se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL AV-8B Harrier II.

V listopadu roku 1996 byl společnostem Lockheed Martin a Boeing přidělen kontrakt na stavby demonstrátorů, které měly prověřit koncepci. Lockheed Martin získal pro letoun označení X-35. +more Na rozdíl od předchozích projektů byl v programu JSF jiný způsob financování. Společnosti Lockheed Martin i Boeing získaly každá po 750 miliónech USD na vývoj a výrobu dvou demonstrátorů a na jeho vývoj bylo zakázáno využít vlastní financování firmy. Cílem tohoto opatření mělo být snížení nákladů na výrobu a zabránit případnému bankrotu těchto společností při jejich snaze o výhru v soutěži.

X-35 byl navržen skupinou Skunk Works. Jeho varianta X-35A uskutečnila svůj první let 24. října 2000.

Po zkoušení letového programu X-35A byl letoun přestavěn na variantu X-35B, která byla určena pro testování koncepce letounu se schopností krátkého vzletu a svislého přistání. X-35B byl podle tvrzení společnosti Lockheed Martin prvním letounem, který zvládl dosáhnout krátkého vzletu, vodorovného nadzvukového letu, který zakončil vertikálním přistáním během jednoho letu. +more Program letových zkoušek X-35B trval od 23. června 2001 do 6. srpna 2001. Verze X-35C absolvovala svůj první let 16. prosince 2000 a poslední let 10. března 2001.

Vítězem programu JSF se nakonec stal 26. října 2001 letoun X-35, z něhož vzešel víceúčelový stíhací letoun F-35.

Za řešení pohonné jednotky Pratt & Whitney JSF119-PW-611 určené pro variantu X-35B, která kombinuje dmychadlo poháněné hřídelí od dvouproudového motoru, který je vybaven vektorovatelným vyústěním a systémem ventilů, které vedou do křídel a podílejí se na stabilitě řízení letounu v nízkých rychlostech byla udělena cena Collier Trophy za rok 2001.

F-35 Lightning II

Po vyhlášení vítěze JSF, překročil program do fáze během níž se plánovala výroba 22 testovacích letounů (14 pro letové zkoušky, 8 pro pozemní testy) do roku 2008. První sériový letoun určený k testování byl vyroben již v únoru 2006. +more Produkční verze letounu F-35 dostala 7. července 2006 oficiální pojmenování F-35 Lightning II.

Muzejní exponáty

X-35B demonstruje schopnost vertikálního přistání * X-35B - Umístěn v Národním leteckém a kosmickém muzeu +more_Udvar-Hazy_Center'>Steven F. Udvar-Hazy Center ve Virginii. Spolu s pohonnou jednotkou Pratt & Whitney 119-PW-611 * X-35C - Nachází se ve venkovní expozici leteckého námořního muzea v Patuxent River.

Varianty

Lockheed Martin X-35B STOVL ‘301’ ve Steven F. +more Udvar-Hazy Center * X-35A - CTOL varianta letadla. Letoun této varianty absolvoval 27 zkušebních letů. * X-35B - STOVL varianta letounu. Vznikl přestavbou verze X-35A. Letoun byl vybaven dmychadlem, umístěným za kokpitem, a vektorováním tahu motoru. Dmychadlo bylo poháněno pomocí hřídele, kterou roztáčel proudový motor. Verze X-35B uskutečnila 39 zkušebních letů. * X-35C - Verze určená pro námořnictvo s větším křídlem a řídícími plochami a zesílenou vnitřní konstrukcí a schopností nést více paliva. Tato varianta absolvovala 73 zkušebních letů.

Specifikace (X-35A)

Technické údaje

Posádka: 1 pilot * Rozpětí: 10 m * Délka: 15,4 m * Výška: 4,1 m * Nosná plocha: 42 m² * Prázdná hmotnost: 12 020 kg * Max. vzletová hmotnost : 22 680 kg * Pohonná jednotka: 1x dvouproudový motor JSF119-PW-611 s tahem 110 kN, s přídavným spalováním až 180 kN

Výkony

Maximální rychlost: Mach 1,5 * Dolet: 2 200 km * Dostup: 15 000 m

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Související články

British Aerospace P.125 * Jakovlev Jak-201 * Suchoj Su-75

Externí odkazy

Kategorie:Americká experimentální letadla Kategorie:Americká stíhací letadla Kategorie:Letecké prototypy Kategorie:Letadla stealth Kategorie:Letadla VTOL Kategorie:Stíhací letadla 5. +more generace X-35.