Lokomotivy Fairlie

Lokomotiva Fairlie Systém Fairlie byl vynalezen a patentován skotským inženýrem Robertem F. Fairlie v roce 1864. Jeho cílem bylo odstranit nedostatky klasických parních lokomotiv - běžná dvojkolí a dvojkolí tendru snižují adhezní váhu lokomotivy, dvojkolí uložená v pevném rámu zvyšují opotřebení kolejnic v obloucích, sunutí tendru omezuje rychlost při jízdě vzad a z toho plyne potřeba otáčení lokomotiv v koncových stanicích.

Konstrukce

Lokomotivní rám spočívá na dvou dvou nebo třínápravových podvozcích shodné konstrukce, s válci na vzdálenějším konci vzhledem k ose lokomotivy. Pára je přiváděna a odváděna trubkami s klouby. +more Tažné a narážecí ústrojí je umístěno na rámech podvozků. Kotel lokomotivy je v podstatě tvořen dvěma kotli spojenými topeništi k sobě. Vodní a parní prostory jsou propojené, topeniště jsou oddělena přepážkou. Uprostřed lokomotivy se nacházejí i stanoviště strojvůdce a topiče. Těm ovšem nezbývá moc místa, neboť větší část budky vyplňuje kotel. Stejně tak i zásobníky paliva a vody se nacházejí po stranách kotle.

Nasazení lokomotiv

Zpočátku neměly tyto lokomotivy velký úspěch. První stroje dodané do Austrálie byly nakonec vráceny výrobci. +more Avšak roku 1869 postavila Fairlieova společnost lokomotivu Little Wonder pro velšskou úzkokolejku Festiniog railway (později Ffestiniog railway) sloužící k dopravě břidlice. Její úspěch byl takový, že Fairlie poskytnul této společnosti neomezenou licenci k využívání svého patentu na této dráze. Ffestiniog railway v současné době vlastní 7 lokomotiv Fairlie, z toho 4 provozuschopné. Nejmladší z nich byly vyrobeny v letech 1979 a 1992.

Povzbuzen tímto úspěchem Fairlie prodával svůj vynález po celém světě - lokomotivy byly stavěny pro britské kolonie, pro Rusko a dokonce jeden stroj pro Spojené státy americké.

Nevýhody konstrukce

Kritickým bodem konstrukce bývala absence tendru. Lokomotivy neměly dostatečné zásoby paliva a vody pro delší tratě, tendr nebylo kam připojit. +more Také absence běžných náprav způsobovala nestabilní chod lokomotiv při vyšších rychlostech a větší náchylnost k vykolejení při průjezdu obloukem. Také u pohyblivých přívodů páry do podvozků bývaly problémy s těsností.

Opravdu úspěšné nasazení, kromě Ffestiniog Railway, bylo na Novém Zélandu a na horských úsecích trati Ferrocaril Mexicano mezi Mexico City a Veracruz, kde celkem 49 obřích šestinápravových lokomotiv vážících 125 tun, do té doby nejtěžších a nejvýkonnějších lokomotiv vyvezených z Anglie, bylo v provozu až do elektrifikace tratě v roce 1920.

Single Fairlie

Varianta stroje s jedním hnacím a jedním běžným podvozkem dosáhla určité popularity, zvláště ve Spojených státech. Lokomotiva se tak svou konstrukcí přiblížila klasické tendrové lokomotivě s jedním kotlem a tendrem za stanovištěm strojvedoucího. +more Toto opatření umožnilo zvětšení zásob paliva a vody, zvětšilo prostor pro strojvedoucího a topiče, zrušilo jejich oddělení a zjednodušilo údržbu kotle. Tato varianta byla ve Spojených státech nazývána podle výrobce Mason Bogies.

Závěr

Fairlieho vize byla omezena vlastnostmi parní lokomotivy - zejména spotřebou vody a nevyvážeností setrvačných hmot, avšak úspěšně předznamenala další vývoj. Naprostá většina dnešních lokomotiv má pojezd tvořený dvěma otočnými, dvou nebo třínápravovými podvozky a velká část z nich i symetrickou skříň lokomotivy umožňující neomezený provoz v obou směrech. +more Někteří vynálezci byli omezeni technologiemi své doby a je možno říci, že Fairlie byl jedním z nich.

Jediné místo na světě, kde jsou dosud v provozu lokomotivy Fairlie, je Ffestiniog railway. Další dvě lokomotivy jsou zachovány na Novém Zélandu - na Jižním ostrově - Josephine v Dunedinu a R 28, single Fairlie v Reeftonu.

Reference

Související články

Pojezd parní lokomotivy

Externí odkazy

Kategorie:Konstrukce parních lokomotiv Fairlie